Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Listopad 2013

Kadet doporučuje #3

29. listopadu 2013 v 13:35 | KadetJaina |  Vránonázory
Do třetice všeho dobré či zlého. Tentokrát jsem si dokonce vypsala, co všechno chci zahrnout, takže pro tentokrát, ač toho není moc, tak vím přesně, co chci a jsem spokojená.

Tak, co doporučím tentokrát?

Recenze

Recenze všeobecně můžou být buď nudné nebo zajímavé. Jako všechno. Za mě víc sleduji video recenze, než psané recenze. Ale samozřejmě, ne vždycky to tak platí. Tady jsou moje tři oblíbené zdroje recenzí.

Doufám, že máte rádi horory (a porno). Protože Brad Jones, nebo spíš jeho postava, Cinema Snob, vám je představí a hezky zkritizuje. Ale protože je to snob, vybírá si schválně většinou ne moc známé kousky a co nejdivnější kousky. Takže o špatné horory a špatné porno není vůbec nouze. Když řeknu, že svou kariéru začal recenzí na E.T. The Porn, řekne to možná mnohem víc, než všechno moje vysvětlování.
Někomu může jít Cinema Snob proti srsti, protože je prostě namyšlený, arogantní... snob. Ale když chytnete správnou recenzi a naladíte se na jeho vlnu, tak dělá skvělé cynické a sarkastické fóry. (Doporučuju recenzi na Pátek třináctého nebo Sleepaway Camp).

Jak napovídá už název, jde o stránku, kde najdete recenze na komiksy. A prosím, je aktualizována denně (a ne jednou), a představuje komiksy, které vychází v českých vodách. To všechno pod taktovkou jednoho jediného člověka (tímto má můj obdiv). Představuje vyšlé komiksy, vypíchne všechno dobré i špatné a dodá procentuální hodnocení (a musím říct, že se často shodneme). Takže jestli náhodou nevíte, co přečíst, nebo chcete s komiksem začít a nevíte co a kde, tak navštivte tenhle blog. Protože je prostě fajn.

Už jste ho mohli zahlédnout v mých deníkoidních zápiscích, jak sedí v gifu a na něco strašně nadává, nebo se tváří sarkasticky a komentuje. To je Nostalgia Critic. Začínal s recenzováním filmů, které si pamatoval z dětství. Někdy dobrých, někdy špatných. Teď přešel i na nové kousky, protože vystřílel svůj nábojový pás.
Ale ke Criticovi. Je to prostě kritik, rád vypichuje nesmysly, dělá z recenze zábavnou podívanou. A nenávidí Batmana a Robina. Jeho recenze čas od času přináší velkou filozofickou myšlenku... ale většinou ne. Většinou ho jen připraví o hlas a donutí vytáhnout pistoli a jít odstřelit režíséra.


Šperky

Ano, je pravda, že na šperky zrovna dvakrát nejsem, ale to, co předvádí Pinkabsinthe je geniální podívaná pro oko. Takže i jen kouknutí se za to stojí. Pinkabsinthe tvoří steampunkové a gotické doplňky. Od naušnic a prstýnků po chrániče a náhrdelníky. Má i svůj deviantart, kde můžete vidět kousky, které už prodala. Takže to omrkněte a můžete jít plakat k Ježíškovi.


Youtube

A jsme u něj zas. Tentokrát se ale vyhnu gameplayerům a radši ukážu dva kanály, které se sranda sledovat. Jeden z nich určitě znáte.

Jak bych popsala Blimey Cow? No, každé pondělí vloží video, které se zabývá nějakou problematikou. Nikdy nevíte, co od nich čekat. Může to být deset věcí, co neříkat holce, stejně jako stěžování si na to, že lidé teď všechno řeší přes Facebook. Tak či tak, myslím, že skoro každý si u nich najde nějaké téma, na které by rád slyšel názor. A Blimey Cow svůj názor podávají přímo, vtipně a s velkou nadsázkou. Stojí za omrknutí.

