Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Přirozený vývoj příběhu

11. listopadu 2013 v 8:09 | KadetJaina |  O psaní
Ani houby!

Ale jo, tak už to chodí. Člověk něco vymyslí a příběh se přirozeně vyvíjí. K lepšímu nebo k horšímu, ale vyvíjí se. Postavy začínají mít trochu jiné motivace, základní jednoduché scénáře najednou dají ještě větší smysl, když se do budoucna přihodí nějaká poznámka. Příběh a charaktery se vyvíjí.
Jenomže Kadet má teď právě problém. Co když to zabije podstatu?

Dávám dohromady vtipný... příběh ne. Věc? Scénář? Tak či tak, od začátku bylo plánované, že to bude sranda, sarkasmus a prostě Kadetovský ostrovtip spojený s nereálnými a přemrštěnými věcmi. Jenomže se charaktery začaly vyvíjet a já jsem zjistila, že od včera plánuju celý kus... téhle věci... udělat krutě vážný a ne zrovna hezký.
Přirozený vývoj k tomu spěje, jenomže co potom ta podstata? Měl to být vtip. Jistě, můžu vtípky nahodit i do těchto ultra vážných situací, a ono to asi i půjde (už bych pár nápadů měla), ale ta pointa je tu pořád zaseklá. Je to už asi můj syndrom, dělat ze všeho nakonec masakr, ale můžu si to dovolit?

Může se příběh, který je na začátku plánovaný jako něco, vyvinou v něco úplně opačného? Samozřejmě, když je k tomu dobrý základ a dobré důvody, proč ne? A nebojím se říct, že já k tomu dobrý základ i důvody mám! Ale pořád tu visí ve vzduchu ten fakt, že autor to takhle nechtěl. Že začínal s pohádkou a nemůže skončit s gore krveprolitím. To potom i ti, co ho čirou náhodou čtou, tak musí valit oči a říkat si: "Jak se tam sakra dostal?"
To si teď říkám já. Jak a proč jsem se sakra dostala k tomu, že už chci zase týrat postavy, které původně neměly být týrány?


Nejhorší je, že jako autor můžu všechno. A kdo mě zastaví, když i moje svědomí říká, že to udělat můžu?
Samozřejmě všechny ty věci, co spějí k tomuhle vývoji použít nemusím. Můžu se na to vykašlat, pokračovat v zajetém systému a neohlížet se na to, jaký potenciál všechno má. Jenomže upřímně, to mě nebaví. Radši to oživím něčím vážným, než dokola dělat to samé, to samé, to samé.

Co myslíte vy? Když se příběh vymkne kontrole, to známe. Ale když se vymyká tak, jak chceme, ale změní to náš původní plán, je to vůbec dobře?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | Web | 11. listopadu 2013 v 13:46 | Reagovat

Být tebou, kráčela bych tam, kam tě příběh zavede, i když se to třeba liší od tvého předchozího plánu. Kdyby příběh fungoval tak jak má ve své první podobě, nejspíš by tě nenapadlo přetvořit ho v něco jiného, ale očividně tomu tak nebylo. Záleží samozřejmě na tobě, ale myslím, že za drastický děj a mučení postav tě nikdo nenávidět nebude (kromě postav samotných, samozřejmě :D).

2 Siwa Siwa | Web | 11. listopadu 2013 v 15:54 | Reagovat

Souhlasím s Lyrou. Nechala bych se příběhem vést. Buď po chvíli zjistíš, že to nikam nevede, a vrátíš se, nebo to nakonec bude šťastné rozhodnutí. Při úpravách se vrátíš na začátek a poupravíš to, aby to ladilo k sobě. Myslím, že nevšímat si té druhé cesty, o kterou se ta první rozvětvila, by nebylo dobré. Kvůli něčemu se tam objevila. A jen tak z rozmaru to nebylo. :-)

3 KadetJaina KadetJaina | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 16:43 | Reagovat

[1]:[2]: Kdyby to byla povídka, tak to bude jednoduchý a nebudu si s tím dělat hlavu. Ale tohle je docela rozsáhlý projekt. Ale asi máte recht, nechám to tak a beztak z toho udělám nějakej vtip na konci. Aby to mělo smysl.

4 Viviana Viviana | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 21:24 | Reagovat

Nejsem magor typu "ale moje postavy to chtějí jinak než jááá!", přestože když jsem se na začátku roku pár měsíců zabývala cupování a přeskládáváním románu, začínala jsem k tomu mít sklony... eee... co jsem to... Jo! Zkrátka takový magor nejsem. Autor má bejt ten, kdo má vládu nad textem, ne naopak. Jenže to neznamená, že je třeba na to ustavičně myslet při samotným psaní, aspoň podle mýho názoru. Ve chvíli, kdy to plyne, kdy tě to někam vede, je asi dobrý řídit se citem.
A potom vystřízlivět, podívat se na to s odstupem a říct si buď - "jo, takhle jsem to sice neplánovala, ale je to fajn", nebo - "doháje, už si zase vylejvám vlastní úchylný záliby na místě, kde jsou naprosto zbytečný". (Píšu o sobě, kdyžtak. :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.