Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Únor 2014

Počátek

28. února 2014 v 11:00 | KadetJaina |  Příručka správného upíra

Počátek



Znáte to, je obyčejné sobotní dopoledne, vy sedíte doma a říkáte si, jak je život otravný. Nejraději byste se přestěhovali někam za polární kruh. Venku totiž svítí sluníčko a vy to nemůžete vystát. Jste dítě noci… Jste upír…
Potom přijde do pokoje vaše matka a vyžene vás do školy.
Ve vaší hlavě je jediné - jak se stát upírem? Chybí vám odvaha, pokousatel nebo něco jiného? Tato příručka vám napoví, jak se stát pravým lovcem lidské krve, jak se jako pravý upír chovat, cítit, vypadat a bránit se lovcům. Všechno, co jste si přáli vědět a báli jste se zeptat.
Jak být upírem?
Račte číst…


Příručka správného upíra

28. února 2014 v 10:57 | KadetJaina |  Příručka správného upíra
Když už jsem kdysi přiručku udělala, rozhodla jsem se ji opět vložit na světlo světa.
Sice mě tehdy vytáčela k smrti, ale občas bylo ty komentáře zajímavé číst.
Tak tedy...
Jak se stát správným upírem?










Když vás lidi znají

27. února 2014 v 21:30 | KadetJaina |  Krákání z větve
Učitel: "Kdybyste se mohli podívat do jakékoliv doby na jeden den, kam byste se vydali?"
Já: ... :)... >:)... >:D
Spolužačka: ... umřela bys.

Mám neblahý pocit, že mě moji lidé příliš znají.
Yours Truly
Jack the Ripper


Morová vrána dál doskáče

26. února 2014 v 13:09 | KadetJaina |  Děník
Jeden by neřekl, jak těžké je sehnat nějakou literaturu o moru. Když už mám knížku a řidím se bibliografií, tak je tam hromada literatury, která do češtiny buď nebyla přeložená, nebo ji v knihovně nemají. A tak sedím, na papírku stěží šest knížek a přemýšlím, kde seženu nějaké pořádné informace. A kde jinde, než na internetu, že?
A tak se ze mě stal ještě větší pirát. Stahuju hromadu anglických knížek, abych měla z čeho čerpat. Sice se jimi docela blbě listuje, ale co můžu dělat? Anglické literatury je aspoň hromada a třeba se mi povede udělat i dobrá seminárka. Jen budu muset překládat. Totéž platí u básničky, co jsem si našla. Tohle bude ještě polízanice, až se tím budu prokousávat. Nechť žijí slovníky.


Jinak, Opar je po smrti. Když se nedokázali dostat do systému, prohlásili ho za mrtvého. Tak. Můj první notebook vydržel dva a půl roku a vydržel by déle, kdyby neměl tendence koupat se v čaji. Ale za blbost se platí a tak už to v životě chodí. Do toho jsem mrtvolka, chytla jsem nějakou virózu a teď sedím doma. Doktorka řekla, ať aspoň tři dny odpočívám, takže stejně půjdu zítra do školy. Dneska byly jen přednášky a to se dá ustát, ale zítra jsou předměty, co si nechci nechat ujít. A just ne. I kdybych měla padnout.


Vladaře pomalu dočítám - hodina a půl v čekárně u doktorky udělala své. Jen mám pocit, že jsem ho nemusela číst a už jsem o dílku věděla všechno dávno. Asi začnu fungovat na čtení výtahů a budu na tom stejně, jako bych četla normálně. Zajímavá myšlenka. Nebudu ji provozovat.
Což mi připomíná, že jsem si chtěla vytisknout věci a stolní počítač nahodil modrou obrazovku smrti.
(To je stále ten stolní počítač, co před lety dělal pořád problémy. Nikdy nepřestal.)
(Technika kolem mě začíná selhávat. I o tom jsem chtěla psát povídku.)
(Skončila jsem po první stránce.)
(Někdo mě nemá rád!)

