Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

A je to z krku

Úterý v 10:18 | KadetJaina |  Děník
Dlouho jsem se neozvala. Taky k tomu byly dobré důvody. Krom toho, že mě asi vypisování věcí přestává bavit, tak jsem musela přežít měsíc práce v Německu, pak jsem měla doma návštěvu z Košic a srpen jsem zakončila učením se a úspěšným složením státnic. To bylo včera. A ty nervy byly opravdu otravné.

Nebudu se moc vypisovat, spíš jen ve zkratce řeknu, co se tak zhruba přihodilo a co stojí za zmínku. Některé věci s velkým zpožděním, takže ve finále nic neznamenají, ale proč se upejpat, že jo?

1) Tak jsem Bc. Bolelo to, v obou případech, jak AJ tak D, jsem si samozřejmě vytáhla to nejprasáčtější, co jsem mohla a měla jsem štěstí, že jsem se při historii nesložila, protože jsem k tomu měla krásně nakročeno. Nakonec jsem ale vykoktala dost, abych dostala za D. A ačkoliv jsem schytala jednu z nejhorších kombinací komise, která se na škole vyskytuje, tak byli překvapivě hodní a netrápili mě. Díky jim, díky všem a já si konečně dávám prázdniny, aspoň na chvíli. Zahajuji je tím, že jdu zítra do práce. Hurá.

2) Zpětně, práce v Německu, byla zlo. Šílená pracovní doba, šílený kolektiv, práce možná ne tak těžká, ale moje IQ trpělo víc, než moje fyzické tělo. Jsem ráda, že je to za mnou, ale kdyby mi to někdo nabídl znovu, tak pojedu. Jen nevím, jestli bych tam přežila další měsíc.

3) Budu se stěhovat. Lidi, co mě sledují dlouho, si určitě řeknou: "Coo? Už zas?" ale tentokrát nejde o velké rodinné stěhování. Kdepak, jsem velká holka a tak se přesunu ke své horší polovičce a budu byvakovat tam. Pokud se samozřejmě nepokusíme zabít navzájem a nebo neuteču zpátky k mamince. Tak či tak, v průběhu září mizím do Hradce a život bude bez dojíždění zase o něco jednodušší. Na druhou stranu bude taky o všechno ostatní těžší. Brrr. Pokud tu bude mít někdo zájem o novou adresu, nezapomeňte se ozvat. Ale dřív než tam budu vám ji asi stejně nedám.

4) Na letošním Natsuconu jsme se opět objevily v Dódžinu. Ten už teď asi zpětně bohužel neseženete, ale byly jsme tam! Další zářez co se zveřejňování věcí týče. A dost možná to letos nebude poslední věc, ve které se objevíme. O zúčastnění v Akicon 4komě ještě přemýšlíme (téma je velmi debilní), ale pokud vše vyjde časově dobře, tak bude venku povídka s ilustrací, stay tunned, informace ještě dodám. Ještě se vrátím k Akiconu a jeho Playbišíku - i kdyby se tam neobjevil komiks, moje jméno se tam někde vyloupne. Protože už mám prázdniny, můžu se vrhnout na redakční činnost a tentokrát to budu já, kdo bude dělat rozhovory. Zatím neprozradím s kým, ale budou tam! Až se na ně vrhnu.

5) Musím dohnat spoustu věcí a mám na ně jen dokud nezačne škola. Nevím, kde začít. Ale už teď se na všechno těším.

Víc asi nemám co říct. Nebo si teď nic nepamatuju. Jdu se vrátit ke čtení Harryho Pottera. Toho nejlepšího, co jsem zatím četla. Doporučuju.

Zdar a Sílu, smrtelníci!
K.
 

Německo týden 1.

3. července 2016 v 14:53 | KadetJaina |  Děník
A tak tvrdě pracuji.

Vzhledem k tomu, že celá práce v Německu je pod ochranými křídly mého drahého taty, nemohlo se nic obejít bez problémů a komplikací. Takže místo odjezdu v osm ráno jsem měla odjezd ve dvě, který byl nakonec ve tři. Na místo určení jsem tak dorazila taky v jednu. V noci. Abych v šest ráno vstávala a mohla jít makat. Začalo to krásně. A ze slíbených peněz na měsíc jsem dostala dvacetinu, že s tím týden přežiju. #ParentOfTheYear

Ale všechno ostatní zatím probíhá v relativním pořádku. Týden mám za sebou a dá se shrnout jako vcelku úspěšný. Z pracovního hlediska ne, protože práce skoro není, protože technika je rozbitá, nestaví se nové buňky, a tudíž není co uklízet, a tak s děvčaty stále dokola zametáme tu samou podlahu a tváříme se, že si zasloužíme výplatu. Ženských tu mělo být víc, ale nakonec jsme celkem tři, z čehož já jsem nejstarší. Ano, mám na pokoji dvě šestnáctileté puberťačky a občas bych jim mrskla hrníček na hlavu. Ale to je jen moje grumpy old grandma self. Kolem a kolem jsem mohla chytnout horší spolubydlící.