Tak a teď ten, co neslyšel o HISHE, tak okamžitě klikne na odkaz a půjde prohlížet. Protože HISHE aka How It Should Have Ended, přináší krátké animace o tom (překvapivě) jak měli filmy opravdu skončit. Jak by bylo snazší obejít celý děj a film by teda vlastně nebyl potřeba, protože hlavní postava se nezachová jako idiot, nebo někdo zapomene vytvořit problém kvůli něčemu. Dovolím si říct, že nejznámější jejich video je "Jak měl skončit Pán Prstenů". Ano, zase ti orli. Takže i když nekouknete na nic jiného, co jsem doporučila, HISHE je povinné. Protože jestli rádi koukáte na filmy, vsadím se, že nejmíň jeden pro vás tam najdete.

Tak, to by bylo všechno a uvidím, jestli se nahromadí ještě něco, co bych doporučila. Vsadím se, že jo.

Úspěšné zakončení týdne... možná?

29. listopadu 2013 v 12:28 | KadetJaina |  Děník
Ona ta středa nakonec nedopadla tak vesele, jako se ze začátku tvářila. Dobře, ona se netvářila úplně vesele, ale myslela jsem, že to nepostihne mě, ale někoho jiného! Nepotvrdilo se. Postihla mě. Hmpf.


Po víceméně úspěšném zvládnutí archívu jsem se přesunula na hodinu angličtiny. Tam jsem zvládla napsat reading, zjistila jsem, že jsem nezvládla formální dopis a musím ho napsat znovu, a pak jsem byla ústně zkoušená. Naštěstí jsem vyfásla téma "Future of books" takže vymyslet to z fleku nebyl zrovna takový problém. Přišlo mi trochu hloupý, že jsem bez přípravy dostala 85%, zatímco stejné číslo dostávají lidi, co se připravovali. Ale to je asi ten přirozený talent.


Ale protože samochvála smrdí, hned jsem byla úspěšně potrestána. Zvládnout oběd i s uvařením za deset minut, se prostě nevyplácí! Takže mi po zbytek dne bylo blbě jako psovi, abych ve finále ve tři ráno blila jak alík. A tak z odevzdávání seminárek ve čtvrtek nebylo nic, protože jsem parkovala doma a dělala "fňuk fňuk."
Samozřejmě, babičky se rozhodly, že nejlepší léčba na zkažený žaludek je roštěná. Takže jsem i ve čtvrtek odpoledne ještě dělala "fňuk fňuk." Ale pak už jsem byla v pořádku, podívala jsem se na Constantina a přežila jsem do dneška. A jelikož mám pátek volný, tak sedím, usmívám se, je mi fajn a za dvě hodinky vyrážím na doučování.
A to jsem chtěla na vánoční trhy na medovinu. Ne-e, není dobrý nápad. Navíc! Na vánoční trhy vyrážím příští pátek. Do Drážďan. A těším se! Hrozně moc :3.


Tolik co do mých zážitků doteď. Co bych mohla dodat. Konečně mám po večerech trošku času, ale nejsem schopná sednout k psaní. Příběh mám sice položený (teď mluvím o druhé povídce pro Řád), ale začít smolit ty věty mi přijde jako nadlidský úkol. Prostě na to není nálada. Navíc, když člověku hraje v hlavě jiný příběh (který ale nechci začít psát, protože patří budoucnosti a plánuju s ním JINÉ věci), tak to prostě nejde. A tak místo toho trávím večery u Nostalgia Critica, Cinema Snoba a dollmakerů.
A taky jsem konečně viděla finále Korry. Konečně jsem měla pocit, že se vrátil starý dobrý Avatar. Tahle série se docela povedla :3.
Taky jsem přečetla devátého Sandmana a můj názor na Gaimana se zlepšuje každou věcí, co od něj přečtu. Ne, že by byl předtím špatný, naopak! Ale prostě se jen zlepšuje a zlepšuje. Tak, teď dostat k Vánocům první a druhý díl a sběratelství opět začíná.
To by bylo asi tak všechno o co se můžu podělit. A protože mi hrabe, tady máte typického klišé Jacka jako ženskou. To ty dollmakery, no. (Pro mě bude Jack vždycky něco jako Slenderman. Nemá obličej, je všechno a je každým.)
Zdar a Sílu, smrtelníci.


