Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Prosinec 2013

Nový rok je za dveřmi

31. prosince 2013 v 16:42 | KadetJaina |  Krákání z větve

A jelikož jsem pohroužena do chřipky a pedagogické knížky, vezmu to fofrem.
Rok 2013 byl kurva hnusná a doufám, že se nebude opakovat.
I když tu bylo pár světlejších chvil, tak by mi vůbec nevadilo, kdybych ho mohla přeskočit.
Takže doufám, že příští rok bude mnohem lepší.
Počítám s tím!
A taky počítám s tím, že i váš další rok bude mnohem lepší, než byl ten poslední.
Tímto chci všem návštěvníkům (i těm z jiných planet) popřát hezký nový rok 2014.
Pomalu si uvědomte, jak daleko je rok 2000.
Jak jste všichni staří.
A každým dnem je to horší a horší.
A jednou...
.
.
.
Hezký nový rok!


Ranní ptáček dřív chcípne

28. prosince 2013 v 8:04 | KadetJaina |  Děník
Vstávala jsem velmi brzy (na prázdninové poměry), abych vyprovodila horrší polovičku na autobus. A opět jsem se utvrdila v jednom - nesnáším rána a vstávání. Přesto jsem znovu spát nešla. Proč? Protože se mi nechtělo převlíkat zpět do pyžama, protože to nemělo smysl, protože můžu stihnout spoustu věcí, když jsem vzhůru takhle od rána a protože... prostě proto. Člověk si nemusí hledat důvody pro nelogické a sebetrýznitelské chování. Ne vždy.


V posledních pár dnech o mně zase nebylo ani vidu, ani slechu. No, to víte, Vánoce, stresy s nadcházejícím prvním zkouškovým (stresy typu: WHAAAAT? Máme mít přečtený tři knížky? Na jeden předmět? Jako faaakt? Oh fuck fuck fuck) a takový ten všeobecný prázdninový chaos. Pak má mít jeden čas psát zápisky. Ale ono, až začnu zase hysterčit kvůli škole, tak sem budu mít co psát. Uvidíte.

Včera jsem byla na vánočním koncertě, kdyby to tak někoho zajímalo. Strejda představil tři nové písničky a dost se líbily, takže si myslím, že měl koncert úspěch. Bylo to fajn. Takže vidíte, že mám ještě i nějaký společenský život. A to chodím na tumblr. Občas si tam mezi těmi všemi asociály příjdu hloupě. Jenom občas, protože jinak mám úplně stejné problémy jako oni.

Jinak, znovu se ozývá stará obsese (která teoreticky ještě neutichla, ale, well), protože začaly vycházet Joker Blogs. Druhá série. A do háje sakra fix... jsou super (asdfghjklScarecrow). Na to se čas vždycky najde, jinak by to bylo velmi smutné.


A ano, taky vím, že jsem komiks nechala chvilku ležet ladem. Před poslední stránkou. Well, stane se. Nemám moc času přidávat text. Ale to nevadí. Napravím to, když budu mít náladu, tak třeba i dnes. Ale ta knížka o Slavníkovcích vypadá příliš lákavě.


Takže to by byl takový výčet toho, co se děje v mém okolí.
Ježuch mi naježil lampičku, ale důležitý je fakt, že konečně dostanu knihovnu. Jupí!
A já jdu dělat něco užitečného.
Možná i něco fakt udělám.
Salut!

Veselé Vánoce!

24. prosince 2013 v 15:20 | KadetJaina |  Krákání z větve

Jako každý rok jsou tu Vánoce, svátky stresu a šílenství.
Takže je pěkně otočte a udělejte si z nich svátky klidu a pohody.
A nezapomeňte síť, až Ježíšek poletí kolem.
Kdo ho zavře do sklepa, bude mít neomezený počet dárků celý rok!!!

A taky, abych nezapomněla, malý dárek od Sardenu.
Vrhněte se na čtení deseti vybraných povídek z obou ročníků.
Plus jedna bonusová.

Veselé Vánoce
přeje Kadet a její "A-Team" (kterýžto leží ladem, já vím).



Rychlá zpráva z fronty

19. prosince 2013 v 23:22 | KadetJaina |  Krákání z větve
Nestíhám.
Začaly mi prázdniny.
"Prázdniny."
Nestíhám.
Bai


Vánoce se blíží

11. prosince 2013 v 10:15 | KadetJaina |  Děník
A neprojevuje se to jen tím, že člověk začíná myslet na to, kde sebere dárky, ale i těma písemkama, které se objevují a na které se musí učit.

