Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Září 2013

Lehké tvořično

30. září 2013 v 20:14 | KadetJaina |  Lehké tvořično
Nelíbí se mi blogem vygenerované řazení podrubrik. Je to šikovné, o tom žádná, ale já zůstanu při starém. Zatím nemám moc co rozřazovat. Nevadí.

Příběhy


Sladké sny (NW 2013)



Příručky






Kdo přežije?

29. září 2013 v 15:37 | KadetJaina |  Děník
Tato hra je nejspíš velmi oblíbená ve vodách vysokoškolského studia. Aspoň takový pocit mám po prvním týdnu školy. Přes víkend se mi povedlo víceméně vzpamatovat a urovnat si v hlavě některé myšlenky, proto se mi snadno přichází s touto teorií.

Co říkají?
Studente, čti, čti, čti a když už nemůžeš, tak čti.
Studente, na dějepisu a neumíš německy a latinsky? Tak to to daleko nedotáhneš.
Studente, napiš mi několik seminárních prací o tom, o čem nikdy nikdo neslyšel.
Studente, na tři stránky chci dvacet knižních zdrojů.

Co tím chtějí říct?



Neberu si to špatně. Třeba angličtina ve mně nezanechala víc než víceméně nadšení. Ale ten dějepis mi dělá těžce od žaludku a představa čtení textu mě nutí přemýšlet nad prodáním duše Crowleymu. Ale na druhou stranu jsem pochopila hru. Pochopila jsem ji v už v prváku na střední, tam se hrála ta samá hra. Když se rozzlobíme, budeme zlí? Ne, když jste v prváku, budeme zlí.

Protože i přes ty všechny věci, co ti učitelé říkají, mi to nepřijde tak těžké. Ano, je to sranda dohledávat informace. Ano, není prdel přečíst to, co chtějí. Ano, najít něco, o čem nikdy nikdo neslyšel a napsat o tom, to je na odstřel. Ano, ano, ano, je to těžký! Ale není to katastrofa. Není to TAK těžký, aby se člověk plazil ve štěrku a naříkal nad krutostí světa. Pro mě to bude těžké, protože si nemůžu říkat student, ale spíš plavec. Úspěšně jsem zatím proplula vším bez větší studentské snahy. Teď se asi začnu topit. Ale nebojím se, že to nezvládnu. Protože to pořád není dost těžký, abych si řekla stop.

Ladně a bez problémů, tak hodlám projít tuhle hloupou školu. Nejsem žádná kašička.


Co můžu ještě dodat? Odkývali jste komiks, máte ho mít. Zítra první stránku. Budu ho dávat po týdnu po stránce (protože proto). Pokud se nerozhodnu jinak.
Jiná moje tvorba stagnuje, ale teoreticky by se našel nějaký literární zářez, který bych vám mohla ukázat. Ještě si to rozmyslím.
A nyní vás opustím a budu dělat něco neužitečného. Jako vždycky. Překvapivé? Řekla bych, že ne!

Zdar a Sílu, smrtelníci!

Hrr do antiku pro nějaké cetky

27. září 2013 v 20:06 | KadetJaina |  Krákání z větve
Ti nejlepší vědí, takže to nebudu nějak moc rozpitvávat. K dnešnímu strašlivému dni mi je dvacet. Strašný číslo, pomalu nad hrobem, ale to zatím nevadí.

Všem velmi děkuji za přáníčka, obrázky, dopisy, pohledy, koresponďáky, cokoliv, co jsem měla tu čest dostat, vidět a rozplývat se nad. Od mnohých jsem si to ani nezasloužila, protože jsem se na vás letos sprostě vyprdla, když jste měli narozeniny vy, ale to se zase spraví. Horší je, že nevím, kdo má kdy narozeniny. Hurá!

Ehm. Některé věci se mi ještě nedostaly do rukou, ale to víte, česká pošta. Ale internet nikdy nezklame, takže zde je takový malý seznam přáníček, co jsem dostala. Díky, dámy :)

Od Saku velký žůžový muffin. Nevím, jestli jsou v něm rozkrájené pravé lišky, ale i tak to bude bašta :D.



