Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Ať žije výzkum! ... a učení?

16. září 2013 v 12:49 | KadetJaina |  O psaní
Ještě před pár lety bych kašlala na nějaké hledání informací předtím, než bych se pustila do psaní. Ze stejného názoru jsem nikdy nezasazovala děje do reálných míst a časů. Protože realita zavání fakty a časy smrdí historií a spoustou možností udělat nějakou hloupou chybu při tvorbě. A přiznejme si, to nikdo nechce, takže líný tvor jako já se tomu vyhýbal jako čert kříži a doteď říkám, že už nikdy nic historického psát nebudu.

Kdybych tak blbě nekecala.

Ne, že bych nikdy nehledala žádné reálie. Většinou jen nějaký detail, který se vešel do jednoho odstavce a zbytek jsem nemusela řešit - například odstavec pro odbornou část textu do Dvojčat (která už nenajdete). Jenže to nebyla opravdová práce s hledáním zdrojů. Ta přišla až s Jackem Rozparovačem (kterého jsem mimochodem dopsala. Chce si ho někdo přečíst? A tím nemyslím ty, kterým jsem ho poslala, řekli mi, že do dvou dnů mi dají vědět, a už jsem o nich neslyšela).


Abych se dostala k jádru pudla. Výzkum pro příběh je sranda, dokud to člověka baví. A jelikož ho baví jeho příběh, měl by ho bavit i výzkum. Jacka jsem měla v plánu psát dobrých pět let, přičemž jsem začínala s jednou myšlenkou a teprve v době hledání informací se všechno změnilo a vylezlo z toho to, co je teď. A to příběh ani není to, co si opravdu o Jackovi myslím! S tím jsem se musela taky srovnat.
Napsala jsem fikci založenou na skutečných událostech a skutečných informacích. Seděla jsem u článků, pitevních zpráv a map Londýna a dávala jsem dohromady časy a jak mohlo všechno fungovat. Byla to katastrofa a často jsem měla chuť s tím vším praštit a na celého Jacka se vykváknout. A to i kvůli takovým drobnostem, jako je počet židlí v místnosti - ale to už je problém mého detailismu. Abych to shrnula, nakonec jsem z celého výzkumu nepoužila ani 10% toho, co jsem věděla. A stejně jsem spokojená.
Ale proč? Proč jsem spokojená? Protože mám za sebou hromadu práce a mám výsledek? Taky. Ale proto, že zase něco vím! Možná jsem flákač, co prolejzal s trojkama, ale baví mě se něco učit. Ale musí to být něco, co mě zajímá a co mě baví. Pak jsem ráda o něco chytřejší.
Proto mi teď často vrtá, proč všichni tak milujou Viktoriánskou anglii, když si tam lidi žili jak si žili. Může mi někdo odpovědět?

Na učení jako takovém není nic špatného, dokud to člověka baví. Proto mě štvou lidi, co ve škole šrotí všechno nazpaměť, a štvou mě učitelé, kteří je k tomu ještě nutí. Jaký to má smysl? Proč? Informace napíšete do písemky a pak je lusknutím prstu zapomenete a veškerá snaha, všechen zabitý čas, který jste strávili nad učebnicí, je jedna velká šedá zóna. Proč? Proč se radši nezaměříte na něco, co vás baví a tomu nevěnujete zvýšenou pozornost, zatímco tomu ostatnímu jen takovou, abyste mohli říct: "Škola je za mnou, nepropadl jsem." Bojíte se reakcí rodičů, reakcí okolí nebo toho, co si o vás bude kdo myslet? A není to náhodou váš život?


Teď mi na stole leží osm knížek o Hradci Králové, jen abych mohla napsat celkem tak dvacet stránek alternativní historie. A baví mě to hledat. Můžete argumentovat, že to je něco, co jsem si vybrala sama a dělám to pro sebe. A ve škole věci neděláme pro sebe? Stejný systém jsem používala i tam. Učila jsem se, co mě bavilo a když jsem chtěla, zjistila jsem si o tom víc, zatímco ten zbytek, co jsem věděla, že nebudu potřebovat, jsem prostě proplula a nechala být. A světe div se, dokonci i někteří učitelé to uznali a nedělali mi ze života peklo. Protože je to prostě logické.

