Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Březen 2014

Interwjů

31. března 2014 v 7:10 | KadetJaina |  Krákání z větve

Vítězství v New Weird přineslo ovoce.
Aneb zde můžete najít rozhovor, který se mnou byl proveden.
Musím říct, že jsem se nad vyplňováním odpovědí docela bavila.
No a teď jen trpělivě čekat, jak dopadne letošní Řád.
Buď si něco dokážu nebo se ukáže, že jsem měla štěstí.
Yay.


Žrouti času

30. března 2014 v 19:04 | KadetJaina |  Děník
Víkend byl zabit.
Ne nějakým špatným způsobem, ale byl zabit.
Blbý hry.

Byla jsem v Perníkově u své horší polovičky a udělala jsem největší chybu svého života. Ale o tom až později. V pátek jsem vyrazila na lov do antikvariátů, ale i Perníkov zklamal. Jestli někdo chcete První vesmírnou Odysseu, prosím, v jednom antikvariátu ji měli dokonce čtyřikrát. Ale Druhou? Marná práce, nesehnala jsem a jsem bez peněz, takže si ji nemůžu ani objednat. Na druhou stranu si budu zařizovat další doučování, takže bych brzy peníze mít mohla a mohla bych si ji dokoupit. Bohužel jsem četla jen první díl a budu recenzovat poslední díl, takže chudinku Odyseu nebudu číst postupně, ale hezky jedna, čtyři a pak doufejme dva, tři. Well, asi by mě to štvalo mnohem víc, kdybych už neměla načtenou Wikipedii (aneb když se Vládce Matrixu zblázní do Hala a informace musí být dohledány, aby se daly vést rozhovory. Oh hai, guurl). Takže mi vlastně nevadí, jak je budu číst.


No a teď k tomu průšvihu. Fucking games, man! Je o mně všeobecně známo, že mám hry ráda, ale moc je nehraju. Z jednoho prostého důvodu - rychle se vytočím a pak hru vypnu a nikdy více ji nezapnu. Proto potřebuji hry klidné a takové, které ve mně nevyvolají negativní emoce. Takové hry nehraju, protože žerou čas. Jenomže Kadet zjistila, že o víkendu zase nemusí dělat tolik a nainstalovala si The Sims 3. Můžu říct jen tohle - pokud pisálek charaktery trápí na papíře, je to ještě v pořádku. Ale ve hře to není okay. Není to okay ani trošku, protože u těch, které využívám méně, popřípadě jsem je ještě neměla čas využít, se mi rozpadají charakterové vlastnosti a bývají nahrazeny...
Jo a taky nevím, kam odešel víkend. Naposledy si pamatuju, že jsem dělala překlad a pak mám temno a bylo šest večer.
FUCKING GAMES, MAN!!!!!


-> Upír prohlížející se v zrcadle. Upíří příručka nesouhlasí a tvrdí, že je to fake.

Uf, co víc říct. Asi nic. Jen, že se stydím a budu se stydět a měla bych se stydět. Raději budu dělat něco užitečného. Jakože si půjdu konečně umýt vlasy. A zmínila jsem, že mě bolí v krku? Člověk by si řekl, že když ho jednou zbaví mandlí, tak bude mít klid, ale očividně ne-e. Ale k doktorce se nechystám, byla jsem tam měsíc zpátky, dělali mi výtěr a bylo mi řečeno, že jsem v pořádku. Na konci týdne mi pak volali, že mám slabýho streptokoka a mám dojít znovu na kontrolu. Nebyla jsem tam... ... ne, nepůjdu si to tam poslechnout, radši to vyležím poctivě sama.
Okay, to je tak vše.
Takže se tu mějte a zachovejte přízeň.
Zdar a Sílu, smrtelníci.

Nechtěný nájemník

27. března 2014 v 13:52 | KadetJaina
Po dlouhém hloubání a dloubání jsem došla k názoru, že tenhle pokus o mikropovídku není soutěžní materiál. Stejně tak to ale není šuplíkový materiál, koneckonců, snaha se cení. Tak jsem si řekla, že když už blog zase funguje, tak ji sem mohu dát. Takže ano, je libo počtení? Prosím.