Od Horo, kterážto mi krom tohoto skvostu poslala ještě Jokera do pošty. Ne, fakt se nemusíte bát. Žádný sabat. Žádné oživování mrtvých na hřbitově. My je tam zakopáváme... Že jo, kuci? Kuci?


Mesu děkuji za poňovitého poně. Ještě mu vymyslím jméno. Kadet Katastrofa? Nebo Meteor Bong? Možná, uvidím :D


A v neposlední řadě ještě Adiiře za trochu až moc fantasktní obrázek. Nemůže se stát... prostě NEMŮŽE! aby v psychopatické léčebně byl pět dní klid. To je sci-fi!


A samozřejmě nezapomeňme na dáreček od Ryuki. Nenávidím tě! Upíři? UPÍŘI? CO JSEM TI ŘÍKALA O UPÍRECH!
Argh...
Silver (ten upíří šmejd, o kterém se mi zdálo) a Kadet...


To by bylo pro začátek všechno, i když ještě čuju nějaké pohyby v zákulisí. A jelikož mám dobrou náladu, tak to přiznám, i když bych to jinak zamlčovala ještě dlouho.
Občas jsem se zmínila o projektu (ne ten, o kterém jsem se zmiňovala někdy v květnu. Ten je sice rozpracovaný, ale kvůli mému team-mate, kterýžto je příliš zaneprázdněn (a nemám mu to za zlé) se odkládá na neurčito). Tento projekt se skládá z toho, že se Kadet velmi velmi nudí, když kouká na seriály a tehdy bere do ruky tužku a papír a kreslí. Jinými slovy, k dnešnímu ránu jsem dokončila první kapitlu čehosi, co má znázorňovat snad komiks. Tím "má znázorňovat" myslím "kreslím jako prase". A říkám to proto, že jestli by byl o něj zájem... mohla bych ho dávat sem.
Vyjádřete se.

A ještě jednou všem velmi děkám!
Jsem stará páka.
Nad hrobem.
S lopatou v ruce.
Slyším křik z rakve.
Tak házím hlínu.
Házím.
Házím.

Milujeme záporáky! ... nebo?

26. září 2013 v 11:14 | KadetJaina |  Vránonázory
Než se pustím do samotného řešení toho, proč vlastně tak milujeme záporáky, tak musím ujasnit, co si pod záporákem vlastně představuju. Je snadné rozřadit charaktery na dobré a zlé, morální a nemorální a všechno, co je horší, zaškatulkovat jako záporáka. Jenže tak to nemusí být.

Záporák jako takový je antagonista. Máme hlavního hrdinu v příběhu - a je jedno, jestli je to mistr Yoda se svou světlou stranou, nebo Riddick, který rozhodně světlo nemusí. I hrdina se může pak chovat jako šmejd a mizera, ale pořád to není záporák. Záporák je ten, co stojí proti protagonistovi. A zase to může být velmi hodný chlapec, který věří tomu, že udělá lepší věc, nebo to může být Palpatine s jeho vesmírochtivými sklony.
A aby člověk pochopil antagonistu, musí pochopit, proč je protagonista ve vlastním světě. Nevím, koho jsem teď odcitovala, ale je to citát, já tak chytrá nejsem. Je v něm ale pravda. Žádný z antagonistů - nebo prostě záporáků, líp se to píše - si nepřizná, že to, co dělá, je špatně. Nebo tuší, že je to špatně, ale v pozadí to dělá pro něco, co je pro něj mnohem důležitější. Ať je to dobro lidstva jako celku, nebo jenom jeho zvednuté ego.


Takže, milujeme záporáky? Ne. Nemilujeme záporáky. Milujeme mizerné šmejdy, kteří si dělají, co chtějí. Richard z Looking for Group? On není záporák, on je jeden z hlavních postav a ač si dělá co chce, pořád je to protagonista. Záporáci jsou ti ostatní, co stojí proti naší milé skupině. Richard se může chovat jako prototyp záporáka, ale je to protagonista. Ale milují ho lidé? Milují! Nazývají ho záporákem? Nazývají! Je záporák? No...