Archivní zábavička

27. listopadu 2013 v 9:56 | KadetJaina |  Děník
Aneb když jeden prostě nemá den.
A tentokrát jsem to nebyla já! Já mám den fajn.
Ale chudáci archiváři.

I když, když to vezmu kolem a kolem, dalo by se to vztáhnout tak, že mám blbý den já. Koneckonců, hodně lidí by to tak vidělo. Ale já ne. Ne dnes. Jsem totiž děvče šikovné, co umí podvádět domácí úkoly jako nikdo.
Tak co se vlastně tento...
Ráno (ono je ráno pořád, ale já myslím ještě dříve ráno) jsem vyrazila směr archív, abych konečně měla z krku úkol na proseminář. Učitele nenapadlo nic lepšího, než zadat úkol "popište mi archivní fond a pramen pro seminárku, oboje na půl stránky." Yeah, right. Famózní úkol, obzvlášť pro ty, co se musí táhnout za archviáliemi někam do dálav. To naštěstí nebyl můj problém, já si moudře vybrala hradecké téma, tak jsem šla do archívu sem.

Tak jsem přišla a nahlásila jsem, že sháním svou archiválii. V tu chvíli vypukla obecná panika, neboť oba archiváři neměli nejmenší tušení, o čem mluvím. Po dlouhém hloubání a dloubání se mě zeptali, jak jsem si to vlastně objednávala. Když jsem je usadila s tím, že jsem tam mínulý týden seděla a objednávala jsem si archiválii na místě, tak se panika ještě vystupňovala. Nakonec jsem musela otevřít starého dobrého Opárka a najít přesně všechny zápisky a číslička, která jsem si zapisovala. Ještě štěstí, že jsem je měla. Načež archiváři přišli na to, že archiválii přinesli, ale úplně blbou. Takže museli skočit ještě pro tu moji správnou a díky bohu, že ji měli tady na skladě a nemusela se přivážet odněkud z háječku. To bych asi viděla spíš jako svou smůlu, než jejich.


Když jsem konečně dostala archiválii do ruky, moje srdce zaplesalo. Byla celá napsaná německy. A jelikož moje german skillz jsou někde na bodě "der die das" tak mi chvilku zatrnulo, co teda budu dělat. Ale asi jen tak na setinu vteřiny, abych si pak uvědomila, že mi to vlastně ubralo práci! No a co, že mám citovat archiválii, stejně si ji jen odparafrázuju. Jo a obsah si vymyslím. Yippee-ka-yay MF! A abych neříkala jen, že jsem uplně bezmocná, tak byla stejně psaná rukou a tedy nečitelně. Nemám nejmenší tušení, o co tam šlo. Jediné věci, co jsem rozpoznala, byla data.
Ale práce je hotová, pramen popsaný. Ještě štěstí, že jsem člověk, který se umí tvářit, že ví, o čem mluví, i když nemá nejmenší tušení, o čem je řeč. Aspoň ze školního hlediska.


No a aby toho nebylo málo, když jsem odcházela z archívu, nebyl archivář schopný najít můj podací lístek. Takže se zase chvilku motal na místě jako káča, aby ji pod tunou papírů konečně našel, já ji podepsala a odťapala z archívu. Ale vážně, tohle není smůla pro mě, mám pocit, že dneska jim všechny ty krabice, co tam měli vyskládané, spadnou na hlavu. Nepřeju jim to, hochům. Opravdu ne.

A protože mám zatím víceméněn dobrý den, i když se to každou chvilkou jistě změní, tak tady máte novou písničku od Žiraf. Protože Mecto Amore.
Zdar a Sílu, smrtelníci!


Pondělky... ugh

25. listopadu 2013 v 23:25 | KadetJaina |  Děník
A blog.cz je nefunkční. A bloglovin nenahazuje nové články na blozích. Myslím, že za všechno může blog.cz. Hněvá mě. Myslela jsem, že tohle pubertální období má už za sebou.