Nechtěný nájemník

Lovci duchů to měli těžké. Od té doby, co nebe i peklo zavřelo svoje brány pro nedostatek místa, zůstávaly duše zaseknuté na zemi a čas od času se rozhodly znepříjemňovat lidem život. Ať už to byli agresivní poltergeisti nebo duchové, kteří si prostě užívali to, že můžou strašit lidi.
A právě poltergeist strašil v téhle staré školní budově. Pavel už několik let pracoval jako lovec duchů. Vybaven pevnými nervy a speciálním mečem, který ducha dokázal zničit, byl připraven na všechno.
Školní budova se měla strhnout a duch, který ji obýval, z toho neměl radost. Sabotoval veškerou techniku a i dělníci, kteří se měli na strhnutí podílet, přicházeli k řadám roztodivných úrazů.
Když Pavel vešel do budovy, zabouchly se za ním dveře a zamknuly se. Když pak procházel chodbami, z temných koutů a skříněk na něj útočily předměty. Od zapomenutých bačkor po květináče s hlínou. Pavel se vždycky jen tak tak vyhnul, aby nedostal přímý zásah do hlavy.
Škola byla dost velká, ale Pavel už ze zkušenosti věděl, že čím se útoky stávají silnější a frekventovanější, tím blíž duchovi je. Takže když se na něj pokusila spadnout zářivka, věděl, že je skoro na místě.
"Tak vylez," zavolal do třídy a automaticky vytáhnul meč. Duchové rádi útočili hned, co se jim podařilo zhmotnit.
Objevila se před ním postava malé dívky v roztrhaných riflích. Vlasy jí padaly do obličeje a zpoza nich jasně svítily červené oči. Výhružně zavrčela a zvedla ruce s dlouhými drápy.
Někteří duchové se naučili upravovat svůj vzhled, aby byli děsivější. Pavel musel uznat, že holčička opravdu vypadala strašidelně, ale viděl příliš mnoho duchů, než aby se zaleknul.
"Pročpak tu strašíš?" zeptal se mírně. Taková malá holčička určitě nebude lačnit po krvi a nebude se chtít mstít učitelům za známky.
Odpovědí mu bylo další zavrčení. Pak se holčička přikrčila a skočila po něm.
Bránil se mečem, ale holčička byla moc rychlá. Jako by v půlce skoku změnila směr, vyhnula se čepeli a proběhla kolem Pavla. Přitom ho drápy ošklivě sekla do nohy. Pavel syknul bolestí a otočil se. Holčička se krčila na skříni. Znovu zavrčela.
Na Pavla začaly létat připínáčky z nástěnky na zdi. Narážely do něj jako projektily a nepříjemně se zapichovaly do kůže. Vrčení zesílilo.
"Jak chceš," ulevil si Pavel. Chtěla hrát hru na zlého ducha, má to mít.
Znovu proti němu skočila. Pavel udělal krok stranou a seknul po ní mečem. Povedlo se mu ji zasáhnout, ale nebylo to dost, aby duch zmizel. Holčička zavřeštěla a pokusila se po něm z téhle nepříjemné polohy chňapnout. Nakopl ji.
Neváhal, když ji takto uzemnil, udělal dlouhý krok k ní, rozhodnutý ji probodnout. Ve chvíli, když se chystal k výpadu, uslyšel tříštění květináče. Překvapeně se otočil tím směrem, čekal někoho třetího. Byla to vteřina nepozornosti, která dala holčičce čas udeřit. Pak už Pavel viděl jen rudou.

Tolik šrámů, kolik si museli lovci dennodenně léčit, snad neměli ani vojáci. Pavel vyšel z budovy. Jednou rukou si utíral z roztrženého obočí krev, která ho nepříjemně štípala v očích, a druhou vedl za ručku malou holčičku. Mezi dělníky to hned spustilo povyk.
"Škola je bezpečná," oznámil jim Pavel prostě. "Teď tuhle slečnu odvedu do duchovního azylu, a vy už si tu dělejte, co chcete." Usmál se na holčičku a ta mu úsměv oplatila.
"Co se stalo?" chtěl vědět vedoucí stavby.
"Jako obvykle," pokrčil Pavel rameny, "jenom nedorozumění. Duchové jsou pořád jenom lidi. Občas jsou škodolibí a občas jen hlídají někoho, koho mají rádi."
Zpod bundy mu vykoukla černá kočka a mňoukla. Odpověděla jí skupina koťátek pod bundou holčičky.
"Než začnete příště bořit, pohlídejte si, ať jsou všichni nájemníci vystěhovaní," poradil Pavel.
Lovci duchů to měli těžké. Ale občas se stačilo jen dívat kolem sebe a pochopit úmysl. Pak by těch šrámů nebylo tolik.