Záporák je antagonista. Jenomže výraz pro záporáka se rozšířil. Pod záporákem si představujeme všechny šmejdy mizerný. A potom v tom máme prosím bordel.
A co teprve záporáci, co jsou hlavní hrdinové. Megamind? Já, padouch? Jsou to protagonisti, ale záporáci. Nebo to teda nejsou záporáci, když nejsou antagonisti? Co jsou zač? Jak to funguje? A je to v hajzlu.

Takže jak jsme se nikam nedostali, budeme pokračovat. Budu mluvit o těch šmejdech mizernejch, ať už antagonistech nebo protagonistech. A ano, budu jim říkat záporáci. Protože to právě máme rádi. Šmejdy mizerný.


Není tak těžké odhadnout, proč lidi mají rádi záporáky. Teď rovnou vyřadím pěkné ksichtíky, nad kterými se rozplývají fanynky. Protože, samozřejmě, ti fešáci mají vždycky první příčky, ale jsou i tací záporáci, kteří krásy moc nepobrali a lidi je milují. Joker, Darth Vader, ukažte si na kohokoliv z nich. Ti jsou oblíbení a nejsou hezcí.
Takže, co tvoří záporáka, aby ho všichni milovali? Především charakter a jeho motivy. Záporák, který má určité charisma, které z něj stříká do všech stran, si snadněji najde fanoušky. Některým záporákům tohle charisma chybí a potom se snadno ztrácí ve vlnách těch ostatních.

Co se motivů týče, některé nám zůstávají skryté, jiné jsou řečeny přímo. I podle motivů si hledáme ideálního záporáka. Může dělat něco, co se nám zamlouvá, ale my bychom to nikdy neudělali. Může mít určitou filosofii, se kterou se ztotožňujeme, ale zase, naše morálka nám nedovolí uvést ji do praxe. To je jedno z kouzel záporáků. Dovolují nám zažít to, co chceme, aniž bychom si zašpinili ruce. Přáli byste si někoho rozřezat, podpálit milion dolarů nebo dělat pokusy na lidech? Vaše morálka vám to nedovolí? Pusťte si film.
Motivy můžou být rozličné a každému se může líbit něco jiného. Tak třeba Joker. Jeho charakter je tak šílený a nepředvídatelný, že z něj mají respekt i ostatní batmaní záporáci. Joker je jeden z nejhorších (a tím myslím nejlepších) záporáků všech dob, lidi ho milují. Ale není to jen tím, protože je cvok a dělá si co chce. Je to proto, že nikdo neví, proč to dělá. Co ho táhne? Co ho vedlo k tomu, aby dělal, co dělá? Kdo byl předtím (a tady je velký rozkol mezi filmy i komiksy, někdy víme, někdy nevíme)? Nevíme o něm nic, jen to, že když se k němu dostanete na vzdálenost dvou metrů, šance na přežití klesá o 75%.


Nedostatek motivu ale neznamená, že je to dobře. Joker je tak postaven, ale co ostatní filmový záporáci? Většinou se to týká vedlejších charakterů, ale často se u nich na motiv zapomíná. Je jasné, že nemůžeme cpát informace o všech, ale když nám nedají motiv s tím, že ho neznáme (u Jokera víme, že ho neznáme a jeho charakter si na tom zakládá.) je to otrava. Aspoň něco tu být musí. Zajímají ho reakce lidí? Užívá si krev? Je to kanibal? Stalo se mu v dětství něco strašného, že se teď mstí?

Takže záporáci nás zaujímají především tím, že dělají to, co my bychom neudělali a tím, co je k tomu vedlo. Máme tendence je litovat, stejně jako máme tendence jim fandit. Samozřejmě, pokud nejsme zrovna zatvrzelá podpora kladných hrdinů. Ale zase to nemůže být všechno. Motiv nestačí. Charisma nestačí. Musí tu být něco, co nás nutí záporáky milovat. Protože ač mají příběh, motiv i charisma, jsou tu záporáci, které prostě nenávidíme.