Měla jsem fajn pondělek. Vykašlala jsem se na spoustu věcí, abych mohla spoustu věcí udělat, a zadařilo se. Nemůžu říct, že mám práce hotové, ani zdaleka, ale konečně jsem se podívala na komparaci knih a zjistila jsem, že jenom popsání jedné se mi vejde na stránku, takže komparace bude brnkačka. A to jsem se bála. Ještě je otázka, jestli mi ji učitel neomlátí o hlavu, ale s tím už se tak nějak musí počítat, ne, že ne.
Ale aby toho nebylo málo, začala jsem psát druhou povídku pro Řád! Chci to zkusit v obou kategoriích, takže se teď plácám se scifárnou! Dopíšu ji? Nevím! Ale dělám na ni!


Když tak koukám na ten Ravenin výraz, můžu se s ní naprosto ztotožnit. Jsem nabitá myšlenkou, že po tomhle týdnu budu mít úspěšně všechny seminárky z krku, protože je prostě odevzdám a po srandě. Jenomže samozřejmě, už se blíží prosinec a s prosincem hromada písemných testů. Juhů! Možná jich není tolik, ale už se začínám psychicky připravovat na to, že nevím z čeho se učit, jak se učit a vlastně proč se učit.
A možná, jen možná, bych se měla trochu připravit na speeche v angličtině. Protože sice umím sypat věci z rukávu z fleku, ale... jak už to v životě bývá, naučit se přípravě by nebylo marné. Ale to musím mít nejdřív čas připravovat něco jiného než doučka. Nechcete za mě někdo připravit pětiminutový speech na téma "Proč je svastika zakázána?" Děkuji.


And you are damn right, Johny.
Těším se na víkend a to jeden sotva skončil. Ale tenhle další víkend bude lepší. Krásnější. Jen jedna esej. To je tak libozvučná věta!
bzzzzzzzz

Nebylo mi nic, je mi líp

24. listopadu 2013 v 18:27 | KadetJaina |  Děník
Přes všechnu práci, co se mi nahromadila, jsem za víkend neudělala vůbec nic. Možná jsem trošku upravila jednu seminárku a doufám, že už ji víc upravovat nebudu muset, ale jinak jsem seděla, dívala se na videa, seriály, pila čaj a užívala si faktu, že se o mě někdo stará. Jinými slovy jsem se po dlouhé době poctivě kurýrovala.

Ale začněme pátkem.

I se svou naprostou neschopností čehokoliv, jsem dokázala vyrazit do města do banky zařídit si konečně účet, abych měla hezky před Vánoci trochu představu, kolik peněz si můžu dovolit utratit. Konečně jsem si našla brigádu a doučka taky trochu vynáší, tak se ze mě stává člověk, který se konečně trochu stará o svoje peníze. A tím myslím, že je akorát neutrácí, ale začíná šetřit. Není na výběr, mám do budoucna až příliš mnoho plánů.
Což mě přivádí k bodu číslo dvě, totiž k tomu tajemnému doučování, o kterém jsem se zmiňovala. Nepovedlo se mi vypátrat zdroj mého telefonního čísla, ale vypadá to, že doučko bude snad pohodové. Omluvila jsem se za to, že jsem naprosto mimo, konzulatace byla sfouknutá za chvilku a můj volný čas se zase o hodinu týdně zkrátil. No, kdyby to byla hodina, ale když člověk započítá všechny ty přípravy. Jestli mě jednoho dne tyhle věci nesežerou zaživa, budu se velmi divit.


A pak jsem v pořádku a na pokraji usnutí, dorazila do Perníkova, kde jsem proseděla víkend s tupým výrazem a čajem v ruce. A je mi líp! Taky se mi do rukou dostal devátý Sandman (začínat s komiksama odprostředka? Nevadííí), takže mám co číst (krom té další hromady komiksů, co se mi nahromadily a já na ně sakra nemám čas!)
Chtěla bych zpátky pohodu. Nestěžuju si, naopak jsem spokojená, že se mi daří na poli školním i pracovním, ale sakra fix, jak já bych brala tu pohodu zpátky! Jsem tvor pohodlný, líný a nezodpovědný, takže všechna akčnost, nutnost konat a zodpovědnost mě pomalu, ale jistě přivádí do hrobu.
Potřebovala bych prázdniny. Ty, které jsou od slova prázdno.