To by bylo asi tak vše. Jdu dolouskat toho Vláďu.
Zdar a Sílu, smrtelníci!

Znej svého nepřítele

25. února 2014 v 19:56 | KadetJaina |  Děník
Určitě ne tady, ale nevím, jak moc jsem na starém blogu zmiňovala, že mě pronásleduje jistá osoba. Byl všude. Kam oko dohlédlo, kde jste otevřeli učebnici, kde kdo promluvil. Dokonce i v Severní Americe byl!
Bismarck.
Aby toho nebylo málo, moje řady nepřátel se nyní rozšířily. Popravdě, rozšířily se zčásti už na politologii na gymplu, kdy jsem musela číst jedno z děl, protože Kytka mě tehdy nechal vydusit a všechny dobré knížky mi rozebrali. Nikdy mu to neodpustím. No, pán, kterého jsem tehdy četla, není nikdo jiný, než náš malý schízáček, kterému účel světí prostředky.
Machiavelli.
A toho teď louskám. Tehdá to byly spisy Tita Livia, tentokrát je to Vladař. Čte se asi milionkrát líp a dává milionkrát větší smysl, ale i tak se nemůžu zbavit pocitu, že mě brzy začne pronásledovat stejně, jako onen výše zmíněný. A není to jen moje představa. Opravdu to tak je. They. Are. WATCHING!


Rozhodla jsem se všechno dělat dost včas na to, abych pak o zkouškovém netrpěla, jako tohle zkouškové. Musím hrdě říct, že mi to zatím nevychází! Vážně, fuck it. Ale k zítřejšímu dni si udělám seznam knih a v pátek se hezky posadím do knihovny a začnu pracovat na seminárce. Pak tu mám doma spoustu uzoučkých dějepisných knížek, protože se to vyplatí. Přečtu aspoň něco. No, a k tomu zbytku se ještě musím dokopat.
Zatím ale musím říct, že druhý semestr přežívám v klidu. Samozřejmě, ranní vstávání je smrt, škola je smrt, všechno je smrt, ale to je smrt obecně. A čas být kreativní? Kdeže! Telenovela stagnuje. Vyhradila jsem si víkend na tisíc věcí, vsadím se, že nestihnu ani jednu.
A mám pocit, že mám málo knížek. Hrozně moc potřebuju domů Růži pro Algernon. Protože ji prostě chci. Yalomeho zatím neřeším, ale taky chci domů jeho knížky. A pak Johna Greena, chci vědět, what the fuss is about. A to nemluvím o milionu dalších věcí, co chci mít a dívat se na ně, jak si tam tak sedí a práší se na ně. Nom! :3

No, nemám moc co žvatlat, jdu se vrátit ke čtení.
Chtěla jsem jen říct, že až někdo zapálí všechny Vladaře a jiné spisy, budu to já.
Fire!
Mwahahahahaha!
Zdar a Sílu!
(najdeš v sýru)
/jestli ho lišky nesežraly/