Pojďme si zapedagogovat

26. března 2014 v 16:51 | KadetJaina |  Děník
Aneb ve škole tenhle týden probíhají pedagogické dny, takže půlka předmětů není a já se tedy víceméně flákám. Ale ne dnes, dnes jsem poctivě byla ve škole a participovala jsem se na... čem vlastně? Upřímně jsem jen seděla za stolkem, nechala jsem tři lidi podepsat papír, že se účastní a jedné z nich jsem zapomněla dát tašku s věcma, co byly asi docela potřeba. Takže takhle asi probíhala moje "práce" která mi byla zadaná. No co z toho, hlavní je, že se člověk vyhnul výuce, no ne?
Ale i tak jsem nebyla hepy. Proč? Protože o patro níž prodávali anglické dětské knížky. A co udělá Kadet, když se někde prodávají knížky? Yep, hádáte dobře. Mám doma knížku pro děti o Londýně, kde se odlupují obrázky a pod nimi je text. Naprosto awesome věc, která mi bude pravděpodobně k ničemu. Nebo ji použiju na doučování, kdo ví, ale mám ji.
Taky jsem si nakradla pár propisek, dostala jsem nějaké dvě anglické... věci... jedno je nějaká gramatická knížečka nebo co a druhé je sborník příspěvků převážně literatury, ale i jiných věcí. No, rozhodně to přečtu, protože témata uvnitř zní zajímavě. Plus jsem dostala záložku s magnetem, takže kdo je víc?


Jinak se mi do ruky dostalo sedmé Sin City a potom, co jsem ho přečetla, jsem se rozhodla půjčit si z knihovny další, takže tu teď louskám Toho žlutýho parchanta a jsem vráně spokojené. Už chápu, co Kocour myslel tím, když říkal, že film Sin City se velmi povedl. Aspoň TŽP je zatím naprosto přesnej.
Taky jsem spokojená, že jsem po dlouhé době pokecala s Růžovkou. Particulary chatty mňehně mi pravděpodobně bude ležet v žaludku ještě dlouho (if you know what I mean >:D).
Zítra se chystám do Perníkova za svou horší polovičkou. Plánuji znásilnit antikvariáty při lovu Druhé vesmírné Odysei, protože se mi povedlo ulovit jen tu první a třetí. Jsem si vědoma toho, že za stavu mé peněženky na necelých dvaceti korunách bych si neměla vymýšlet, ale... well, když ji seženu, co můžu dělat, hm? Potřebuju ji nutně a nic se na tom nezmění. A nutně ji potřebuju protože bagr.


To je asi tak vše, co bych mohla k dnešku říct. Dostala jsem pár tipů na komiksy, které bych si měla přečíst, bylo mi pochváleno tričko s Batsym a viděla jsem slečnu s plackou Bowties, takže předpokládám, že taky patřila k fandomu. Bohužel jsem neměla čas jí ji pochválit. Inu nevadí, nemůžu si dělat kamarády všude, že ne?
A taky začínám mít pocit, že mě lidé přestávají brát vážně.
A lidmi myslím muži.
A muži myslím kdokoliv, kdo se zasekne ve chvíli, kdy se ukáže, že toho vím o nějakém boyish tématu víc, než oni.
Zatím mi to bylo víceméně komplimentováno, ale ty výrazy po širším okolí vidím.
Not cool, bros.

Zdar a Sílu, smrtelníci!

Proč jsem ráda za Sparklese?

25. března 2014 v 19:04 | KadetJaina |  Krákání z větve

Virů se mi v Bitchince (jméno pro dědův noťas) povedlo ve finále zbavit.
Ale byly tam Visty.
A byl to starej notebook.
Tohle se snad na Sparklesovi ještě tak tři roky nestane.