V prvé řadě jsem v pondělí psala pedagogiku. Ptáčkové cvrlikají, že jestliže jsem nedostala maila, tak jsem prošla. Mail nepřišel, takže si snad můžu odškrtnou jednu písmku z krku. Ale ústnímu se nevyhnu, to je uplně jasný. Speech na angličtině už mám taky za sebou, ačkoliv trval minuty tři a ne pět, jak bylo původně zamýšleno. Tedy, jak bylo zadáno, já jsem nezamýšlela nic, já měla vypsaných pár bodů a doufala jsem. Neúspěšně. Nevermind. Hlavní je, že to mám z krku.
Za hodinu vyrážím na angličtinu, kde se bude psát gramatika. Tak jsem zvědavá, jak se mi povede ta. Formální dopis jsem zmršila, ale učitel mi STÁLE neposlal zadání pro opravný a už mě to začíná hněvat. Ne, že nemám co dělat, koneckonců, musím opravit ještě komparaci knížek, která mi byla vrácena s tím, že ten sloh není vůbec dobrý (a není, je fakt strašnej. Asi jsem zapomněla psát, nebo co).
Už se na sebe ale pomalu začínám hněvat. Nebýt drahých spolužáků, můžu se se školou rovnou rozloučit. A když u mám snahu něco udělat, tak nechám všechny papíry doma (viz. dnes. Fuck). Je fakt, že ve svém volném čase nedělám školu, ale na druhou stranu se pořád pižlám s doučky. A to dojíždění tomu taky nepomáhá. Jsem z toho unavená, ale musím se srovnat a začít něco dělat.
Začala jsem se učit na pondělní písemku z dějepisu a doufám, že se to zvládne. Taky píšu z polštiny, ale tu si sjedu jen abych věděla, co se jak píše a snad ji zvládnu (není to tak těžkej jazyk). A pak už pohoda jazz a přijdou ty odporné svátky vánoční s těmi svými chapadly, které se snaží člověka chytit a sežrat. Třikrát hurá.
Beztak se budu přes Vánoce učit fonetiku. A ty ostatní předměty. A tak vůbec.
To je jen takový vhled do posledních dnů, protože jsem o sobě nedávala vědět. Když ono není co napsat. Všechno je pořád dokola do samé.

Takže zatím!
Zdar a Sílu, smrtelníci!

Ych heisse nach Dresden por favor

7. prosince 2013 v 22:52 | KadetJaina |  Děník
Přežili jsme, jupíjajou!
A ani vítl, ani (d)žíp ani sněh nás nezastavili před tím, abychom sežrali Drážďany a sehnali čepici.
Well... Kde začít?

V pátek jsme ve čtyřčlenné sestavě vyrazili směr Drážďany, přičemž celý okolní svět panikařil s tím, že trhy jsou zavřené, že je strašný vítr, že umrzneme, sklouzneme se na jazyku a naše těla budou muset být převezena do ČR za poplatek 40 000 Kč, protože jsme se nikdo nepojistil. Museli jsme všechny osoby velmi zklamat, protože jsme dorazili živí a zdraví, vítr opravdu nebyl tak strašný, jak Nova prorokovala, a sníh byl maximálně poprašek, pokud vůbec.
Dorazili jsme do Drážďan za všeobecného veselí a dostavili jsme se za pátým členem naší sestavy. Danča nás s radostí přivítala, uvedla do svého skromného příbytku, my jsme si vyložili, vytvořili chaos, a vyrazilo se směrem k trhům. Které zavřené nebyly. Protože Němci nejsou žádné kašičky a trocha větru je nerozhází. S bombama je to jiná, bomby ty prý rády evakuují celé bloky. Docela bych chtěla v Drážďanech na chvíli žít a užít si tu srandu.
Anyway, trhy především plné jídla. To nás zajímalo asi nejvíc. Jídlo. Moc jídla. Od ovoce namočeného v čokoládě po podivné langošoindní chleby s ještě podivnějšími pomazánkami na povrchu. O chobotnicích nemluvě. A taky byly trhy plné Němců. Komunikace s těmi, co uměli trochu česky, byla sranda. Ještě větší sranda byla komunikace s těmi, co mluvili španělsky. Opět jsem se utvrdila v tom, že si nepamatuju ani "gracias" a že se mi angličtina vecpe úplně všude. Začínám tím docela trpět. Přemýšlím anglicky a přepnout na jiný jazyk? Neexistuje.