Jistě se nějaký jejich fanoušek taky objeví, ale mohutná většina by je nejradši odstřelila v první chvíli, kdy promluví (nebo až později, kdy promluví). Nadhodím dva, které internet nemusí. Profesorka Umbridgová a princ/král Joffrey. Chytáte se? A chytáte se za hlavu, když tihle dva promluví, ukáží se na scéně? Vytahujete mačety? Většina z vás určitě jo. Ale proč?
Proč je nemáme rádi, když se vykazují věcmi, které jsou typické pro záporáky? Jejich charakterové vlastnosti jsou občas dokonce LEPŠÍ než záporáků, které milujeme. Dobře, Joffrey může být malá rozmazlená blonďatá řvoucí koule, ale postavte ho vedle Jokera. Joker udělal mnohem víc a mnohem horších věcí. A stejně ho všichni žerou. Takže co je tu jinak?
Myslím, že lidejm se musí příčit nějaké vlastnosti, které tyto postavy mají. Že jsou šmejdi, check. Sadisti, check. Nečestní, check. Rozmazlení - a tady asi začíná kámen úrazu - check. Tyranizují oblíbené postavy - aha! - check.
Tyranizují oblíbené postavy a hlavně s tím nikdo nemůže nic dělat. To bude kámen úrazu u těchto záporáků. Jasně, že se najdou tací, co přivážou oběť do sklepa a budou ji týrat, ale oběť je většinou schopna se nějak ubránit a film, seriál, kniha, komiks, cokoliv, končí tím, že je záporák poražen. Protože se můžou bránit! Ale máme tady nacistickou ředitelku Bradavic a rozmazleného krále. A oba dva si dělají co chtějí, protože můžou. A kdo se jim postaví skončí špatně. A to i v případě oblíbených postav.

Máme rádi svoje záporáky, ale máme je rádi takové, jací mají být. Poražené! Protože i když dělají něco, co bychom chtěli, naše morálka ví, že je to špatně. A tadá! Tihle záporáci se nejen staví proti naší morálce, ale hlavně je za to nikdo nepotrestá. Proto nám leží v žaludku. Nikdo s nimi nemůže nic dělat až do úplného konce. Proto mají tak málo sympatizujících lidí. Každý záporák je po zásluze potrestán, ale někteří až moc pozdě.


Vím, že nemůžu vyřešit takovéhle zapeklité téma. Každý máme svého záporáka rád z jiného důvodu. Takže musím zakončit otázkou. Jaké záporáky máte rádi vy a proč? A jaké na druhou stranu nesnášíte a proč? A co si představujete pod pojmem záporák, protože i to mi leží v hlavě a nemůžu na to přijít.
Chci odpovědi. A chci je hned.

Edit! Zapomněla jsem přihodit tohle geniální video. Prostě... záporácké.


Jsem neopohan

25. září 2013 v 18:54 | KadetJaina |  Děník
Za tři dny jsem se stihla seznámit se spoustou zajímavých věcí na škole. Krom jiného třeba s tím, že bych mohla být celé úterý doma, kdybych chtěla. Jenže jak se znám, je to ten nejhloupější nápad, co můžu mít a tak to dělat nebudu. To by to dopadlo, to by studium šlo pěkně rychle do háje.
O počtu povinné četby se ani nezmiňuji. Chápu, že praxe funguje trochu jinak, než teorie a to, že máme přečíst "tohle, tohle, a TOHLE" nakonec je "četli jste? Dobře, ale stejně mě to nezajímá." Ale vím já, který učitel to bere vážně a který ne? Takže zatím budu poctivý student a po prvním semestru se uvidí. Ještě ani neskončil první týden a já už mám krásně rozplánované, jak to budu flákat. Jsem na sebe hrdá, vážně jsem se ani trochu nezměnila.


Taky jsem si vyslechla pár zajímavých a pár krutě nudných přednášek a tak podobně. Jako už to na školách bývá. Světlo, tma, světlo, tma. Hodně mě ale zaujala učitelka na písemný projev a anglický jazyk v literatuře. Je tak trochu trhlá, je sranda ji poslouchat, ale myslím, že se nebudu schopná naladit na její vlnu učení (pořád se nemůže rozhodnout, jestli vyučuje česky nebo anglicky). A taky je asi trošku nábožensky založená, protože krom jiného jsem se dozvěděla, že dnešní doba není nijak pojmenovaná, ale že je plná neopohanů a neetických lidí. A že feministky si za to můžou samy. Ou jé!
Co se lidí na škole týče, baví mě vidět, že osobnosti odhaduju docela dobře. Našlo se pár zajímavých lidí na rozhovor, pár méně zajímavých a taky takový menší kurník, se kterým jsem ale počítala. Na nějakou vejšku se ty kurníky z gymplů taky dostat musej, ne? Naštěstí se s ním nesetkávám často, to bych asi krom Jokera začala do školy nosit i kudlu. Aby se mi mělo v kapse co otvírat.