Jinak tu okolí smrdí testosteronem. Většina chlapů je to 30+ a mnohdy ještě starších. A jako správní alfasamci sežrali moudrost světa, chlastaj pivo, mají chytré řeči a Facebook krade pekáče s perníkem z trouby. A ve chvíli, kdy sedíte ve společenské místnosti, protože je tam nejlepší internet v baráku a máte očividně vlastní starosti a zábavu, tak jste strašně problematický mladý člověk, kterého zajímá jen internet a fejsbůk, a nezajímá ji banda nachlastaných čtyřicátníků a pivo. Nejnižší z nejnižších a víc klesnout už nemůžete. Dokud nedostanete od takhle nalitýho týpka růži, kterou šlohnul v nějaké německé zahradě. To pak klesnete natolik, že už za nima do tý společenky nikdy nepůjdete a tím pádem, jste špatní a nespolečenští.

Ale mohlo by být hůř. Ve finále je s nima sranda a starají se, jenom musím krotit svoje IQ a vysvětlovat mu, že tentokrát nemá smysl nic říkat a je lepší se usmívat a kývat. Koneckonců s těmihle individui budu trávit ještě nějaký ten týden a pracovní doba je každý den kromě neděle od sedmi do šesti. A to je hodně času vyslechnout si hromadu sraček. Překvapivě je mi tu ale líp než ve Sportisimu. Asi to dělá čerstvý vzduch (když zrovna celej den nedělám s ředidlem) a fakt, že nemusím nic hlídat, s nikým komunikovat a můžu strávit třeba tři hodiny u jedné stěny, protože pánové měli skvělý nápad si na igelitu zahrát piškvorky. A samozřejmě, že je napadlo, že to někdo bude sloupávat, o to větší sranda ta hra byla.

A tak se hlásím, že jsem naživu. Dnes mám první den volna a užívám si ho na pokoji. Večer se chystám s chlapama na pizzu - což je překvapivé, protože 90% obchodů a podobně má v neděli zavřeno. Německo je zvláštní stát, nenutí lidi o víkendu pracovat. Horší je, že kvůli mojí averzi vůči internetování ve společenské místnosti se musím smířit s internetem na hovno. A kvůli němu jsem si zkazila Knižní výzvu - při jejím updatu se internet rozhodnul spadnout a uložit půlku článku. Sbohem kolem padesáti titulů, I loved you.

Čas být ještě trochu užitečná, po zbytek týdne na recenze nebude čas.
Tak se zatím mějte a užívejte prázdnin méně pracovně než já!
K.

Tolik co do klidných prázdnin

22. června 2016 v 10:06 | KadetJaina |  Děník
Člověk míní, život mění.

Nejdřív ale začnu včerejškem, protože nastal další bod v bakalářském životě, který se musel přejít. A to příjmačky na magisterské studium na UHK taktéž známé jako "proč sem chodíme, když je to jen špatný vtip?". Na angličtině jsem strávila pohovorem celkem asi dvě a půl minuty, ale aspoň jsem při něm měla možnost říct mému vedoucímu, co u něj vlastně hodlám psát za diplomku. Pokud mě něco na příjmačkách z angličtiny stresovalo, tak to byla hromada slepic, které se hromadně shodli na tom, že přijmačky na angličtinu by měly probíhat v češtině, že už jsou unavené a následně si jedna z nich začala memorovat, co jim vlastně chce říct. Nemluvě o další, kterou zrovna tenhle den zajímalo, jestli se dá umřít na lásku. Na mou odpověď, že jen, jestli je labuť, nereagovala. Angličtináři na UHK jsou hodní pěstí do obličeje, děkuji pěkně.

Dějepis už taková sranda nebyla, komisí bylo asi osm a já z hrůzou zjistila, že jdu ke svým katům z českých dějin. Bylo mi hned jasné, že to nebude taková formalita jako angličtina, protože na dějepisu se o příjmačkách hodně mlčí a záleží na komisi, kterou dostanete. Můžete vypadnout s plným počtem bodů za úsměv, nebo vám můžou začít dusit na husitech a můžete dát magisterskému studiu sbohem. V mojí hlavě zněl jasný alarm - schytala jsem ten druhý druh. Můj strach se ale ukázal neopodstatněným, ve chvíli, kdy jsem začala mluvit o koloniích - a zase to mělo spojitost s diplomkou - tak mě pán miluju-komunistické-československo-jaktože-o-něm-nic-nevíte stopnul, že tohle není žádné zkoušení, ale příjmačky. Odcházela jsem s 90/100, takže si myslím, že magisterské studium už čeká. Ostatní komise ale tak milé nebyly a opravdu se ptaly na první republiky a jiné nesmysle. Jsem ráda, že jsem schytala katy.