Víkend přežitý

23. února 2014 v 16:15 | KadetJaina |  Děník
A docela úspěšně.
V prvé řadě - Opar byl planý poplach. Hodinu a půl potom, co mi zavolali, že je v pořádku, mi volali znovu. Prý se nemůžou dostat do systému. Co je toto za pořádek? Chlapec si nějak moc vymýšlí - a tím myslím notebook, ne servisáře. To je naopak moc milý člověk. Myslím, že se moje obava z odešlé mateřinky beztak jen potvrdí. Ještě uvidím, v pondělí se stavím a poptám se, jak to vlastně dopadlo.
Ale, dále...
Ples!! Ples byl awesome. Z naší třídy se na něm sešli jen čtyři lidi a z učitelů, které bychom chtěli vidět, tak nebyl skoro žádný, ale i tak jsme si to užili. Drak se omluvil s tím, že má v krku jako thajském vězení, a zbytek bych si tipla, že byl znaveni stěhováním školy. Neb Tyl se přesouvá z Ústavu zpátky do své budovy. Musím se tam stavit, až bude trochu času. Za čtrnáct dní už bych si mohla nějaký udělat, v té době už tam budou. Tak uvidím.
V sobotu jsem masopust dropla. Krom toho, že mám období jarní únavy (ačkoliv tohle počasí miluju), tak jsem se pokoušela naučit ten hloupý Úvod do studia dějepisu. Víceméně neúspěšně, mám obavu, že zítřejší test stejně nedám. Ještě si to jednou či dvakrát přečtu, ale nevidím to růžově. Hlavně proto, že ty věci jsou strašně jednoduché a znám je. A baba má tendence se ptát takovým způsobem a na takové věci, že si pak nejsem ani jistá, jak se jmenuju. No, nebudu házet flintu do žita tak brzo, budu moct hodnotit po testu. Ale za sebe můžu říct, že se mi tam šíleně nechce.
Co se té jarní únavy týče, je to přesně ten typ únavy: Chce se mi spát a chce se mi spát hned. I když spím třeba osm hodin v kuse, pořád mám pocit, že jsem ospalá. Ne unavená, prostě jen ospalá. Pak nemám náladu na věci. Ale jsou takové, ke kterým se musím bezpodmínečně dokopat. A taky se dokopu, protože jsem zodpovědné děvče, yep. Občas. Sem tam.
To by bylo do víkendového výčtu asi tak vše. Čeká mě další hloupý týden, kdy se mi nebude nic chtít a nebudu mít sílu nic dělat. Musím se bezpodmínečně zastavit v knihovně a knihovnovat. Připravit doučka. Číst texty... a další podobné ptákoviny, na které nemá nikdo ani čas, ani náladu.
Takže je asi dropnu.
Tak se zatím mějte.
Zdar a Sílu, smrtelníci.

Návrat ztraceného syna

21. února 2014 v 10:14 | KadetJaina |  Krákání z větve
Vrátí se mi Opárek. Dneska.
Větráček si sice prý možná bude čas od času dělat co chce, ale fungovat by měl.
Budu mít zpátky svůj notebook, konečně.
Teď jen, abych z toho dědového smazala všechny stopy mé činnosti.


"Já myslela, že máš ve středu krátkou!" "Mám! Mám do půl pátý!"

19. února 2014 v 22:30 | KadetJaina |  Děník
Aneb jak se postupem času člověku mění priority. Vážně, mám školu do půl páté a mám radost, jak mám ještě čas něco udělat. Děsí mě to. A ten čas beztak nemám. Ale to nevadí.
Co nového za poslední týden? No... Spousta věcí a vlastně nic. Snažím se přežít školu a do toho tvořit. Je spousta různých projektů, které se pokouším dát dohromady, s větší či menší úspěšností. Nikdy mi nikdo neřekl, že psát anglicky je tak těžké. Ne, dobře, já to věděla, ale... Fuck it, celej život se učím psát dobře česky a pořád budu, protože pisálek se vyvíjí. Jak mám teď začít anglicky, když gramatiku stále dost dobře neovládám?
Chci. Psát. Anglicky. (Taky).
Co se psaní týče, má drahá New Weird má už devět stránek a každý den si najdu aspoň tu minutku připsat odstavec. Sice se mi to teď zatočilo tak, jak nechci a pár věcí nedává smysl, ale to se opraví při finální korekci. S loňskou New Weird se mi to stalo taky a jak jsem dopadla :'D. Což mi připomíná, koukejte omrknout nový ročník a něco napsat! Ať se mají porotci na co těšit!
Co se telenovely, aka Tajného projektu týče, mám dvanáct stránek a nemám čas pokračovat, protože se mermomocí snažím splácat New Weird. Nebudu mít čas ani o víkendu. Je to zlo. Pátek ples, sobota masopust, neděle dědovy narozeniny a v pondělí mám ještě dodatečnej zápočtovej test. Nevím, kdy se na něj budu učit, jak mám něco napsat? Musím si nějak tu činnost rozvrhnout, nebo budu zase plakat nad krutým, zlým osudem.


