Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Souhrn listopad 2016

1. prosince 2016 v 12:04 | KadetJaina |  Krákání z větve
Za listopad se nestalo příliš mnoho zásadních věcí, ale určitě se najde něco, co si ode mě můžete přečíst!

Co se přihodilo?

Hm... přežila jsem měsíc?

Gotham mi nezničil život, možná jen trošku.

Co se chystá?

Vánoce se chystají. Překvapuje mě, že na to, jak mám málo času, tak nemám žádné pořádné plány.

Co jsem napsala?

Recenze


Kam jsem přispěla?

Vánoční tipy Sardenu - kdybyste snad nevěděli, co za knihy k Vánocům.


Co mi přibylo v knihovničce?

Connerová, Palmiotti: Harley Quinn 2: Výpadek
David Petersen: Myší hlídka: Zima 1152
Marie Michlová: Byli jsme a budem aneb česká každodennost 1914-1918
Marie Michlová: Protentokrát aneb česká každodennost 1939-1945
 

Přichází zima a jak se překládal Mechanický pomeranč

30. listopadu 2016 v 21:39 | KadetJaina |  Děník
Je to tady. Začínají Vánoce, všichni už se klepou na nákup dárků, venku padá bílý prášek, který se nedá šňupat a město nádherně svítí. První advent je za námi.

Mám toho hodně. Když zrovna neběhám kombo práce-škola-praxe tak se musím socializovat, navštěvovat rodinu a všeobecně. Ale to mě nezastaví před tím mít taky nějaké ty zážitky.

Vánoce už léta nijak extra neprožívám, ale letos jsem ve zcela vánočním duchu. Může za to hlavně fakt, že tyhle Vánoce budu poprvé z domu, budu v novém hnízdě s horší polovičkou a budeme je slavit po našemu. Najednou je můj úkol zařídit všechno to zdobení, všechny ty drobnosti a velmi si to užívám. Na trzích jsme vybrali adventní věnec prakticky hned a v neděli nám hezky svítil. Už se blížíme.

Většinu dárků mám úspěšně nakoupených a nebo jsou na cestě. Chybí mi jich minimum. Ale to by nebyla Česká pošta, kdyby mi nedělala těžkou hlavu. Aneb když si jdete pro maličký balíček z Megaknih a místo toho vám přijde třicetikilový balík elektroniky. ???? ??? prosím? Naštěstí se to při další návštěvě pošty vyřešilo a ukázalo se, že paní v budce byla jen úplně mimo a neuměla napsat moje jméno a najít můj správný balíček. Fuck logic. Takže knihy mám též a zbytek dárků doufám přijde ještě předtím, než dohoří i ta čtvrtá svíčka.

Ale k nadpisu! Dnešního dne naší mizernou univerzitu navštívil Ladislav Šenkyřík, který překládá alterego Rowlingové a taky přeložil Mechanický pomeranč. Probíhalo autorské čtení a beseda a bylo to všehovšudy fajn. Jediná věc, která mi celý zážitek velmi zkazila byl fakt, že Mechanický pomeranč mám u maminky a tedy jsem si ho nemohla dát podepsat. Taky se mi líbilo probírání devadesátkových překladů a toho, jak mizerné byly - sám pan Šenkyřík do něj počítal i Mechanický pomeranč a jak se ukázalo, každé vydání je znovu a znovu redigované, takže mít je doma všechny není vůbec špatný nápad! Co se autorského čtení týče, přečetl nám první kapitolu knihy Nutshell od Iana McEwana, povídku BonBon od Poea a zarecitoval nějaké ty Cohenovy básně. Následná beseda byla taky fajn a i mně bylo odpovězeno na otázky. Ale ten podpis si neodpustím.

A tak prožívám poslední dny. Zítra jdu konečně učit a dají-li okolnosti, mohla bych mít v pondělí praxi za sebou. Bohužel jsem si samozřejmě naběhla s prosincem na bombu a prakticky každý víkend jsem nějaký den/dva v práci. Juhů???? Pitomá Kadet, copak nevíš, že práce je utrpení, za které tě odmění až za dlouho?

No nic.
Doufám, že máte podobně úspěšné týdny a dějí se vám zajímavé věci.
Zdar a Sílu, smrtelníci.
K.

Druhé kolo začalo

20. listopadu 2016 v 11:29 | KadetJaina |  Děník
Praxe byly, jsou a budou zlo. Nemám je ráda a ještě méně mám ráda anglickou praxi, protože musím učit angličtinu. Doučování mě rozmazlilo, neumím jednat s víc než dvěma lidmi najednou. Už teď vím, že to budu nesnášet.

Ale jinak jsem toho za tenhle týden zvládla docela hodně. Povedlo se mi jít domluvit diplomku, takže si mě konečně vezme pod ochranná křídla někdo, kdo se mnou bude komunikovat a je s ním rozumná řeč. Ještě pořád není jisté, co přesně budu dělat, musím promýšlet detaily, ale v rámci domluvy se mi povedlo nadhodit, že existuje nějaký ten Čas šelmy a učitel se po něm možná podívá. Aneb jak rozšiřovat povědomí o svých úspěších. Taky mě překvapilo, že jsme se oba shodli na tom, že I Have No Mouth And I Must Scream je dokonalá povídka ze které běhá mráz po zádech. Nějak jsem nečekala, že bude Ellisona znát. Prostě mám tohohle učitele moc ráda.