Samozřejmě člověk nemůže žít jen na tom, co ho baví, kam bychom to dopracovali? To je jako by se někdo chtěl živit hraním videoher, pff. Všeobecný přehled by měl být, ale nechoďme do detailů. Neučme se nazpaměť latinský výraz pro části rostlin, když tím stejně nebudeme nikdy nikde nikoho osilňovat. A jestli někoho zrovna nezajímají jména římských císařů postupně, tak ať taky nesedí nad osnovou.

Je mi jasné, že je to celé víceméně naivní prohlášení, hlavně proto, že nám občas není dovoleno dělat si co chceme. Ale občas je tu možnost udělat ten krok a přestat si znepříjemňovat život. Občas to někdo dělá jen proto, protože má pocit, že by mu to narušilo sebevědomí nebo proto, že by se na něj okolí dívalo skrz prsty. Takový člověk to nedělá, protože musí. A tehdy by se mu mělo rozsvítit a měl by se zamyslet. Když nemusí dělat, to co nechce, tak proč to dělá?


Než mě zasypete tím, že melu kraviny. Jsou nutná zla a nutná zla. I v oboru, který člověka zajímá, se může objevit něco, co ho zrovna nebaví. Je dobré ty věci znát. Protože potom, po pár letech, se můžou spojit s něčím jiným. Informace jsou propojené a jedno navazuje na druhé. Takže doufám, že všichni pochopili, že se obracím především na ty šílence, co po nocích spí na učebnicích.
A jestli ne... well... Nechť započne flamewar.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 16. září 2013 v 12:53 | Reagovat

Mimochodem, s tím živením se hraním počítačových her - ano, jde to, ale ti lidi nedělají prakticky nic jiného. Sólisté i týmy trénují hodně tvrdě a patří mezi to i fyzická příprava. Vrcholové hraní videoher je síla - poptej se třeba Darta. Ten to sice nedělal, ale je o tom víc informovanej, než já. A v turnajích se melou velký prachy.

Je to jako mít rád hru na piáno a živit se tím, že jsi špičkový klavírista. :-) A máš pravdu, většina pubertálních pařmenů nemá šajna, jak to vypadá a mají úplně jiný představy :-D

2 Viviana Viviana | E-mail | Web | 16. září 2013 v 13:24 | Reagovat

Pěkně sepsaný, pěkně... :)

Můj oblíbenej... hmmm, ani ne spisovatel, spíš prostě Člověk, Mikuláš Chadima napsal (volně cituju, hledat to nebudu): "Dělám si vždycky, co chci. A abych si mohl dělat, co chci, musím někdy udělat i to, co nechci." Ve zkratce, přesně vystižený. :)

3 KadetJaina KadetJaina | E-mail | Web | 16. září 2013 v 14:20 | Reagovat

[1]: Poslední gif je Pewdiepie :). Je to nejodbíranější kanál na Youtube a živí se hraním her ;). A co vím, tak v Jižní Koreji se lidi živí hraní StarCraftu. Je to sranda. Byl to čistě jen "já to vím" rejp :).

[2]: Ten citát myslím vystihl všechno, co jsem chtěla říct :). Vidíš, ani jsem to nemusela psát :).

4 Siwa Siwa | Web | 16. září 2013 v 18:52 | Reagovat

Na testy, ze kterých v životě nic nepoužiju, se učím proto, že mi to nevezme moc času (nejsem ten typ, co se musí dvě stránky chemie učit půl noci), a dobré známky mi dělají radost. Na konci roku se nemusím nervovat s nějakým dotahováním předmětů a zaměřuju se na činnosti, co mě baví. Zatímco někteří ze třídy musí "mít nejhůře dvojku, aby nedostali čtyřku na na vysvědčení", já si po spočtení složím ruce za hlavu, že si můžu dovolit i čtyřku a pořád budu nejlepší. XD Jo, ve známkách na naší škole jsem taková, i když na něčem náročnějším by mě rozcupovali i ti, co na to ani nekouknout. Ale to jen k tomu učení. Vím, že tvůj vzkaz mířil na ty, co u toho prosedí celé noci a dny na úkor něčeho, co dělají rádi.
Jinak s tebou souhlasím, že když mě to baví, nevadí mi, že nakonec použiju jen zlomek z toho, co se "naučím", co si najdu a vypíšu. Je to zábava. Ono pořád jen psát je nuda. Člověk si chce jednou odpočinout, ale zase nechce příběh nechat bez jediného postupu - kam pak? - hurá na výzkum věcí, které jsem si už předtím chtěla najít, ale múza mě k tomu nechtěla pustit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.