No, ale teď k těm prázdninám. Říkala jsem si, že bych si mohla dát volnější prázdniny. Loni jsem byla pořád v práci, letos mě čeká účení se na státnice a tak bych se aspoň jedno léto nemusela moc přetěžovat a věnovat se spíš psaní a čtení, než hloupému Sportisimu. Jediné, co splním, je slavné nevěnování se Sportisimu. Protože mi v pondělí večer zavolal tata (což už je samo o sobě dost divný) a nabídl mi brigádu aka v něděli odjíždíme, MINIMÁLNĚ do půlky července. A tak dám sbohem všemu volnému času, v neděli vyrazím směr Německo uklízet na stavbu a možná se vrátím v půlce července, možná až na jeho konci a po desetihodinových směnách každý den kromě neděle budu asi opravdu dost utahaná. Ale hej, nepůjdu do Sportisima, to je výhra! A budu se moct blíže seznámit s nevlastním dědou, protože abych udělala nějaký bonding s tatínkem, tak by tam musel zůstat a nejet někam uplně jinam.

Čest práci, jak by řekli soudruzi.

A tak si užívám posledních pár dní hlavně tím, že ztjišťuju, co budu potřebovat sebou, rychle doháním recenze, nahrávám si do čtečky nějaké čtivo, na které beztak nebudu mít čas a přemýšlím, co si stáhnout za filmy, kdyby byly na ubytovně zablokované přehrávače a stahování. A jestli má někdo doporučení na nějaký podcast, budu jen ráda, pojedu 900km autem a myslím, že jen hudba mi stačit nebude.

A to jsem si myslela, že bych mohla na blog přes léto trochu víc přispívat. Tak zase sbohem, bitches, nebudu na tohle mít čas.

Zdar a Sílu, smrtelníci.
Užijte si léto víc než já.
A hlavně, chlapci, nepracujte!

K.
 


Prázdniny začínají

17. června 2016 v 9:24 | KadetJaina |  Děník
Včerejší den nastal a pak přestal a dneska je krásný, slunečný den. Skoro, krom toho šíleného deště, který přichází a odchází. Tak či tak, státnice z angličtiny splněny, začínají mi prázdniny, než se někdy uprostřed léta vrhnu na učení dějepisu. Teď je ale čas začít číst, psát... a uklidit si, teď už se není na co vymlouvat.

Jak teda ten včerejší den probíhal? Překvapivě v klidu. Státnice se na mě nepodepsaly tak, jak bych čekala. Když jsem svou nervozitu porovnávala s maturitou a ze zkouškou z českých dějin, státnice vycházely jako vítěz v tom, že z nich strach nemám. Neznamená to, že bych nebyla nervózní vůbec, ale čelit státnicové komisi vs. čelit obyčejné zkoušce z českých dějin, to jsou prostě dva diametrální rozdíly a každý by hned skočil po tom prvním.

Nebylo nás nastoupených hodně, pro naši komisi šest lidí z toho čtyři i s obhajobou, takže jsme začali v osm ráno (resp. o půl deváté, aneb "kde jsou učitelé?") a výsledky jsme věděli už kolem jedné. Jak při obhajobě tak při zkoušce jsem šla na řadu druhá a musím říct, že to sice nebyla procházka růžovou zahradou, ale díky bohu za učitele, co znám a nejsou to svině, protože mi vážně zachránili kejhák.

Dobře, obhajoba byla procházka růžovou zahradou. Jelikož mi jak oponent tak vedoucí navrhovali něco kolem B a 2 (protože můj vedoucí, jak už jsem na něj mnohokrát nadávala, si prostě dělá co chce a ignoruje fakt, že se už rok známkuje písmenkama), tak jsem se nemusela bát, že by mě vyhodili. Navíc, když na katedře angličtiny a literatury obhajujete v češtině (because fuck logic, that's why), tak to nemohlo být tak strašné. Bakalářku jsem představila, na otázky jsem odpověděla a vcelku do hloubky ("No jo, Fahrenheity byly komiks, taky dobrej, a to vyšel i u nás! A alegorie na Orwella se objevuje ve spoustě britských seriálů -DW hint hint-") a prostě jsem komisi vyrazila dech a odcházela jsem s A. Prý se to tak často nestává, přeskočit známkování až takhle nahoru, jsem na sebe hrdá!