Povedlo se mi nahromadit dárky k Vánocům a už je skoro všechny mám a pokud ne, tak jsou na cestě. Už tak mám pocit, že jednám docela pozdě, ale to je jen fakt, že chci mít všechno z krku co nejdřív. Což se pro jednou nedá říct o věcech školních - ve středu odevzdávám esej a mám jí teprve půlku, nemluvě o tom, že ve čtvrtek mám prezentaci a ještě jsem nevymyslela ani téma. Nechci to dělat, nechci to dělat, nechci nic dělat. A do toho slavné praxe a poserte se, studenti.

Tenhle týden asi ještě učit nepůjdu, chybí mi šest hospitací, které chci zvládnout a hodlám těch pět hodin odučit tak, abych měla čas na přípravu. Odmítám podstoupit stejný stres jako s dějepisem, který vypadal stylem: "Dnes je čtvrtek, v pondělí jdete učit, do soboty mi vše pošlete." Nikoho nezajímá, kolik máte ve skutečnosti času, to je přece jasné.

Nemluvě o tom, že jsme minulé úterý měli jít do divadla na scénické čtení, ale milý herec si vyhřezl plotýnku. Místo toho jsme teda měli náhradní program - projít se v zimě po Hradci, vylézt na Bílou věž a najít sochy slavných osobností. Jako hradečák jsem se ráda podívala na zrekontruovanou věž a vypadá moc dobře, ale chodit po sochách bylo to poslední, co jsem chtěla dělat. Vyřešilo to za nás informační centrum, kde jsme si s Bárou nabraly letáčky a pak jsme zalezly do starožitnictví, kde jsme zůstaly po zbytek času. Za letáčky jsem ráda i tak - jsem líná si pro věci chodit, ale vzhledem k tomu, že ještě pořád dělám výzkum pro příběh z Hradce se to hodí. Nikdo se netěšte, tenhle průzkum dělám už několik let a příběh jen tak nezačnu. Ale pracuju na něm! V hlavě!

Dnes mě čeká dopisování eseje, příprava oné prezentace a v průběhu týdne nemám chvilku, kdy bych se zastavila. Už teď se toho děsím a je mi z toho na nic. Zase mám ale naději, že ten další týden bude zase o něco lepší. Aspoň v to doufám.

No nic, je čas vyrazit na oběd a začít být užitečný student.

Zdar a Sílu, smrtelníci.
Přežívejte.
K.
 


Hnízdo geeků

11. listopadu 2016 v 9:58 | KadetJaina |  Děník
Dokonáno jest.


Na transfúzním podruhé

9. listopadu 2016 v 14:45 | KadetJaina |  Děník
Protože jsem krutý záporák a jednoho dne plánuju ovládnout svět, začínám tím, že rozdávám svoji krev.

Podruhé jsem tenhle rok vyrazila darovat krev. Poprvé jsem byla v lednu a ač se dá darovat každé tři měsíce, další darování nevyšlo. Buď mě nechtěli, nebo jsem nemohla, nebo jsem čekala na mamku, která nemohla a tak se dárcovství odkládalo a odkládalo. Až dodnes, protože si mě vyžádali mailem a vzhledem k tomu, že jsem zdravá jako řípa, jsem vyrazila darovat krev. Samotinká samička a zvládla jsem to skvěle.


Patřím k těm lidem, které jen tak něco nerozhodí. A to ne jen psychicky, ale i fyzicky. Nemám tendence panikařit a moje tělo je stabilní i když by být nemuselo. Nikdy mi nebylo špatně při očkování, po narkózách jsem chtěla se sestřikami vtipkovat (i když se mi to nikdy nepovedlo, při zvracení krve se moc vtipů říkat nedá) a po odběrech krve se mi nemotá hlava. Jsem prostě Bivoj.

O to víc mě dneska překvapilo, když jsem projela půlku Hradce bez jediného zaškobrnutí a problémů a následně přede mě život postavil jinou výzvu. Schody. Vyšlapat schody ve chvíli, kdy vám chybí 450 ml krve se ukázalo jako největší quest všech dob. Sice jsem ty čtyři patra zvládla, ale bolely mě nohy jako nikdy a pak jsem dobrých pět minut seděla a sípala jako důchodce. Takže pro příště budu vědět - po odběrech nechodit domů, radši rovnou do školy, aspoň se těm hloupým schodům vyhnu.

Abych nemusela to utrpení zažít znovu, zůstala jsem v rámci dopoledne doma a vykašlala jsem se na školu jako správný zodpovědný student. Místo toho jsem zvládla zaobálkovat dárek pro Vládkyni Matrixu, podívat se na seriály a smířit se s tím, že mi začíná druhé kolo praxí a nejspíš na ně v pondělí vyrazím. Jak se těším, jak moc, moc se těším.


Ono toho mailování mám na papírku víc, ale nechce se mi k němu sednout. Ani ne tak proto, že nerada píšu maily (to bych se při tom počtu musela zbláznit) jako proto, že když je napíšu, tak zahájím zodpovědnou činnost. A já bych nejradši dalších několik měsíců žádnou zodpovědnou činnost nedělala, děkuji pěkně.

Zato do konce týdne budou snad viset všechny plakáty, co vlastníme... ne, všechny se nevejdou... většina. Takže se těším, že to tu přestane vypadat jako u lidí, a začne to tu opravdově vypadat jako u nás. Geekům zdar!

Darujte krev.
Zdar a Sílu, smrtelníci.
K.



Kam dál