Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Nakonec se člověk ve škole přece jen něco dozví

21. října 2013 v 23:07 | KadetJaina |  Děník
Jsem na sebe víceméně hrdá, protože se mi začalo dařit se chytat toho, co učitelé říkají. Trošku. Ještě pořád to není podle mých představ, ale už se začínám zajíždět a možná se přece jen nakonec něco dozvím a naučím. Tak třeba dneska. Zjistila jsem, že Valhala vlastně vznikla až v 10. století na popud křesťanství. Do té doby nebyla. Takže válečníci vydrbali, děkuji pěkně. Žádný kanec a nekonečné válčení se nekonalo. Takhle jim lhát do očí!


Čekám, kdy se co podělá, protože se mi poslední dny docela daří. Dobře, první známka průšvihu by mohl být mobil. Opět se rozhodl skočit z kapsy na zem a teď mu nějak blbne displej. Nenávidím dotykáče. Když chci psát A, píše mi X. Neumí abecedu, nebo co?
Ale zpátky k těm lepším věcem. Brigády začínají vypadat nadějně, v týdnu se stavím v knihovně a začnu se seminárkou na hradecké požáry, vrtnu se na čtení zajímacích knížek (konečně taky) a zjistila jsem, že jsem schopná si i pro to psaní udělat čas! (Ne, že bych napsala něco čtení hodného. Jenom jsem si potřebovala urovnat charaktery ve Lvím srdci, tak jsem je poslala na ples. Ne, nedám vám to přečíst).

O víkendu jsem napsala třístránkovou esej na téma "Life is like a bird flying through the hallway." Když už jsem si říkala, že bych mohla mít dost textu, zjistila jsem, že mám stránku a odstavec. Eseje na tahle zábavná témata jsou hroznej záhul na mozek. Od ptáka v chodbě jsem se dostala ke globalizaci a pak k tomu, jak vidím svět. Černě. Ale za odměnu jsem si dala Doriana Graye (nechci nic říkat, ale mohl za to obraz).


Jsem psychicky připravena na to, že začnu psát pro soutěže. Už mám stránku jedné povídky. Dokončila jsem ji někdy v září, ale byl to jen štěk, abych se zbavila nápadu v hlavě, a tak ji teď vesele přepisuju a dávám všem těm odděleným odstavcům tvar.
Mimochodem, vy nevděčníci! Povídku jsem dala, komiks dávám a žádné vyjádření? Jakto, že mě nechválíte? Jakto, že nic neříkáte? Tohle jsme si nedomluvili!


No, dost možná v týdnu sepíšu další doporučovací článek. Objevila jsem pár zajímavých věcí, o které je třeba se podělit. Není jich zas tolik moc, ale na těch pár řádků to bude stačit. A brzy dám do menu svoje oblíbené oblíbence, je to bez nich takové prázdné. Stay tuned.

A já se s vámi loučím.
Takže Zdar a Sílu, smrtelníci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lygast Lygast | E-mail | 22. října 2013 v 17:03 | Reagovat

Inu, valečníkům/vojákům(zejména těm z přesvědčení)se holt lhát musí. Třeba kolik amerických patriotů, masturbujcích při pohledu na hvězdy a pruhy na vlajce, by se šlo nechat zabít do nějaký zapomenůty p****e, jenom proto aby zbrojovky měli pořádný obrat a konsese na ropu byli ve správných rukou? Budouli utěšováni tvrzením, že ať už zvítězí nebo prohrajou, pro jejich potomky bude stvořena další válka? Moc by jich asi nebylo.

2 Lygast Lygast | E-mail | 22. října 2013 v 18:22 | Reagovat

Vyjádření k tvýmu komixů: Na nějaký podrobější hodnocení je podle mě zatím trochu brzo. Samotný příběh o normálovi jenž je spolu s čtenářem zaveden do světa za zrcadlem reality(Kde si ti hodní, mající rádi klid a pořádek, rozbíjejí hubu s těma co dělaj bordel.)je sice poněkud profláknutej ale pořád atrakivní a zatím dobře podávanej. Líbí se mi ta uzavřenost mini dějů v rámci stránky. Navíc, dík výběru světa za zrcadlem, máš Kadet naprosto volné pole pro vyblbnutí. Není stvůra, božstvo či popkultůrní odkaz, co by nešel předvést. Teď záleží, jak stím naložíš. Vizuální stránka není špatná, jen si to chce na ní zvyknout. Jinak není moc co napsat. To by bylo jak dělat recenzi na Hellboye po 15 minutách děje bez shlédnutí úvodní scény s přivoláváním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.