Upíří zvláštní schopnosti

25. března 2014 v 16:24 | KadetJaina |  Příručka správného upíra

Upíří zvláštní schopnosti


Ve starých spiscích se píše o tom, co všechno upíři měli umět. Prý zvládnou ovládat mysl člověka, okouzlit ho, donutit vyjít před práh jeho domu a tam ho zakousnou. Stejně tak se prý umí proměnit v mlhu, netopýra nebo i krysu. Do toho všeho oplývají nadlidskou silou a nevadí jim téměř žádné zranění.
Jenomže postupem času se ukázalo, že upíři oplývají mnohem více schopnostmi. Pokud se stanete upírem, může se přihodit, že za své přijmete čtení myšlenek, telekinezi, telepatii, televizor a třeba i další telata. Autoři dnešních příběhů o upírech se nebojí zneužívat věštění nebo ultimátní regeneraci. Pokud se snažíte tvářit, jako novodobý upír, jistě se u vás dřív nebo později nějaká speciální schopnost projeví. Kdo ví, třeba i slavná pyrokineze.
Před pár lety byl objeven nový druh upíra, kterému se odborně říká: Vampiros Sparklos Fairos. U tohoto druhu upírů se dědí speciální schopnosti. Krom toho, že jsou plodní, což se u ostatních upírů nevyskytuje, protože mají mrtvé rybičky, tak se v generacích dědí speciální schopnosti, které na sebe nijak nenavazují. U každého se může objevit něco jiného, takže pokud byste se náhodou dostali do podobného odvětví upírů, můžete si vymyslet naprosto cokoliv a určitě vám to projde.


Sparkles? Sparkle sparkle sparkle

24. března 2014 v 9:09 | KadetJaina |  Děník

Notebook funguje. Jmenuje se Sparkles. Konečně taky už jednou.
Aneb když si člověk koupí nový notebook a nemá s ním nic jiného, než problémy. Ještě teď mi ukazuje, že se na wifinu nepřipojí a není připojen, ale s přihlédnutím k tomu, že sedím ve škole a píšu tohle, tak Sparkles jen sprostě lže.

Víkend byl naprosto mrtvý. A když řeknu naprosto mrtvý, tak tím myslím, že jsem neudělala ani ťuk užitečného. Nelituju, i když mám pocit, že jsem za ty tři dny zakrněla víc, než je zdrávo. Koneckonců, moc jsem si najela na pracovní vlnu, což se mi nikdá nestávalo, a teď jsem si na ni moc zvykla. Jestli budu takhle fungovat, dopadnu jako Vládce Matrixu a bude ze mě workoholik. A to nikdo nechce!

Můžu jen říct, že jsem konečně trochu spokojená a hned jsem se vrhla na věci. Opět jsem stáhla RPG Maker a k tomu hromadu rozšíření, takže teď, aniž bych s tím pracovala pořádně, jen sedím u mapiček a zkouším, co všechno tam je. Mám naprosto krásná prostředí pro blázinec. Myslím, že to bude awesome :3. Teoreticky bych mohla udělat nějakou kratičkou ptákovinku a ukázat vám všem, čím se bavím po večerech, když zrovna nepíšu a nedělám školu. Ale jsem příliš líná a nemám nápad. Šup sem s nápadem :'D.


-> this is how I test thingies.

Mimochodem, jistě jste si možná někteří všimli, že na úplném konci stránky jsou teď takové dvě malé reklamy. První budižto Triumvirát, který už jsem zmiňovala asi milionkrát všude možně a je to dobré místo pro každého, kdo chce psát. Druhé budižto Sarden, což je internetový fantasy, sci-fi a podobně magazín, do kteréhož jsem začala psát. Takže pokud jim dáte trochu lásky, dám vám trochu lásky zpátky. Skalpelem. Vyříznu pár srdcí. Daruji vám je.
Miluji vás.


Burgundské vévodství... měla bych zase začít dávat pozor, úplně jsem přeskočila Francii. Internet ve škole je zlo.
Tak zase někdy.
Zdar a Sílu (ne)smrtelníci.

Když se daří, tak se daří

22. března 2014 v 12:22 | KadetJaina |  Děník
Jsem unavená. Užívám si po delší době volného víkendu a jsem unavená. A taky ve stavu, kdy nejsem s to nic udělat. Tyhle stavy mě nebaví. Měla jsem nápad na povídku, ale byla by mizerná, tak jsem ho nechala plavat. Nechce se mi ani podívat se na dašlí Bates Motel. Jsem prostě ve fázi hibernace a je mi to fuk.
Včera byl malý sraz známých ze střední. Pokusili jsme se nahnat i nějaké učitele a nakonec přišla jen chemikářka. Všichni byli nadšení, že ji viděli. Zbytek učitelů jsou zrádci proradní. Čtyři se omluvili, Kytka drze ani nenapsal omluvu a zbytek jsme nezvali. Je zábava nechávat učitele procházet výběrovým zřízením. Tebe chceme, tebe ne. Ha!

