Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Dělám ráda věci, co neumím

19. září 2013 v 9:43 | KadetJaina |  O psaní
Potom nemusím řešit, jestli je to hodně dobré nebo špatné, protože to dělám pro radost. A jelikož tu věc neumím, většinou to skončí špatně, takže už předem vím, že se nemusím stresovat. To je dobré, ne? Myslím, že je to jedna z nějvětších výher, co může člověk mít, když dělá něco rád. Užívat si to a neřešit výsledky.

Což samozřejmě ne vždycky jde. Protože - hlavně teda u tvorby - začne člověk přemýšlet, jak by co zlepšil, jak by se co dalo udělat jinak a začne se kritizovat a je po srandě. Ne, že by tvorba nemohla být zábava i tehdy, když se na ni začne člověk dívat kriticky, ale už si to neužívá tolik jako předtím. Přemýšlení bolí, je to pravda.
Proto říkám, že nejlepší, avšak nejtěžší, koníček je čtení.
Ne, vážně, nejtěžší. Nesli jste někdy deset knížek do knihovny přes město?



Zpět k přemýšlení. Tvorba nebo vlastně cokoliv, co děláte, se potom přestane zaměřovat přímo na vás a začnete se víc zaměřovat na lidi, co ji vidí. Už neřešíte, co si myslíte vy, ale co si budou myslet ostatní. A ne, že ne, vážně to takhle funguje. "Co by asi řekla X, když by viděla, jak jsem tohle napsal?" "Y se mi vysměje za to, že se pokouším dělat něco, v čem je on tak dobrý." "Lidi tohle nemaj rádi a chtějí víc tohohle, tak se na to zaměřím, i když mě to baví míň." Tohle je jedna velký krok k tomu, aby člověka přestalo bavit to, co dělá.

Jestli mě teď někdo nařkne z toho, že se mi tohle prohlášení vylučuje s kritikovým článkem, říkám rovnou NE. Kritika je druhý stupeň. Dokud dělá člověk něco čistě pro zábavu a pro sebe a ne pro ostatní, je mu nějaká kritika putna. Třeba já když kreslím. Vím, že by mě všichni poslali do háje, ale dělám to ráda a neřeším, jak to bude vypadat. Co taky člověk může zkazit na hůlkových panáčcích? Druhý stupeň tohohle případu by byl, když bych seděla až moc dlouho nad kreslením ručičky a furt to gumovala, protože to prostě není perfektní a protože vím, že se tím můžu zlepšit a kritikové mě pochválí. Tehdy a jedině tehdy přestává být tvorba sranda a začíná se pomaličku polehoučku přetáčet na: "Když mně se do toho nechce."
Nebyla tvorba v první řadě uvolnění a ne stres?


Nejsem si úplně jistá, co jsem chtěla říct. Pravděpodobně jsem si chtěla jen sednout a psát, protože mě to baví. Tak jsem to udělala. A přeberte si to jak chcete. Protože já se tu bavím a nesnažím se dělat dojem.
Aspoň dneska ne.
To přijde.
Zase.
Muhehea.
Ehm. Pracuju na projektu.
Zdar a Sílu!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 19. září 2013 v 10:39 | Reagovat

Ty...

Ty máš SPG gif!!!

Kde?

2 KadetJaina KadetJaina | 19. září 2013 v 11:51 | Reagovat

[1]: Tumblr tagy

3 Siwa Siwa | Web | 19. září 2013 v 20:14 | Reagovat

A dokonce jsem do knihovny táhla knih šestnáct! (A z ní hned jen o pár méně.) Já jsem ale trénovaná z boje a jsem navíc zvyklá. Nerada tam vracím jen jednu dvě knihy a jdu zase pryč. Pak čtu vždycky ty nově vypůjčené a na tamty se vykašlu, protože se mi do nich pořád nechce a nechce. Když vyčkávám, mám absťák z nedostatku čtení a sáhnu i po těch, na které nemám chuť, ale které si chci prostě přečíst (a ta chuť po pár stránkách přijde).

Ale to bylo stranou. Ohledně třeba psaní jsem se dostala do fáze, kdy už píšu pro ostatní, ale myslím si, že jsem stále někde mezi. Šíleně mě to baví, užívám si to, když tam chci něco dát, dám to tam, pokud to má smysl, ale zároveň myslím i na ostatní, protože bych to holt jednou chtěla poslat dál, když už se s tím píšu. :D Třeba někdo mé myšlenky bude sdílet. Jé, kéž by...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.