Co se jinak děje v mém životě? Vůbec nic. Než se zaběhnu ve škole, zase nebudu mít čas vůbec na nic. Vrátil se mi opravený Jack a já neměla ani čas ani náladu ho pořádně projít, opravit nebo vznést dotazy. Mám rozepsaných několik věcí a nepokračuju ani v jedné z nich. Takže je všechno při starém a jako obvykle. Nemluvě o tom, že Hry o trůny asi ještě chvilku nedočtu. Mrmli.

Doufám, že vaše dny jsou krásnější a zářnější než mé. Jestli jo, tak uhořte v pekle, protože když to nemám já, nemůže to mít nikdo. Argh.
Takže zatím Zdar a Sílu, smrtelníci!

Přežila jsem!

23. září 2013 v 19:25 | KadetJaina
A hned s několika typicky kadetími zářezy.

Aby byla zábava, hned ráno se mi povedlo zaspat. Sice jen o dvacet minut, takže pro mě to nemělo žádný dopad (vezla mě maminka a já vstávám velmi brzo, abych měla ráno klid) ale stejně to nebylo vykročení zrovna dobrou nohou. Ale kdo mě může soudit, tři měsíce doma bez nutnosti vstávat, to s člověkem zamává a ne, že ne.

Ve škole všechno probíhalo překvapivě snadno, hladce a bez větších potíží. Jelikož jsem zkonfiskovala babičce kolo, tak se mezi budovami dokážu dostat za patnáct minut. Tudíž není zrovna problém odejít o tu chvilku dřív. Tak či tak, jedna velká pakárna na druhé. Polština bude na odstřel, učitelka na nás mluví polsky od samýho začátku. Ne, že bych jí nerozuměla, jen jí nerozumím. Ne všechno. Ale nejsem jediná, takže bych se nebála.



Ale abych si udržela psychické zdraví, vzala jsem si školy Jokera. Malou postavičku, ne toho z lega. Vždycky, když jsem měla pocit, že to jde do háje, tak jsem se na něj podívala a pomyslela si, co by asi udělal. Pak jsem udělala pravý opak. Tolik napalmu ještě nemám.
Měla jsem štěstí na anglickém psaní, kdy jsem byla vybrána, abych jako první přečetla dopis, co jsme měli za chvilku sesmolit. Žádný problém, takže jsem neudělala ani špatný dojem. Na současném anglickém jazyce zase pro změnu budu ta, která hrozně moc čte a má doma dva šneky. To budu i na řečových dovednostech, krom toho, že to bude i druhý kluk. Který má mimochodem rád role-play jako já. A jsme jediní dva. Takže učitel si bude pamatovat.
A kdyby jen kvůli tomu! Co přišel do třídy, byl chvilinku šramot, tak jsem se naklonila k sousedovi a říkám "Ten má ale ývl pohled." Zmínila jsem někdy, jaká je nevýhoda sedět v první lavici hned před učitelem? Občas se stane, že vás slyší. Takže jsem byla na ráně od začátku hodiny. Na obranu tvrdím, že je to jedna z nejlepších hodin. A bude to sakra sranda. Těším se. Teď si mě budou hezky pamatovat.
Zajímací je, že jsem vždycky říkala, že začnu nanovo s čistým štítem a tentokrát budu normální. Haha. To bych si ráno nesměla koupit litr pepsi. Spolužáci na střední věděli, proč mi nedávají cukr. Ale jiná litrovka nebyla, tak co jsem měla dělat. Takže jsem se stihla dozvědět, že jsem hyperaktviní. A taky jsem viděla Draka přes ulici a tak jsem na něj zavolala, že už jsem hrdý vysokoškolák. Usmíval se, takže myslím, že je na mě pyšný. Asi.