Now that was pointless.

Plus, pořídila jsem si nový notebook, abych se jen utvrdila v tom, že mě technika nenávidí. Nejdřív se nechtěly nainstalovat Wokna a teď odmítá fungovat wifina. Myslím, že se vzdám veškerého hmotného majetku, odejdu do lesa a budu žít v boudě jako otec Školastik a budu chroupat kobylky. Když jsem to řekla doma, bylo mi řečeno, že je to bez šance, že by mě hajný z lesa vyhodil, protože nejdřív potřebuju parcelu pro stavbu boudy. Well... fuck.


Mimochodem - sleduje někdo Arrowa a viděl poslední díl? Ta bývala psycholožka byla Harley, že jo? ŽE JO? (Uvidíme ji v budoucnu? Bude mít SS (... now that's convenient!) vlastní budoucnost? Jestli ne, doufám, že se s ní potkáme aspoň v Gothamu.)
To by bylo ode mě asi tak vše.
Jdu dál hibernovat.
Zdar a Sílu, smrtelníci!

O kritice podruhé

19. března 2014 v 10:43 | KadetJaina |  O psaní
Zase se to na mě valí z několika stran a já sedím a krákám si pod hnízdo, abych pak zjistila, že jsem článěk o kritice už vlastně psala. Tenkrát jsem byla taky v ráži a ničeho nelituju. Protože je to pořád omílání dokolečka dokola.

Tentokrát se nechci obracet na lidi všeobecně, ale na umělce nebo wanna-be-umělce, říkejte si jak chcete. Prostě na tvůrce, kteří svůj čas tráví tím, že píšou, kreslí, sochaří nebo dělají jiné podobné prácičky a dělají je dlouho, takže můžou říct: "Myslím, že tomu, co dělám, aspoň trochu rozumím a myslím si, že jednou možná budu i dobrý." Protože nedostatek kritického myšlení mi v poslední době začíná vadit nejvíc u nich. (Slovo vadit tady neznamená "jestli ho nemáte, useknu vám hlavu a budu vás do smrti nenávidět" ale spíš "...people... really?")
Nejdřív by bylo dobré odpovědět si na otázku, proč ani takoví lidé nechtějí kritizovat někoho jiného.
"Neumím to."
"Nechci je naštvat/ranit jejich umělecké city."
"Nejsem dost dobrý, abych kritizoval ostatní."
"Ty chyby tam nevidím."
"Oni mě taky nekritizují, tak co mám dělat já?"

Jenže každý, kdo tohle řekne, do vás taky občas šťouchne a prohlásí.
"Viděls práci *random name*? Všichni mu říkají, jak je to super, ale myslím, že *kreslí, píše, sochaří* jako pětiletý dítě."

Ale pak záhy dodá.
"Tak jsem mu to pochválil, aby měl radost."


Dokážete už z těchlech pár větiček vycítit, o co mi jde?

O veškerých těch "neumím, neznám, nevím jak" jsem mluvila už minule. Takže jen znovu opakuji: Co neumíte? Neumíte si vytvořit názor na to, co vidíte a čtete? Nevidíte logickou chybu? Nevidíte, že oko ujíždí doprava? Pokud to opravdu NEVIDÍTE, a může se to stát ignorantům (takovým, jako jsem třeba já), tak fajn, pak můžete říct "já tam ty chyby nevidím." Dokud nelžete, fajn. Ale když tam nějakou chybu vidíte, usekne vám někdo ruce za to, že ji zmíníte? Spustí kreslíř hysterák proto, že mu oko ujíždí doprava? Jestli ano, tak vám neměl obrázek v prvé řadě ukazovat. Obzvlášť, jestli ho myslel vážně.
Kritika není žádné profesionální sepisování bodů a vypíchávání návaznosti na staré autory. Kritika je váš názor na danou věc. Upřímný názor.