Ale jelikož jsem teď už zdravá... skoro zdravá... tak můžu být zase akční jako obvykle!
Ale tu komparaci napíšu ve středu.
Možná.
Co že mám všechno dělat ve středu?
Ugh.

Zdar a Sílu, smrtelníci!

Mimochodem, pro všechny psáče tam venku:
Blíží se Dračí řád. Pište! Lidé chtějí víc sci-fi! A Kadet chce vidět velkou konkurenci u fantasy!
PIŠTE!

"No ten... hrál BBC Sherlocka..." "Benedict cumedvnpaaaaach!!!"

21. listopadu 2013 v 23:12 | KadetJaina |  Děník
Aneb takhle to dopadá, když váš učitel angličtiny řekne něco uchu libého a vy chcete rychle zareagovat. Myslím, že mi nemohl rozumět. Ale jméno mu asi docvaklo. Koneckonců, Béďa je Béďa.
Těším se na Hobita, ale právě teď jsem se vrátila z Hunger Games a jsem spokojená. Fakt, jsem spokojená s tím, jak udělali film. To se normálně nestává, když se objeví film podle knižní předlohy, ale mně se líbil. Yay. Jasně, bylo tam pár věcí, které nemuseli vystřihnout (třeba zapnutý elektrický proud v plotu), ale film myslím obsáhl všechno důležité.
Ale nejlepší na kinu je to chození do kina. Je mi hrozně špatně z bonbonů. Snědla jsem jich moc. A ještě KFCčko. A tak. Ble. Neměla bych takhle jíst, není to dobré pro zdraví. Ale zas, to taky není na kinu to nejlepší.
Přiznám se bez mučení, jsme ti lidi, co dělají v kině bordel. Ne, neházíme popcorn, ale rádi u filmu diskutujeme. Komentujeme, smějeme se a prostě si užíváme koukání. Někdy až moc a na úkor ostatních. Ale zatím nás nikdo nikdy nenapomínal. Jednou se třeba stane. Všichni většinou demonstrativně mlčí. A dneska nás vůbec museli milovat, protože 3/4 z nás četli knihy. A tak jsme diskutovali, co se ještě stane a počítali jsme, kdo vlastně má všechno umřít a co ještě... Takže ti, co knihu nečetli, z nás museli mít ooohromnou radost. Ale... no... To k tomu patří.
A vůbec, potkala jsem v kině Kytku. Neměla jsem čas s ním moc pokecat, protože mě Štětánka hnala, ale shodli jsme se na tom, že film dobrý a všechno OK. A že mě hned poznal. Což je překvapivé, protože v posledku mě lidi spíš nepoznávaj, než poznávaj. Prostě jsem udělala velký dojem a už se ho nikdy nezbavím. Mwahahahaha.
Inu, třeba se uvidíme na Hobitovi :'D.
A já se jdu odvelet do postele, zítra mám další povinnosti a lítání, do kterého se mi nechce, ale inu, co se dá dělat. Jednou jsem dospělá, přijít to muselo.
muselo.
ugh
wuáááááh
fňuk


50% done with your sh...work

20. listopadu 2013 v 16:12 | KadetJaina |  Děník
Jsem nemocná.
A unavená.
A nevím, co dělám!


Přednostně pořád pracuji. Plácám se s překladama nebo popřípadě s popisem produktů. Vlastně celý týden. A do toho zvládám školu, doučka a seminárky. O seriálech se nezmiňuju. Pro jistotu.
Abych se tu neplácala v hromadě divných vět.