Takže tolik asi co do prvního dne. Nakonec to nebylo tak zlé. Nebylo se čeho bát. Až na to, že budu muset udělat věc, které jsem se vyhýbala jako čert kříži (a tohle přirovnání docela sedí). Tedy, přečíst si Bibli. Ju-hů. Těším se.
Prostě si užiju hromadu srandy.

Pro záporácké radio: Kadet.
V dalších dnech s dalšími zprávami.
Zatím Zdar a Sílu!

Poslední prázdninový víkend z krku

22. září 2013 v 20:44 | KadetJaina |  Děník
Oklepat se ze zimy, najít všechno, co potřebuju a budu ready. Když nebudu líná se zvednout ze židle. Aneb přežila jsem víkend na chatě uprostřed ničeho, dostala jsem lego Jokera k narozeninám od mé drahé polovičky, samolepky poníků (které teď nemůžu najít. Asi je někdo sežral), našla jsem v lese parůžek (a žádné houby) a teď jsem psychicky téměř připravena na zítřejší zábavičku ve formě prvního a nejhnusnějšího dne na vysoké škole. A ani ta kocovinka po pátku nepřišla.
Juhů!!


Nemůžu říct, že se netěším, ale netěším. Jak jsem už zmínila, do školy jsem nadrbaná, potřebuju už nějakej systém. Ale to pondělí, to hnusný nechutný pondělí. Ale už jsem si u babičky zamluvila kolo a budu drandit hezky z místa na místo. Navíc to vypadá, že na některé hodiny nemusím chodit a jiné jsou zvyklé na překrývání, takže až to zítra všechno domluvím, tak třeba i to pondělí nebude takový zlo. Navíc budu tehdy bydlet u babči (je zvláštní, že bydlím u babči a ne u taty, ačkoliv bydlí ve stejném bytě), takže nebudu muset v úterý ráno čekat tři hodiny v HK kvůli spojům. Juhů!
Jinými slovy, mám se báječně.

Mimochodem, tak mě napadlo, když Doktor křičí v Tardis "Allons-y!" jakto, že to Tardis nepřeloží? Hm? HM? HMMMM?
Ehm.

Jinak pomalu se budou vracet seriály. Jsem zvědavá, jak to budu zvládat. Mám rozkoukáno Under the Dome, vrátila se Korra a brzy začnou Agenti Štítu a všechny ty další parádní seriály. To je na školním roce taky to nejhezčí. Zlatíčka jsou zpátky. Juhů!

Jinak se chystám na článek o záporácích. Vím, že byla již záporácká příručka (kterou tu nenajdete) ale ta byla čistě pohled na to, jak být správný záporák. Ale já se chci podívat, proč máme záporáky tak rádi. Těším se, že to napíšu. Ale ne dnes. A zítra taky ne. Snad v brzké době.


A já se poroučím, jdu pokračovat v dohánění věcí a možná hraní nějaké té hry.

Zdar a Sílu!

Nesnáším pondělky

20. září 2013 v 9:26 | KadetJaina |  Děník
A to jsem prosím školu ještě nezačala. Ale od pondělí začínám a už teď vím, že mi z nich bude hrabat. To že mám pondělí narvané k prasknutí je v pořádku, to se dá nějak přežít. Ale že se mi kryjou povinné hodiny a ještě nemám mezi hodinami přestávku, aby mohla cestovat mezi budovami (což si pořád přehrávám v hlavě a pěšky mi to prostě aspoň těch dvacet minut trvat bude). Takže mi teď nezbývá než psát učitelům a to nemám ráda. Nemám ráda psaní cizím lidem, který neznám a který mě teď budou týrat! Argh!


Ale jinak je ten rozvrh docela solidní a nemám si na co stěžovat. Dobře, jako dojíždějící člověk si mám hromadu na co stěžovat, ale za ta léta už jsem si zvykla. Koneckonců nejsem žádná kašička, aby mě nějaký čekání naštvalo. Knížka, psaní, dělat co mám, takže si budu užívat chvilky volna. Až na ty pondělky. Ty budu k smrti nenávidět.
Ne, podívejte na to. Písmenka tříd jsou taky písmenka budov. Budu lítat jako fretka. Nejhorší je, že to nešlo jinak udělat. Zábavička.


