Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Težký to život doučitele

12. listopadu 2013 v 16:45 | KadetJaina |  Vránonázory
S dětma je sranda, ale někdy má člověk chuť na ně vzít při nejmenším sekeru. Pak si ale uvědomí, že by měl být humánní a radši jim naloží ještě víc práce, ať si to užijou.
Samozřejmě žertuji.
Samozřejmě...

"No a v první osobě jednotnýho čísla vždycky na... Na co zas koukáš?"
"Hledám sirky, abych se mohl podpálit."
- dnešní doučování angličtiny

Setkala jsem se už s několika typy dětí, které jsem doučovala. Individuálně je s nimi problém a nějak si nedovedu představit, jak některé učitelky zvládají plnou třídu podobných výrostků. A ještě, když jsou v pubertě, to je přece nemožný. Na druhou stranu, mezi učitelem a doučujícím je rozdíl. Doučující jim nemůže hrozit špatnou známkou, pokud neudělají úkol na doučujícího, nic závažného se nestane, protože z doučování nepropadnou a za to, že na doučování nic nedělají, je rodiče neseřvou na tři doby, protože to často ani nemusí vědět. A pak má to doučování k něčemu vypadat.
Rozdělila jsem si dětičky do několika kategorií. Najde se takových víc a s každým je sranda nějak jinak. Někdy to ale není sranda tolik, jako utrpení. Jak má člověk doučovat s radostí v srdci a s úsměvem na rtech, když někdy trpí víc, než to dítě? Ale mrkněme na ty kategorie.

Snaživé dítě, kterému to prostě nejde - tenhle druh dětí mám nejradši. Většinou jsou to chytrá děcka, kterým nejde jeden předmět a v ostatních jsou na tom dobře. Takovým dětem nevadí se učit. Nevadí jim doučování a většinou rychle pochopí, co po nich člověk chce. Předmět by zvládaly, kdyby jen bylo trochu víc času a někdo jim to vysvětlil pomaleji a lépe. Což se samozřejmě ve školách ne vždy dá udělat.
Taky sem můžou patřit i děti, co jim to nejde všeobecně, ale sakra se snaží. Vnímají, co jim říkáte, ptají se na otázky a snaží se pochopit. Jenomže, co si budeme nalhávat, takových je hrstka. To je škoda.

Dítě, které to prostě nezajímá - to je taky parádní věc. Takové dítě je schopné vnímat, co mu říkáte, dokonce vám i odpovědět, když se ptáte na otázky. Jenomže je mu všechno prostě šumák. A jelikož je mu to šumák, tak i když vám je na konci hodiny schopný odpovědět, tak příště už nebude vědět ani fň z toho, co jste si říkali. Možná mu uvízne něco, co ho zaujalo, jenomže to je jedna věc z deseti. Ale aspoň ta v té hlavě zůstane, když už nic jiného.
S těmi je utrpení pracovat, dokud člověk nepřijde na způsob, jak je zaujmout a nadchnout. Což je třeba u matematiky sakra velkej problém.

Dítě, které nedokáže udržet pozornost - arghhhhhh. Prvních deset minut to vypadá, že s vámi komunikují a dokonce jim to jde. Potom si začínají hrát s propiskami, hážou je po zemi a snaží se řeč zavést na jiné téma. U takových je nejlepší přerušovaná výuka, kdy se chvilku poctivě pracuje, a pak je pauza na nějakou hru nebo cokoliv, co by je snad mohlo zajímat. Jenomže ve chvíli pauzi a odlehčení to taky občas není jednoduché a pak se může stát, že dítě ztratí pozornost na zbytek hodiny a ta už se těžko sbírá.
Takových dětí je strašná hromada. Potom jim můžete jednu věc vysvětlovat tisíckrát a oni ji po tisící jedné zase řeknou špatně. A když už se ji konečně naučí a říkají ji dobře, pak se na další hodině dozvíte, že to v životě neviděly. Pak už ani míček na mačkání nestačí - a je jedno, jestli ho máte v ruce vy, nebo ho vratíze tomu dítěti, aby mělo po dobu učení co dělat. Ten pocit ze ztracené práce tam pořád je.

Ale abych nekřivdila i dětem, pak jsou tu druhy rodičů. Nebudu je popisovat, stačí když řeknu, že je to "rodič normální", rodič "moje dítě nemůže udělat chybu", rodič "moje dítě je tupý jak pantok" a pak rodič "já mám dítě?"
Myslím, že z toho si dokážete mnohé odvodit.
A při představě, jak se ty nejkrásnější dvojce postupně spojují a rodič s dítětem je pak smrtící kombinace, mi vstávají vlasy na hlavě hrůzou.
Radši to tu zatípnu a půjdu se připravit.
Na doučování.
Juhů!

"Co kdybychom příště zkusili přeložit písničku?"
"Neeeee..."
"A máš nějakou oblíbenou anglickou písničku?"
"Candyshop od 50 Centa!"
"Máš pravdu, překlady dělat nebudem."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mesu Mesu | Web | 12. listopadu 2013 v 16:51 | Reagovat

Ach jak já by jsem byla nadšená kdyby nám na hodině angličtiny učitelka nabídla překládání nějakých oblíbených písniček - ještě že dělám ty PMVčka jinak by jsem nikdy textům nedávala velkou pozornost :D Máš těžký děvče vydrž! :3

2 Kiki-chan Kiki-chan | 12. listopadu 2013 v 18:39 | Reagovat

To znám, stačí dělat domácí úkoly se semdiletým bratrem. Je rozjívený a nejlepší jsou po asi paesátém opakování věty typu "já se budu učit jenom s maminkou," jež ve mě budí násilnické sklony. Je v první třídě. Kdybych mu tak měla popsat třeba řezy krychlí, činnost svalů nebo Faradayův zákon, tak prosím, ale jak mu mám vysvětlit proč se tohle čte právě takhle? Ale jednou se to naučí a já ho pak budu nutit místo televize číst. Mwuhahá!

3 Adiira Adiira | Web | 12. listopadu 2013 v 19:22 | Reagovat

Na angličtině jsme naposledy překládali písničku na základce. Bylo to Yesterday od Beatles a Tiperery.
Já osobně jsem se pokoušela něco málo přiučit sestřenici (8 years old). V češtině. Opravila jsem ji pár chyb a ona na mě začala křičet, že to se ještě neučili. Bylo mi od vyšší inštace sděleno, ať jsem na ni hodná a ať se koukám omluvit. Omluvila jsem se písemně ,,Prohlašuji, že je mi líto, že opravuju pravopisné chyby, ale opravovat je budu dál."

4 Lygast Lygast | E-mail | 13. listopadu 2013 v 10:07 | Reagovat

Není záslužnější a zarověń nejnevděčnější práce.

5 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 13. listopadu 2013 v 18:16 | Reagovat

Vyděržaj pijoněr vyděržaj

6 Viviana Viviana | E-mail | Web | 15. listopadu 2013 v 17:48 | Reagovat

"Hledám sirky, abych se mohl podpálit."
Tyjo, tak to bylo zhruba to, co jsem toužila říct tátovi, když mě doučoval matematiku, tedy, toužila bych, kdybych nebyla příliš zaměstnaná sebelítostí a fňukáním. :D

Jinak věřím, že to nemáš lehký, já bych cizí děcka doučovat nemohla, ani hlídat, bych to zakousla... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.