Už jsem si taky vybrala téma na seminárku (Černá smrt a jak ovlivnila revoluce v Británii) a zjistila jsem, že kromě Dekameronu dost možná seženu i báseň, kterou redigoval Tolkien. Tohle jsou prameny, se kterými budu ráda pracovat, ne jako cár papíru v archívu, kterej je popsanej německy a ještě nečitelně!!!!
Jinak jsem dneska málem usnula na přednášce ze starověku. Vážně, neměla by to být taková nuda. Ale dvě hodiny jsou dvě hodiny a ještě v učebně, kde z židlí ale šíleně bolej záda a nedá se tam normálně sedět. Do toho stále nemám Opara, takže ani nemůžu řádně prokrastinovat na internetu. Sice jsem sesmolila krátký štěk pro jeden projekt (oh hell, začnu je asi číslovat) ale ani to mě nezachránilo před velkou touhou po chrpší!
Taky jsem od maturity měla prvně tělocvik! Zapsala jsem si kondiční cvičení, už jsem to potřebovala. Nejsem ten typ, co fňuká kvůli váze, kdeže. Ale když už neunesu ani karton pet lahví, je něco sakra špatně a je to znamení, že se sebou mám něco dělat. Tak jsem tam dnes byla a týrala jsem se. A vlastně jsem za to ráda, že se donutím něco dělat.


...
Nedá mi to!

Projekt 01 New Weird: 60% done (I guess).
Projekt 02 Telenovela: 12/unknown.
Projekt 03 UV: Waiting for the opponent to log in.
Projekt 04 UV2: Byl sežrán spolu s pádem počítače, dokud nebude více informací, je považován za zničený.
Projekt 05 Žoldnéři: 85% done (I guess).
Projekt 06 TLNC: Odesláno, čekání na rozhodnutí soudce.
Projekt 07 Sarden: S první recenzí začnu po pondělní zkoušce (Toto není pravý projekt, neměla bych si ho sem dávat).
Projekt 08 Vějíř: Čekání na vyhlášení nového ročníku.

Myslím, že to je všechno, nebo si aspoň nemůžu na nic jiného vzpomenout. Co se další tvorby týče, tu nemůžu zařazovat do projektů, když na ní nepracuju, že jo.
Tak to je asi tak za mě.

Jinak, všech blogerů, které navštěvuji, se týká výkřik v mottu. Vážně, bloglovin jednou za měsíc nahodí 27 nových článků z posledního měsíce a mě to hněvá, protože fakt nemám čas to všechno číst! Hmpf. Pořád vás mám ráda, nezapomněla jsem na vás! Čestné Kadetovské.
A já se poroučím.
Zdar a Sílu!

Žiju!

12. února 2014 v 11:09 | KadetJaina |  Děník
Hlásím se po měsíci a nepřináším moc pozitivních zpráv.
První nepozitivní zpráva je fakt, že notebook stále NEMÁM! Včera jsem se na něj byla ptát a je tvrdohlavý jako mezek a odmítá správně větrat, takže se v něm ještě budou chvíli hrabat. A beztak to tak dlouho trvá proto, že Číňani měli opožděné Vánoce a dovolené a nemohli posílat věci. Hněvají mě!
Druhá nepozitivní zpráva je fakt, že mi v pondělí začala škola. Můj rozvrh je na houby, možná ne tak moc jako v prvním semestru, ale zase trpím dlouze. V pondělí mám do osmi a v úterý do sedmi, přičemž oba dny začínám hned v osm ráno. Parádička, ne? Navíc v úterý mám hned dvě učitelky, které by si za rámeček nedaly nic, co bych o nich řekla (jedna zákonitě chodí pozdě a nám by to vyčítala, a druhá si na nás těžce - a to myslím hodně těžce - vylejvá komplexy). Takže jsem většinu dne otrávená a pak z toho vznikají takové zkraty, jakože se leze po střechách, skáče ze schodů a okrádá se automat o Twixky (... neptejte se).