Jenomže to neumím, neznám, nevidím, nevím jak - to se přece logicky nemůže vztahovat na umělce ze stejného oboru. Jestli něco dělám, tak v tom musím mít nějakou zkušenost. Musím znát nějaké základní kameny, na kterých se staví. Pokud píšu, vím, jak má logicky vypadat příběh v povídce a jak má vypadat formátování. Pokud kreslím, vím, že bych si měl dávat pozor na anatomii a špatné stínování. Pokud sochařím, navlékám korálky, a tak dále, vím co a jak se dělá a můžu poradit.
Takže mi netvrďte, že jako umělec ty chyby nevidíte. Spíš se bojíte projevit vlastní názor, protože osoba před vámi se záhy zhroutí, přestane se s vámi bavit a tato akce vám přidá sto let navíc v očistci. Na druhou stranu nevím, jestli je to pak chyba vaše (byli jste upřímní a nebyli jste kreténi?) nebo chyba toho, kdo vám předal věc na přečtení, podívání se (je to drama queen?)

Obyčejní civilisté ať si užívají nevědomosti, ale u kolegů z branže mi to přijde jako alibismus. Koneckonců, i vy jste si museli vyslechnout pár kritik, jestli jste se dostali na nějakou dobrou úroveň. Jak jste na ně zareagovali sami? Jestli jste prokleli ty, co se vám pokusili poradit, pak naprosto chápu, že se bojíte stejného osudu. Jestli jste s tím byli v oukeji, tak nevidím důvod, proč neposílat rady dál. Protože pak by svět začínajících umělců byl mnohem hezčí místo.

A neříkám to jen ze zkušenosti toho, kdo pořád slyší: "Ale když já kritizovat neumím."
Říkám to i ze zkušenosti kritika: "Přečteš si, co jsem napsal?" - "Myslím, že tam máš velké bloky textu." - "Ono se ti to vlastně ani nemůže líbit, když sama neumíš psát popisy." - "..."


Howgh.

Pozor na balonky!

18. března 2014 v 18:59 | KadetJaina |  Děník
Občas se mi stává, že mě osloví ve škole někdo úplně cizí s nějakou podivností. Na základce to bylo pokřikování, na střední to byl týpek, co měl ruce spoutané za zády a chtěl, abych mu vytáhla z kapsy klíče (nechala jsem ho v tom a odešla jsem), a teď na vysoké škole ke mně přijdou tři cizinci, aby mě praštili nafukovacím balonkem po hlavě a šli dál. Zajímalo by mě, na co se budu moct těšit v budoucnu.

Co dělám? Stále se snažím neúspěšně bojovat s mým drahým USB virem. Už ho mám i v mobilu, aby se neřeklo. Dobré, ne? Čistím počítač vším možným horem spodem. Nepomáhá to, ale už je mi to nějak putna. Stejně je to křáp, co každou chvíli přestane fungovat. Jenomže moje rozhodnutí poctivě šetřit na nový notebook je zatím na pěkně mizerném místě - vždycky mi do toho vejde nějaký finanční výdaj. Musím se krotit ještě víc, než obvykle, jenomže oběd si nemůžu odepřít a ty Vesmírné Odyssei jsem POTŘEBOVALA!!!
Slibuju, že antikvariát dalších pár měsíců nenavštívím. Amen.

Nevím, jestli jsem již zmínila, že mám dopsanou New Weird. Už teď ten příběh nenávidím. Ale mám dopsáno a můžu se soustředit na Telenovelu. I ta mi docela jde, načínám čtvrtou část (odmítám to dál nazývat kapitolami) a uvidíme, kam se dostanu. Zatím jsem na sebe hrdá, že to vůbec zvládám. Stále mám dostatek času, protože deadline je až někdy ke konci léta. Ale do začátku léta chci mít hotovo a ne, že ne. Je potřeba oprav!

Nemám co říct. Školu flákám víc, než je zdrávo a nějak mě to přestává trápit. Na druhou stranu, když si z přednášek nic neodnesu, proč tam trávit čas? Vím, že to není zrovna dobrý přístup, ale hell. See if I care! Plus, konečně mám svůj poslední zápočet. Madame měla jen měsíc zpoždění při opravě písemky, ale mám ho a můžu říct, že je hotovo. Juhů! Taky jsem dokončila seminárku na obecné dějiny a můžu se začít soustředit na seminárku na české dějiny. Vidíte, jak jsem šťastná, že se můžu hrabat v dějepisných knížkách? Vidíte to? CÍTÍTE TO!!!!!??????


Tak asi tak.
Fuck it.
Odcházím pokračovat ve válce s viry.
Bai!