A pak přišla ta horší část. Když jsem nastoupila na zkoušku, předemnou byla slečna "vyznamenání, here I go!" takže mi bylo jasné, že na její kulometný projev nebudu mít ani zdaleka. Natož, když jsem si vytáhla otázky, protože co si budeme povídat, šťastná ruka neprovází každého z nás a já ji očividně vyčerpala na těch českých dějinách před měsícem.

"Tak to je z literatury pozdní viktoriánská."
"Uf."
"A z gramatiky vedlejší věty."
"... srpen bude taky fajn."

Samozřejmě se stalo přesně to, co jsem od sebe očekávala, co mě provází každou zkoušku, a to je okýnko. Viktoriánská literatura mi nedělá problém ani v nejmenším, jenomže ve chvíli zkoušky nevím vlastní jméno, natož nějakou bandu spisovatelů. Naštěstí se mi tohle období trefilo do noty, takže jsem byla nakonec schopná si mimotechnickou pomůckou vybavit, koho můžu říct, ale prostě to nebyla taková nádhera jak by se dala čekat. Co se gramatiky týče, tam jsem měla výstup opravdu špatný (očividně jen na moje standardy, když jsem prošla), protože jsem nebyla schopná o vedlejších větách mluvit sama. Ještě jsem je zvládla rozdělit, ale tam moje schopnosti zhasly, přiznala jsem se, že to nedávám a od té chvíle jsem jen odpovídala na otázky. A to už mi nedělá takový problém - tu gramatiku znám, takže jsem nakonec přežila ve zdraví! A mohla jsem hrdě odcházet ze školy s C.

"Viktoriánská literatura, to je super!"
...
"No do háje."
...
"Tam venku je tak hezky. A to okno přesně popisuje stav mojí mysli."
...
"Ale tak do prdele, vždyť to vím!"
...
"Aaaargh."
...
"Tak a dost. Kadet. Do háje. Koho by si mohl přečíst Jack Rozparovač?"

Po úspěšném splnění jsme potom vyrazili do baru, kde jsem úspěch zapila Mojitem. Ale nebyla jsem jediná, kdo postoupil v životě o kousek dopředu. Takže jsem na čtvrtou vyrazila ke školce, kde se pasoval malej brácha na školáka a kde jsem viděla pirátské divadlo. Obdivuju všechny ty lidi, co pracujou s malejma dětma, protože udržet to v klidu asi fakt zvládnou jen lidi se svatozáří. Tam jsem nepobyla moc dlouho, protože jsem následně utíkala na sraz s učiteli ohledně projektu, který dáváme dokupy. Byli jsme tam celkem dvě studenty a dva učitelé, takže jsem se usadili v hospodě, probrali projekt ("Jo, nic jsem neudělala, učila jsem se." "To je dobrý, my taky ne."), Brexit, učení, příjmačky and all that jazz. S jedním z nich jsem si taky domluvila diplomku (mimochodem můj oponent a můj kat při státnicích), protože s Dinosaurem ji už psát nehodlám, takže už jsem skoro připravená na další rok.

Domů jsem se teda vrátila pozdě večer, vyflusaná, vyčerpaná a fakt, že už jsem B_. mi stále nedochází. Zbytek titulu ulovím v srpnu a budu velká holka. Ale teď už nebudu nic řešit. Teď si hezky uklidím pokojíček a pak dám na hromadu všechny ty komiksy, co mi tu stojí a přečtu je. Všechny. Všeeeechnyyy, mwahahahaha!

A tak jsem přežila státnice z angličtiny.
Doufám, že užíváte červen a prázdniny se vám už taky blíží.

Zdar a Sílu, smrtelníci.
K.

Souhrn květen 2016

31. května 2016 v 17:40 | KadetJaina |  Krákání z větve
Státnice se blíží mílovými kroky, takže podle toho vypadá i moje aktivita. Ale něco se přeci jen našlo, aby se to dalo shrnout.

Co se přihodilo?

O Vějíři jsem tenhle měsíc vykřikovala dost. Takže to zkrátím, zde je promo, zde je recenze a tady ho můžete koupit. V recenzi náš komiks nestrhali, takže jsme spokojené.

Kdyby tu byl nějaký komiksář, čas mrknout se, jestli by se vám třeba nechtělo připojit se do Dódžinu. Já a Ryuki hodláme, tak byste tam mohli být třeba vedle nás.


Co se chystá?

V rámci Ultra Vires se chystá pár designových úprav. Ty největší ale až v červenci. Pokud ještě nečtete, tak koukejte začít.


Co jsem napsala?

Recenze



Co mi přibylo v knihovničce?

Bratři Tesařovi: Tisíc masek
Honza Vojtíšek: Útočiště
Kolektiv autorů: 66+6 hororů ve sto slovech
Klára Smolíková (ed.): Bublifuk 1
Temná věž: Zrození pistolníka

Kam dál