Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Souhrn prosinec 2016

30. prosince 2016 v 18:47 | KadetJaina |  Krákání z větve
Jelikož o víkendu kvůli Silvestrům nebudu mít čas, souhrn je zde a s ním i přání všeho dobrého do nového roku. Ať ho máte všichni úspěšný a neděje se v něm tolik šíleností jako v 2016.


Co se přihodilo?

Našla jsem zatoulanou recenzi na Vějíř 2016 a náš komiks je pochválen.

Playbišík #35 je konečně online, takže pokud si chcete přečíst můj rozhovor s Battle Owl, tak tady.

U Battle Owl zůstaneme, protože po vzájemném sdílení onoho rozhovoru se stalo toto.


Což vedlo k tomuto.


A stále načítáme, wow.


Co se chystá?

Pořád čekám, kdy se objeví FASCINACE 5, tak doufám, že by v lednu mohla vyjít. Budu vás držet informované.


Co jsem napsala?

Recenze


ULTRA VIRES (i za listopad, protože jsem zapomněla v minulém souhrnu)


Co mi přibylo v knihovničce?

Petr Kopl, Petr Macek - Zázrak 13
Martin Štefko - Agentura: První tým
Posehn, Duggan - Deadpool: Lovec duší
Stephen King - Temná věž: Dlouhá cesta domů
Battle Owl - 200 stripanů
Daniel Keyes - Růže pro Algernon
Keniči Sonoda - Gunsmith Cats 4
Mike Carey, Peter Gross - Mezi řádky 3: Když zaklepe mrtvý
Kosatík, Jislová - Češi: 1938 Jak Beneš ustoupil Hitlerovi
Kosatík, Osoha - Češi: 1948 Jak se KSČ chopila moci
Hiromu Arakawa - Fullmetal Alchemist 3-in-1 4
Paul Johnson - Dějiny 20. století
Kim Myung-Hee - Simon Sues 3: Znamení hada
 

Vánoce 2016

25. prosince 2016 v 18:24 | KadetJaina |  Děník
Vánoce jsem speciální čas v roce. Pro mě letos byly ještě speciálnější, protože jsem je poprvé trávila pryč z domova, v novém prostředí a s novou rodinou. A tak mi taky nezbývalo, než je pořádně zorganizovat.

Jsem člověk systematický, takže dárky jsem měla ve většině nakoupené už na konci listopadu. Ne všechny, u některých členů rodiny byl problém jim vymyslet něco rozumného, ale můj plán byl takový, že poslední týden před Vánoci chci mít klid. Nevystrkovat paty z domu, neprodírat se davy a už vůbec nemuset nijak komunikovat s lidmi. Přidejte k tomu moribundus a odpověď je jasná. Každý den jsem beztak v obchodě byla, protože jsem sháněla něco jiného. Ubrusy, svícny, další drobnosti, bundu s babičkou a tak dále a tak dále. Takže jsem ke konci pracovních dní už silně padala na hubu a to měl ještě přijít pátek, kdy jsem jela k rodičům zabíjet kapra.

Člověk se musí na apokalypsu připravit, takže teď už vím, jak na ryby. Překvapivě to bylo jednodušší, než jsem čekala. U zabíjení zvířat domácích jsem každý rok, ať už to jsou vánoční kapři, králíci nebo slepice, takže nemám z jejich smrtí těžkou duši. Letos jsem si poprvé kapra píchla sama a můžu říct, že štědrovečerní večeře byla povedená a příští rok prý i horší polovička bude asistovat, aby viděl, jak se to dělá. Tak zase umím něco nového.

Štědrý den proběhl v klidu. Konečně jsme dodívali Luka Cage a z konce jsem neměla radost. Přišlo mi, že to tu sérii zabilo. Potom nás navštívil tatínek horší polovičky a potom, co odešel, jsme se dali do chystání večeře. Kuchyň neshořela, což považuju za úspěch, kapr se nikoho zavraždit taky nepokusil a tak jsme si večer mohli předat dárky bez běhání na pohotovost. A ačkoliv se Česká pošta provinila jeden z dárků pro mě stále nedorazil, nemůžu být víc spokojená s tím, co mi můj drahá naježil :3.


Já a hoši se chystáme svrhnout buržoasii.


Už jako malé druhým stupněm povinné vráně jsem je chtěla vidět. Tak konečně!!!