Už od pondělka mi není dobře. Snaží se mě zmocnit chřipka. Daří se jí jen napůl, na chvíli jsem ji umlčela práškama, ale jestli vydržím, nebo ta mrcha vyhraje, to je ve hvězdách. S tím jde ruku v ruce to, že jsem fakticky nemožná. V pondělí jsem demonstračně nezvedala telefony, abych mi ono neznámé číslo volalo i v úterý ráno, kdy jsem čekala na hovor od maminky a taky na seminář. Tak jsem to cizí číslo vzala. Doučování. Další vysokoškolák potřebuje pomoct, odkazoval se na někoho, o kom jsem jaktěživ neslyšela, a nevím, kde se vzal. A v onom delíriu jsem si nechala čas schůzky nadiktovat na pátek na tři hodiny, kdy jsem měla už jiné plány. Auč! Do toho si o mně chlapec musí myslet, že jsem uplně mimo, protože jsem rozhodně byla.
Ale dobře.

Za další se mi vrátila slohovka z angličtiny. Měla bych se stydět nebo na sebe být pyšná? Gramatických chyb jsem měla v celém textu všehovšudy tak pět. Jenomže... jsem tak jaksi pozapomněla, že v angličtině existuje něco jako členy. Ze zásady je nepíšu. Nebo možná ne ze zásady, prostě je nepíšu. Nelíběj se mi, nemám je ráda. A tak se slohovčička jenom červená samým a a an. Tohle si ještě v hlavě musím opravit. Koneckonců, jednoho dne budu psát anglicky, takže je to potřeba, no ne?

Další úspěch je fakt, že jsem dnes byla v archívu. Poprvé v životě, nic netušící chuďátko. A místo toho, aby mi ta banda chlapů tam pomohla a něco málo vysvětlila, tak sotva vyplivli půl věty a dál se bavili navzájem. Ještě štěstí, že se pak objevila milá slečna a s tou už bylo archivování jedna báseň. Příští týden znovu, abych se konečně dostala k archiválii. Při jejím hledání jsem se docela nasmála, protože lidi archivují tak důležité věci. Viz.: "Ztráta peněz z hasičské pokladny v době úřadování účetního Jana Ditricha." Ale najít něco na moje téma byl problém. Nakonec budu psát o hasičárně na Novém Hradci. Haha. To jsem zvědavá, jak to vecpu doprostřed města :'D. Ale tak co už.

Jinými slovy, přežívám na pokraji sil, ale přežívám.
Zítra si dávám volno na doléčení. A dodělání úkolů. A komparací.
Naštěstí jsem ve většině úkolech tak ze 75% hotová. Až na pár tmavých vyjímek.

Tentokrát vám Sílu nepřeju.
Tentokrát si Sílu přeju já!


Kde jsou ty časy?

19. listopadu 2013 v 16:26 | KadetJaina |  Krákání z větve

Když byl člověk nemocný a prostě mohl zůstat doma,
aniž by se bál, že o něco příjde,
nebo neměl žádnou práci, která musela být bezpodmínečně udělaná?


Já a můj kámoš Jack

17. listopadu 2013 v 20:41 | KadetJaina |  Vránonázory
Kdo uhodne, o čem budu mluvit, má zlatého bludišťáka.
Samozřejmě. Jako by mohla Kadet po víkendu narvaném prací, kdy nebyla schopna se zastavit, mluvit o něčem jiném. Ne, že bych práci stihla udělat všechnu, ale v tuhle hodinu už jsem ve stavu hybernace. Takže žádná práce. Jenom jsem si po delší době vzpomněla na svou oblíbenou historickou postavu. Už zase.
Popravdě jsem na něj nikdy nepřestala myslet.
Ale o čem chci mluvit.

Jack Rozparovač. Rudý Jack. Muž či žena z pekla, s krví na rukách a po kapsách pero, aby mohl posílat svoje šťavnaté pohlednice a krabičky s orgány. Pravý gentleman, námořník, muž s loveckou čepicí, žid, korunní princ nebo snad naštvaná doktorka. Možností je spousta, stačí jen otevřít dveře fantazii a myslet si, co chcete.
Ale proč Jack? Už jsem se setkala s názorem, že jsem divná. Možná ne přímo v tomhle slovasmyslu. Popravdě si ani pořádně nepamatuju, kdo mi to řekl, ale názor byl asi takový: To, že lidi obdivujou sériový vrahy, je jen móda. A dělám to jen proto, že je okolo toho hrozné haló, přitom nějaký Jack Rozparovač v minulosti nic neznamenal.