Třetí nepozitivní zpráva je, že mám tvůrčí období. A co to znamená v praxi? Že nemám čas tvořit!!!!!! Pustila jsem se do tajného projektu (well, you know, mother's birthday story. I hope she doesn't know how to use google translate because I want it to be surprise. And yes, sometimes she reads my blog, so... It's long story from normal life! And me as fantasy and sci-fi writer... long story short - I have real trouble writing romance from normal life, but I will manage!!!!), pak pracuju na dvou textech pro soutěže - jeden hotový a jen ho opravit, páč stojí za starou belu, a jeden rozepsaný, který musím dokončit (New Weird 2014? Yeeep). A do toho na mě skočily ještě tři další nápady, z čehož jeden teď tvořím, protože to bude jen mikropovídka. Ale i tak je to těžké.
Plus jsem si půjčila knížku o tom, jak psát scénáře, takže se hrdě učím scénářovat. Proč? Inu... psací soutěže nejsou jediné tam venku, o které stojím. A s jednou osobou jsme si slíbily věčnou slávu, takže ty síly spojíme. Right, guuurl?


Dalším, ne moc pozitivním faktem z mého okolí, je ten, že už nezvládám číst ani komiksy!!!! Do you feel me? ANI KOMIKSY. Že nezvládám knížky kvůli škole, učení, seminárkám a povinné četbě (měli byste vidět můj seznam na tenhle semestr >V<), s tím jsem tak nějak počítala a smířila jsem se s tím. Ale že nemám čas číst komiksy, které zaberou maximálně dvě hodiny času... to mě krká. Budu si muset udělat nějaký schopný systém. Zbytečně se mi tu hromadí.
A to dítě na doučování asi brzo zabiju. Just a note.


Tolik co do mého negativního postavení. A teď to pozitivní. Přežila jsem první zkouškové! Nemám jen jednu zkoušku, protože na ni nebyl čas, a půjdu si ji napísánkovat za dva týdny. Jinak mám všechno! Většinu dějepisů jsem dělala sice dvakrát, ale přežila jsem a dostala jsem se i přes ty hloupaté české dějiny. A jestli přede mě někdy někdo postaví keramiku, rozbiju mu ji o hlavu, kapiš?
Moje knižní sbírka se rozšířila o antologii "Jako když pták proletí dvoranou", což nám zadala včera ona zakomplexovaná madam. Respektive, nezadala, doporučila ke čtení. A já si řekla, proč ne, tak budu mít doma sbírku staroanglických básní a textů. Dlouho jsem neutrácela alimenty za něco do školy, tak můžu začít, že?
Taky se moc moců těším na jednadvacátého. Protože bude absolventský ples gymplu a ještě tématický jako benátský karneval. Masquarade!!!! Už mi tu leží masky na nazdobení a do toho se snad pustíme v sobotu. Kdo se těší? Kadet se těší! Kdo se moc těší? Kadet se MOC těší!!!!
Tak... tím bych asi tenhle výlev ukončila a vrátím se ke své mikropovídce. A pak k velkému projektu. Už mám "kapitolu". Nevím, jestli můžu šesti stránkám říkat kapitola. Ale mám ji. Tak dnes dokončím druhou. Dneska jsem se totiž vybodla na školu. Příliš mnoho odpadání, příliš mnoho nemožnosti dojet domů (dva autobusy denně... srsly... můžu se domů dostat o půl třetí a půl čtvrtý a pak mám smůlu! FUCK THEM IN THE EYE!) a příliš mnoho přednášek, takže sedím doma, piju čaj (neleju ho do notebooku... mám půjčený dědův) a tvořím. Dokud můžu.

Takže zdar a Sílu, smrtelníci!
Mějte se víc pozitivně, než já!