Také se ale naskytla chvíle, kdy jste o Kadet už nikdy nikdo nemusel slyšet. Ne, ani se mě nepokusila přejet sedmička na střelnici, ani se mě nepokusil spolknout kanál (mimochodem, velmi cool kanál! Největší Drážďanský zážitek. Otevřený kanál. Zasklený. A jak mu to šplouchalo!) ale v jednu chvíli jsem přehodnotila své priority a byla jsem rozhodnutá zpřetrhat veškeré vazby (rodina i přítel by jistě pochopili) a přestěhovat se do Drážďan (ne, nemohla za to bomba!) Byl tam ON! Toymaster, aka Kloboučník, aka Jack Rozparovač. Byl to Jack. Vím to! Viděla jsem ho! Prodával hračky! Jenomže než jsem mu byla schopna vyznat svou nehynoucí lásku (nebo si ho aspoň vyfotit na památku), tak ho trhy sežraly a už jsem ho nikdy neviděla. Jediná šance mého života a byla promrhána nad jahodami v čokoládě. Odejdu plakat!


Tak či tak, den jsme zakončili další hromadou jídla. Topinka, pomelo, buřtguláš a pak všehochuť mořských oblud. A prosím, žaludek zůstal na místě, chobotnice se nepokusila opustit hltan a ještě zbylo místo na medovinu. Pátek byl úspěšně za námi!

Sobota byla taky fajn. Víceméně jsme šli ulovit dárky a čepici pro Jeníka. Protože byl jediný, kdo neměl pod čepicí. Protože neměl čepici. A v tom všudypřítomném větru to není nic příjemného. Přičemž já sama zjistila, že mám nějak málo peněz. Nakonec se ukázalo, že mám málo eur, zato mi přebývá českých korun. Jinými slovy, rozměnila jsem si míň, než jsem původně myslela a tak jsem musela přežít už jen s pár kačkami na dárky (přičemž to není pár kaček, ale samozřejmě, dárky jsou drahé... takže s pár kačkami).
Bylo snažší nechat trhy trhami a vyrazit do známých rozšířených obchodů, protože tam bylo zboží o mnoho levnější. A tak se povedla nakonec ulovit ta čepice, kterou teď Jeník odmítá sundat z hlavy (kompenzace za celý pátek bez ní). Krom obchodů s hadry jsme prolezli všechno možné (a to už i v pátek), takže jsme viděli sport obchod, kde si člověk může vyzkošet kajak v bazénu, pláštěnky v dešti a tak dále a tak dále. Stejně tak jsme si mohli prolézt knihkupectví, komiks shop a game shop. Škoda jen, že všechny komiksy mají německy. Všechno jim překládaj, šmejdům mizerným. To se tady nevidí. Chci taky.
No, ale sobota samozřejmě nebyla tak jednoduchá, jak se může na první pohled zdát. Měli jsme totiž jeden z geniálních nápadů, které mohou napadnout jen skvadru, jako jsme my. Totiž, že si zajedeme autem blíž k centru města, ať to máme blíž... No...


Ano, nejen, že nebylo kde zaparkovat, ale taky jsme zůstali stát v parádní koloně (díky níž jsme přišli o oslavu štoly). Kolona byla taková, že jsme stáli dvě auta od semaforu a semafor si hrál na diskotéku. Tedy, normálně přeblikával. A my jsme si hráli na awkward assholes, protože se jediné auto nepohnulo. A tak jsme si řekli, že když už musíme stát v koloně, tak si to aspoň užijeme. Naladili jsme Blaník, Frekvenci 1, ještě několik možných českých rádii, pár německých a když jsme konečně vybrali vhodnou hudbu, tak jsme do rytmu rozhoupali auto a hrozně jsme se bavili.
V centru města. Tisíce lidí. A jedno pohupující se auto v koloně. Gotta love it.
Nakonec jsme se ale přesto pohnuli a dokonce se nám povedlo najít i to místo. Moc jsme si sice s tou dálkou nepomohli, ale užili jsme si jinou srandu. A viděli jsme Santu jedoucího se sajdkárou, fotili jsme z auta koně a tak. A při cestě z města jsme lovili dědka na kole, za kterým vlála sovětská vlajka. WTF Dresden?