Neměla jsem nervy ani náladu se hádat. Nechala jsem to být. Ale chce se mi obhájit pravdu. Právě teď. Protože pravdu já mám ráda a jsem na ni vysazená. Je pro mě těžké příjmout něco, co není podle pravdy. U všech filmů o Jackovi jsem prskala. U seriálů taky. Protože se vždycky našlo něco, co se mi nelíbilo. Teď už se na to dívám jinak. Adaptace, fantazie, to je správné. Ale pro hledání informací je to zlo. Ale o tom jsem mluvit taky nechtěla. Chci říct svůj názor.

K Jackovi jsem se dostala díky psaní. Jednoho krásného dne (mohlo mi být 14-15) jsem vymyslela příběh o tom, jak dívčinu pronásleduje duch a ona ho oživí (neptejte se jak, detaily si opravdu nepamatuju). A je to duch nějakého psychopata, což většinou tak bývá, a rozhodne se pokračovat ve svém řádění. Konec, amen.
Nutno podotknout, že jsem tenhle příběh nikdy nedala dohromady.
A pak se mi do rukou dostala povídka "S úctou váš Jack Rozparovač" od Roberta Blocha. Spojila jsem si dvě a dvě a tadá, nápad, že onen psychopat je vlastně Jack byl na světě. Navíc jsem v té době neznala moc sériových vrahů. Zodiac by se tam možná vyjímal líp (pokud už je po smrti).
A tak se stalo. Ne kvůli žádnému haló, ne kvůli nějaké módě, prostě se stalo.
Odkdy je vlastně Jack Rozparovač móda? Jak se to projevuje? Někdo vraždí šlapky na ulici? Rozestavuje jejich orgány a posílá je na policii? To by mě zajímalo.


Nemůžu se považovat za žádného experta, protože informace čerpám čistě z internetu (avšak nutno podotknout, že casebook je opravdu skvělý zdroj všech možných materiálů a dobových dokumentů), ale i tak si myslím, že o Jackovi vím víc, než je zdrávo. Nebo spíš nevím, protože o něm nikdo neví nic.
Faktem ale zůstává, že to, že "nic neznamenal" není tak úplně pravda. Kdybych to měla vypíchnout jen v malých bodech (protože jinak bych tu strávila zbytek večera) tak asi takhle.

Brutální vraždy, které se tehdy odehrály ve Whitechapel měly velký sociální dopad. Nižší třídy konečně zjistily, k čemu vlastně je policie a najednou se na tuto práci nekoukalo skrz prsty (dokonce vznikaly dobrovolné skupiny domobran).
Vyšší třídy a vláda si konečně začaly víc uvědomovat, co se děje ve světě spodiny (protože ten opravdu nebyl hezký na pohled). Samozřejmě se sociální reformy v té době už řešily, ale tyto vraždy je jenom uspíšily. A nejen kvůli tomu, že se k nim vyjádřila sama královna.
Po uveřejnění zprávy, že by vrah snad mohl být lékař nebo někdo z vyšší společnosti, se zakomplexovaným britům najednou otevřely oči. Vrah může být kdokoliv, dokonce i ten gentleman, který s vámi chodí každý večer na skleničku. "Tohle by žádný Brit neudělal" přestalo existovat.
Lidé si začali dávat větší pozor, když se v noci vydali na ulici. Chodili po dvou a po větších skupinách. Také se na ulici objevilo víc policistů. Taky díky tomu na okamžik klesla kriminalita (o Whitechapelu samozřejmě nemůžeme mluvit jako o klidném místě v průběhu vražd, ale šmejdi si začali dávat většího majzla, když kolem každých deset minut prošel policista).


Samozřejmě přinášel spoustu negativních dopadů na společnost, ale jaká sériová vražda nepřinese? Kdybych měla vypisovat ještě negativa, tak si můžete ustlat a já vám to budu vyprávět jako pohádku na dobrou noc. Ale raději se k tomu už nebudu vracet.