Aspoň, že ten pátek je volno. Jenže na něj nešlo přihlásit nic. To bych si tam radši nějaký předměty hodila, než abych pak při pondělku trpěla. Ale co se dá dělat. Jsem statečná vrána a oklepu se. Jenom nevím, co teď, když jsem učitelům napsala a za hodinu odťapu na autobus a pojedu na víkend mimo civilizaci. Asi se všechno dozvím v neděli večer. Juhů!

Já se výletu nevzdám. A už vůbec ne kvůli škole!!! To. Nikdy.

Jinak se v mém nudném životě v zásadě nic neděje. Vyšel druhý díl Peaky Blinders a já ho asi kvůli autobusu nestihnu shlídnout a hrozně tím trpím. Měla bych si zamést, protože si z lesa pravidelně kromě hub nosím i jehličí. A tak podobně. Jenže to jsou věci, který jsou prostě tak normální, až to hezký není. Takže se odmlčím a jdu se nasnídat.
Píšu bez snídaně.
Jde to se mnou z kopce.

Zdar a Sílu

Dělám ráda věci, co neumím

19. září 2013 v 9:43 | KadetJaina |  O psaní
Potom nemusím řešit, jestli je to hodně dobré nebo špatné, protože to dělám pro radost. A jelikož tu věc neumím, většinou to skončí špatně, takže už předem vím, že se nemusím stresovat. To je dobré, ne? Myslím, že je to jedna z nějvětších výher, co může člověk mít, když dělá něco rád. Užívat si to a neřešit výsledky.

Což samozřejmě ne vždycky jde. Protože - hlavně teda u tvorby - začne člověk přemýšlet, jak by co zlepšil, jak by se co dalo udělat jinak a začne se kritizovat a je po srandě. Ne, že by tvorba nemohla být zábava i tehdy, když se na ni začne člověk dívat kriticky, ale už si to neužívá tolik jako předtím. Přemýšlení bolí, je to pravda.
Proto říkám, že nejlepší, avšak nejtěžší, koníček je čtení.
Ne, vážně, nejtěžší. Nesli jste někdy deset knížek do knihovny přes město?



Zpět k přemýšlení. Tvorba nebo vlastně cokoliv, co děláte, se potom přestane zaměřovat přímo na vás a začnete se víc zaměřovat na lidi, co ji vidí. Už neřešíte, co si myslíte vy, ale co si budou myslet ostatní. A ne, že ne, vážně to takhle funguje. "Co by asi řekla X, když by viděla, jak jsem tohle napsal?" "Y se mi vysměje za to, že se pokouším dělat něco, v čem je on tak dobrý." "Lidi tohle nemaj rádi a chtějí víc tohohle, tak se na to zaměřím, i když mě to baví míň." Tohle je jedna velký krok k tomu, aby člověka přestalo bavit to, co dělá.

Jestli mě teď někdo nařkne z toho, že se mi tohle prohlášení vylučuje s kritikovým článkem, říkám rovnou NE. Kritika je druhý stupeň. Dokud dělá člověk něco čistě pro zábavu a pro sebe a ne pro ostatní, je mu nějaká kritika putna. Třeba já když kreslím. Vím, že by mě všichni poslali do háje, ale dělám to ráda a neřeším, jak to bude vypadat. Co taky člověk může zkazit na hůlkových panáčcích? Druhý stupeň tohohle případu by byl, když bych seděla až moc dlouho nad kreslením ručičky a furt to gumovala, protože to prostě není perfektní a protože vím, že se tím můžu zlepšit a kritikové mě pochválí. Tehdy a jedině tehdy přestává být tvorba sranda a začíná se pomaličku polehoučku přetáčet na: "Když mně se do toho nechce."
Nebyla tvorba v první řadě uvolnění a ne stres?