První svátek vánoční se potom nesl v návštěve mého rodičovstva a prarodičovstva. Předali jsme si dárky, naobědvali jsme se, potom jsme ještě vyrazili za babičkou do domova a vůbec to bylo fajn. Maminka se přiznala, že měl Alf dostat flašku Tullamorky a ona ji úspěšně ještě pod stromečkem rozbila. Škoda chlastu. Rodiče byli dárky nadšení - mamince jsem pořídila šaty a spoustu bižuterie a tatyn dostal hůl. Já si pro změnu přivezla domů novou kabelku, řasenku a tužku na oči (asi bych se to už měla naučit používat, eh), koš na bordel do koupelny, úplně úžasný bílý čaj a spoustu peněz, které půjdou bohužel na věci užitečné a ne na knížky :'((((. Největší dárek mi ale asi beztak dala babička, po které jsem podědila její zásnubní prstýnek. Prsteny sice už pár let nenosím a zlato už vůbec ne (jsem stříbrná lady), ale myšlenka se cení a na to, že jsme příbuzní jen díky sňatku a ne pokrevně je to vůbec něco.

Samozřejmě jsem dostala vánoční dárek předem poštou od Vládkyně Matrixu (která vládne hlavně magickou silou pošty, protože ať už to posílá z jakéhokoliv koutu světa, balíčky od ní chodí vždy druhý den). Dostala jsem od ní miniaturního plyšáka tučňáka (ačkoliv se se mnou Alf stále hádá, že je to sova. Asi ho někdy budu muset vzít do zoo). Dostal jméno Oswald, protože tak to má být. Taky jsem od ní dostala Ruži pro Algernon, což je jedna z mých oblíbených knih a jsem ráda, že ji konečně můžu mít doma. Nová obálka je navíc úžasná <3.

Tolik co do mých Vánoc. Ještě zítra vyrážíme za Alfovou maminkou a pak snad už bude cestování utrum. Letošní Vánoce byly zase něco jiného, ale jsem za ně velmi ráda a doufám, že takhle povedené budou i ty další.

Jak jste Vánoce užívali vy a co vám bylo naježeno?

Zdar a Sílu, smrtelníci.
K.

Souhrn listopad 2016

1. prosince 2016 v 12:04 | KadetJaina |  Krákání z větve
Za listopad se nestalo příliš mnoho zásadních věcí, ale určitě se najde něco, co si ode mě můžete přečíst!

Co se přihodilo?

Hm... přežila jsem měsíc?

Gotham mi nezničil život, možná jen trošku.

Co se chystá?

Vánoce se chystají. Překvapuje mě, že na to, jak mám málo času, tak nemám žádné pořádné plány.

Co jsem napsala?

Recenze


Kam jsem přispěla?

Vánoční tipy Sardenu - kdybyste snad nevěděli, co za knihy k Vánocům.


Co mi přibylo v knihovničce?

Connerová, Palmiotti: Harley Quinn 2: Výpadek
David Petersen: Myší hlídka: Zima 1152
Marie Michlová: Byli jsme a budem aneb česká každodennost 1914-1918
Marie Michlová: Protentokrát aneb česká každodennost 1939-1945
 


Přichází zima a jak se překládal Mechanický pomeranč

30. listopadu 2016 v 21:39 | KadetJaina |  Děník
Je to tady. Začínají Vánoce, všichni už se klepou na nákup dárků, venku padá bílý prášek, který se nedá šňupat a město nádherně svítí. První advent je za námi.

Mám toho hodně. Když zrovna neběhám kombo práce-škola-praxe tak se musím socializovat, navštěvovat rodinu a všeobecně. Ale to mě nezastaví před tím mít taky nějaké ty zážitky.

Vánoce už léta nijak extra neprožívám, ale letos jsem ve zcela vánočním duchu. Může za to hlavně fakt, že tyhle Vánoce budu poprvé z domu, budu v novém hnízdě s horší polovičkou a budeme je slavit po našemu. Najednou je můj úkol zařídit všechno to zdobení, všechny ty drobnosti a velmi si to užívám. Na trzích jsme vybrali adventní věnec prakticky hned a v neděli nám hezky svítil. Už se blížíme.

Většinu dárků mám úspěšně nakoupených a nebo jsou na cestě. Chybí mi jich minimum. Ale to by nebyla Česká pošta, kdyby mi nedělala těžkou hlavu. Aneb když si jdete pro maličký balíček z Megaknih a místo toho vám přijde třicetikilový balík elektroniky. ???? ??? prosím? Naštěstí se to při další návštěvě pošty vyřešilo a ukázalo se, že paní v budce byla jen úplně mimo a neuměla napsat moje jméno a najít můj správný balíček. Fuck logic. Takže knihy mám též a zbytek dárků doufám přijde ještě předtím, než dohoří i ta čtvrtá svíčka.