Tenhle článek je vlastně jen výkřik do prázdna nad tím, že když už se člověk o něco zajímá, tak to asi není proto, že je to móda. Možná je to proto, že ho to opravdu zajímá. A je jedno, jestli se někdo zajímá o to, jak si žil Přemysl Otakar II. nebo o to, kde všude můžeme najít zbytek Mary Kelly. Možná to nejsou tak důležité věci jako "Co by se stalo, kdyby Hitlera nevyhodili z umělecké školy" ale i u podobných věcí se najdou důvody, proč by se o nich měl člověk dozvídat a neměl by je prohazovat jen tak oknem.
Amen.

Mimochodem, tady paní ještěrka Jacka sežrala.

Všechno nejlepší, Ryuki!

16. listopadu 2013 v 0:00 | KadetJaina |  Krákání z větve
Doufám, že ses na tenhle den pekelně těšila. Well, jsem si jistá, že ano, s přihlédnutím k tomu, že máš dnes epickou narozeninovou párty, kam se ti sleze celá třída včetně učitelů. Ať si říkají, co chtěj, beztak to naplánovali schválně, abys měla skvělé poslední teen narozeniny. Ach ano! Poslední teen narozeniny. Brzy budeš stejně nad hrobem jako já. Chňa, chňa, chňa!
Nejsem škodolibá, jenom se vyžívám v tom vidět všechno, co jsem zažívala, jenom zpětně o rok. Je to zábavička, ale já z toho nemám radost. Ne-e. To bych nemohla. Znáš mě ^V^.
Takže, co bych tak mohla říct, co jsem neřekla na konci dárku, což potom beztak uvidíš, ale mám neblahý pocit, že ne na svoje narozeniny, protože nebudeš mít čas, ale o něco později, až ho mít budeš. Takže je vlastně jedno, co řeknu tady. Takže...
Všechno nejlepší.
Nenech si problémy vlézt na hlavu.
Ať se ti všechno, o co usiluješ. Ty se na tu školu prostě dostaneš. A jestli ne, citrony to jistí!
Maturitu zvládneš levou zadní, protože jestli ji neuděláš ty, tak je se světem něco sakra špatně a všichni můžeme jít svoje maturitní vysvědčení vrátit.

A teď k dárku.
Je čistě pro své oko. Ne, že by byl nějaký tajný, nebo tak něco, ale jelikož jsem sety rozkradla všude možně a nenahodila jsem jediný credit, nechci si způsobovat problémy :'D. A nikdo jiný by to beztak nepochopil.
Už čuješ podraz?
Je mi to úplně jasný.
Takže poznámka číslo jedna: Heslo je tvoje oblíbené čtyřpísmenné slovo, které jsi o prázdninách říkala furt dokola a dokola.
Poznámka číslo dvě: Když necháš chvilku zapnutou titulní stranu, začnou ti pištět Chipmunkové.
Poznámka číslo tři: Když víš, co dělat, má hra všehovšudy něco kolem 10 minut a nedělala jsem tam žádné velké fóry, takže si myslím, že to zvládneš :'D.
Poznámka číslo čtyři: Když se po opuštění první místnosti vrátíš zpátky, můžeš si číst v knihovnách. Zbytek věcí si hledej sama.
Poznámka číslo pět: Měla jsem ještě jeden plán, ale ten jsem nestihla zrealizovat, protože mi chyběl nápad na psaní, takže bohužel Armada not included.
Poznámka číslo šest: U tvorby titulní strany, hudby, a stříhání jednoho zvuku, jsem myslela, že se zmrcnu! NEVERMORE!!!! I hate RPG Maker and I hate my stupid ideas and no games ever again! (Except for THAT one. You know. Secret one.)
Poznámka číslo sedm: Just fucking enjoy!

A aby ostatní neřekli, tak tady je obrázek z titulní strany. Není rukou, neboť to by nedopadlo dobře ve spojitosti s nutně správnou velikostí a bla bla bla. Takže... Here we go!

A jestli máš pocit, že mě nenávidíš... I just remembered a thing.