Je toho až moc, na co bych si měla vzpomenout, a až moc málo toho, na co si doopravdy vzpomenu. Neměla jsem s sebou svůj cestovní deníček a tím je celý zážitek zkažený, protože jsem nemohla zapsat zajímavé hlášky, ani věci a postupně si na ně budu vzpomínat až dlouho potom, co dopíšu tenhle článek.
A nyní si jdu konečně zapnout poníky a zítra velký den učení.
A kdyby to někoho zajímalo...
TENHLE VÍKEND BYL FUCKING AWESOME!!!!!!!!!


Tik tik tik

4. prosince 2013 v 7:36 | KadetJaina |  Krákání z větve

Už to není "vy Draku" ale "ty Draku."
Dostáváme se na nový level.
Kolegiální.
Učit se, učit se, učit se.



Nastává období tyranie

3. prosince 2013 v 12:15 | KadetJaina |  Děník
Už to začíná.
Už-to-začíná.
Už to začínááááá.

Příští pondělí budu dávat taneční lekce a usmívat se po učitelsku.
To je tak moc inside joke, že to nejde pochopit normálně.
Jinými slovy, v pondělí píšu z pedagogiky a pak později téhož dne mám prezentaci na angličtině. Na obojí se netěším, protože pedagogika je jedna velká smršť teorie a angličtina je jedna velká nutnost sebekontroly, kterou nemám. Opravdu nedokážu mluvit před tabulí bez toho, aniž bych fackovala kolem sebe (a už je jedno jestli vzduch nebo kolegy, co přednáší). A do toho začnu být nervózní, je mi to úplně jasný. Protože co udělám? Nepřipravím se. Kadet, Kadet, Kadet!


I WILL!
Co můžu ještě říct. Moje neschopnost a zapomnětlivost se zase postavila proti mně. Z minulého týdne jsem měla připravené doučování na dnešek a tak jsem se nemusela starat a tisknout ho. Jenomže to jsem zapomněla a jela jsem do Hradce s tím, že budu připravovat dnes dopoledne. Až dnes dopoledne mi došlo, že mám vlastně připraveno. No co, tak to vytisknu znovu.
Ejhle, že je tiskárna mimo provoz. Buď prokleta, štěstěno!
Musím si přečíst, co jsem vlastně s dítětem měla v plánu. Ano. Musím. Myslím, že přítomný čas. Jako pořád dokola a dokola. Ugh.

Ale samozřejmě, písemky nejsou všechno, že jo. Další pondělí, to za čtvrnáct dní, přináší další dvě písemky. Ale zas si říkám, sice se učím mnohem větší množství informací, ale jenom jednou za čas. Takže se to dá. To zvládnu, to by v tom byl čert, abych to nezvládla.

A už jsem říkala, jak se těším do Drážďan? Sice nevím, kdy se teda budu učit, když odjedu v pátek a vrátím se v sobotu kdo ví kdy, ale... těším se! Hells yeah!

To je asi tak všechno, co jsem měla na srdci. O dalších informacích vás budu informovat postupem času.
Mimochodem, takový pitomý dotaz (který mě napadl hodinu zpátky a vím, že až se vrátí školský děs, tak ho rychle zavrhnu, ale!) zvládly by vaše nervy, kdybych sem házela povídku na pokračování? (žádnou nemám. Ale mám nápad a prostě se mi chce ho využít). Přičemž bych určitě neskončila s komiksem (na který mi beztak všichni kašlete! Já teda taky už delší dobu nenakreslila stránku, ale ještě je mám hotové na dva a půl měsíce dopředu. Ale kašlete mi na něj! Kromě Šišky.)
Vyjádřete se.
Yup.

Zdar a Sílu, smrtelníci!

Změny se dějí

1. prosince 2013 v 14:41 | KadetJaina |  Krákání z větve
A občas to přináší sýr (haha, sýr, chápete? Ne? ... well).
Jinými slovy, nastala malá chybička, a to se stává.
Jinými slovy, Kadet dostala špatné hodnocení. Porotce ve skutečnosti neříkal jí, ať přepíše povídku. Naopak chválil.
Jinými slovy, Kadet není třetí.
Kadet skončila první.
Sparkle sparkle sparkle!


Sladké sny

1. prosince 2013 v 13:43 | KadetJaina
Tak jo, jak jsem slíbila, tak dělám. Po dlouhém boji s blogem, který odmítal uvěřejnit článek nad 40000 znaků, ačkoliv jich článek nedosahoval, představuju povídku pro New Weird. I se všemi chybami, který jsem se dopustila. Hodnocení porotců nepřikládám opět kvůli počtu znaků. Ale to přece nevadí!
Pokud se někdo dokope k přečtení, tak prosím, bavte se :D.



Sladké sny