Ale k nadpisu! Dnešního dne naší mizernou univerzitu navštívil Ladislav Šenkyřík, který překládá alterego Rowlingové a taky přeložil Mechanický pomeranč. Probíhalo autorské čtení a beseda a bylo to všehovšudy fajn. Jediná věc, která mi celý zážitek velmi zkazila byl fakt, že Mechanický pomeranč mám u maminky a tedy jsem si ho nemohla dát podepsat. Taky se mi líbilo probírání devadesátkových překladů a toho, jak mizerné byly - sám pan Šenkyřík do něj počítal i Mechanický pomeranč a jak se ukázalo, každé vydání je znovu a znovu redigované, takže mít je doma všechny není vůbec špatný nápad! Co se autorského čtení týče, přečetl nám první kapitolu knihy Nutshell od Iana McEwana, povídku BonBon od Poea a zarecitoval nějaké ty Cohenovy básně. Následná beseda byla taky fajn a i mně bylo odpovězeno na otázky. Ale ten podpis si neodpustím.

A tak prožívám poslední dny. Zítra jdu konečně učit a dají-li okolnosti, mohla bych mít v pondělí praxi za sebou. Bohužel jsem si samozřejmě naběhla s prosincem na bombu a prakticky každý víkend jsem nějaký den/dva v práci. Juhů???? Pitomá Kadet, copak nevíš, že práce je utrpení, za které tě odmění až za dlouho?

No nic.
Doufám, že máte podobně úspěšné týdny a dějí se vám zajímavé věci.
Zdar a Sílu, smrtelníci.
K.

Druhé kolo začalo

20. listopadu 2016 v 11:29 | KadetJaina |  Děník
Praxe byly, jsou a budou zlo. Nemám je ráda a ještě méně mám ráda anglickou praxi, protože musím učit angličtinu. Doučování mě rozmazlilo, neumím jednat s víc než dvěma lidmi najednou. Už teď vím, že to budu nesnášet.

Ale jinak jsem toho za tenhle týden zvládla docela hodně. Povedlo se mi jít domluvit diplomku, takže si mě konečně vezme pod ochranná křídla někdo, kdo se mnou bude komunikovat a je s ním rozumná řeč. Ještě pořád není jisté, co přesně budu dělat, musím promýšlet detaily, ale v rámci domluvy se mi povedlo nadhodit, že existuje nějaký ten Čas šelmy a učitel se po něm možná podívá. Aneb jak rozšiřovat povědomí o svých úspěších. Taky mě překvapilo, že jsme se oba shodli na tom, že I Have No Mouth And I Must Scream je dokonalá povídka ze které běhá mráz po zádech. Nějak jsem nečekala, že bude Ellisona znát. Prostě mám tohohle učitele moc ráda.

Povedlo se mi nahromadit dárky k Vánocům a už je skoro všechny mám a pokud ne, tak jsou na cestě. Už tak mám pocit, že jednám docela pozdě, ale to je jen fakt, že chci mít všechno z krku co nejdřív. Což se pro jednou nedá říct o věcech školních - ve středu odevzdávám esej a mám jí teprve půlku, nemluvě o tom, že ve čtvrtek mám prezentaci a ještě jsem nevymyslela ani téma. Nechci to dělat, nechci to dělat, nechci nic dělat. A do toho slavné praxe a poserte se, studenti.

Tenhle týden asi ještě učit nepůjdu, chybí mi šest hospitací, které chci zvládnout a hodlám těch pět hodin odučit tak, abych měla čas na přípravu. Odmítám podstoupit stejný stres jako s dějepisem, který vypadal stylem: "Dnes je čtvrtek, v pondělí jdete učit, do soboty mi vše pošlete." Nikoho nezajímá, kolik máte ve skutečnosti času, to je přece jasné.

Nemluvě o tom, že jsme minulé úterý měli jít do divadla na scénické čtení, ale milý herec si vyhřezl plotýnku. Místo toho jsme teda měli náhradní program - projít se v zimě po Hradci, vylézt na Bílou věž a najít sochy slavných osobností. Jako hradečák jsem se ráda podívala na zrekontruovanou věž a vypadá moc dobře, ale chodit po sochách bylo to poslední, co jsem chtěla dělat. Vyřešilo to za nás informační centrum, kde jsme si s Bárou nabraly letáčky a pak jsme zalezly do starožitnictví, kde jsme zůstaly po zbytek času. Za letáčky jsem ráda i tak - jsem líná si pro věci chodit, ale vzhledem k tomu, že ještě pořád dělám výzkum pro příběh z Hradce se to hodí. Nikdo se netěšte, tenhle průzkum dělám už několik let a příběh jen tak nezačnu. Ale pracuju na něm! V hlavě!

Dnes mě čeká dopisování eseje, příprava oné prezentace a v průběhu týdne nemám chvilku, kdy bych se zastavila. Už teď se toho děsím a je mi z toho na nic. Zase mám ale naději, že ten další týden bude zase o něco lepší. Aspoň v to doufám.

No nic, je čas vyrazit na oběd a začít být užitečný student.

Zdar a Sílu, smrtelníci.
Přežívejte.
K.

Kam dál