Nejsem si úplně jistá, co jsem chtěla říct. Pravděpodobně jsem si chtěla jen sednout a psát, protože mě to baví. Tak jsem to udělala. A přeberte si to jak chcete. Protože já se tu bavím a nesnažím se dělat dojem.
Aspoň dneska ne.
To přijde.
Zase.
Muhehea.
Ehm. Pracuju na projektu.
Zdar a Sílu!

V lese to mám ráda, v lese tam je fajn

17. září 2013 v 17:12 | KadetJaina |  Děník
Po čtyřech hodinách ťapání jsme dotáhly z lesa dva plné košíky hub, takže výlet úspěšný. Znovu do lesa ve čtvrtek, neboť zítra mám městské lítání a v pátek vyrážíme na víkend na chatu naposledy se sejít, než se rozletíme do všech koutů republiky na školy, a taky oslavit moje narozky, protože prostě jo. A hlavně oslavit pro nás konečně konec prázdnin, protože příští týden to vletí i na nás. Juhů! (kdo mi spočítá, kolikrát jsem použila letí v tomhle odstavci?)
Ne, vážně se těším, až vypadnu z domu. Netěším se na novou školu a nové lidi, nerada si zvykám na nové věci. Ale půjde to samo, jako vždycky. Jen doufám, že narazím taky na inteligentní učitele, protože jak víme, na střední jich bylo pouze pár a s těmi jsem za dobře doteď. Nenechali mě proletět z maturity, tak jak jinak!

Ale musím říct, že lesní procházky jsou fajn. Dobře se při nich tvoří. Udělala jsem si v hlavě osnovu příběhu, který dávám dohromady, a ač je to strašné klišé, chci si s tím vyhrát. Ale není to povídka. Smutné! Což mi připomíná, že se pořád nevyhlásil nový ročník Dračího řádu. Oproti minulým ročníkům už mají pěkné zpoždění, tak doufám, že neskončí jako Vidoucí. Snad se jen pozapomněli. Snad! Nechci, aby takhle mizely soutěže.

Taky dnes vyšel první díl Sleepy Hollow. Zasadili to do dnešní doby a zatím to vypadá jako pěkná fantasy. Líbí se mi, jak se postupně legendy mění. Původní příběh o Ospalé díře byl o tom, že ne zrovna hezký učitel nabaloval holku ve vesnici tím, že uměl hezky tancovat. Jenže ji chtěl taky jiný chlap, a protože byl učitel hroznej srab, tak ho chlápek vyděsil tím, že se převlékl na bezhlavého jezdce a udělal z něj idiota před vesnicí. No a vidíte dnes. Dnes to vezme do ruky nejdřív Burton a potom tenhle seriál a máme tu něco úplně jiného. Pořád mě to baví. A nejen proto, že je to oblíbený příběh Scarecrowa, jistě, že ne!


Taky jsem dnes dostala předem k narozkám obal na čtečku. Je parádní a vypadá jako stará knížka :3. Čtečka je geniální vynález pro knížky, které jsou drahé a v knihovně jsou rozpůjčované na rok dopředu. Tím myslím třeba Hry o trůny, které teď čtu. A jak všichni vyhrožovali, že se mi nebudou líbit normální knížky, tak to se mi ještě nestalo. Pořád jich mám v knihovničce víc a víc. Čtečka plnou knihovnu nikdy nenahradí, pamatujte. Což mi připomíná, pořád mi chybí spousta knížek ze série John Carter pán Marsu. Takže kdyby náhodou měl někdo nějakou doma a chtěl se jí zbavit, sem s ní! Sháněj se hrozně blbě, protože jsou vyprodané a dotisky se nedělají. A JÁ JE CHCI!!!!


Tolik co do toho, co jsem se rozhodla vyplevit. Jdu se vrátit k tomu, co mi jde nejhůř a pokračovat. Do toho si pustím další Pod kupolí (kteréžto vypadá velmi zajímavě, i když zbytečně přidávají některé zápletky, co v knížce nebyly) a budu se tvářit, že jsem opět neproflákala celý den. A aby jste si užili trochu zábavy, tady máte písničku o tom, jak to opravdu dopadlo s Disney princeznami. Hlavně proto, že se chci dělit o zajímavé věci.
Zdar a Sílu!