Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Duben 2014

Výchova

22. dubna 2014 v 9:05 | KadetJaina |  Příručka správného upíra

Výchova


Jestli si myslíte, že jako mrtvola nemáte žádné vychování a můžete si dělat co chcete, pak jste se nikdy neměli stávat upírem. Jako upír se musíte umět chovat, mít nějaké poznatky z anatomie a etikety. Brzy pochopíte proč.
Jako upír žijete ve svém posmrtném životě vlastně věčně, dokud vás nějaký lovec nenapíchne na kůl. V takovém případě máte spoustu možností, jak ušetřit pořádný balík peněz a dostat se mezi elitu. Měli byste si dávat pozor při pití Bloody Mary a jiných skleniček rudé tekutiny. Přes vaše zuby se to možná nepřenese, ale musíte se naučit nesrkat nahlas, nechlemtat a všeobecně nevydávat při pití žádné podivné zvuky, protože je to navýsost neslušné a už by vás nikdy na žádnou žranici (sezení vrchnosti, jestli chceme zůstat nezaujatí) nemuseli pozvat.


Dalším problémem je mluvení s ženami či muži. Musíte znát spisovný jazyk a mít charisma, jinak by se vám nepodařilo slušně sbalit vaši budoucí oběť. Když budete sprostí a hloupí, brzy se to o vás roznese a nikdo o vás ani pohledem nezavadí.
Co se anatomie týče, jako upír musíte mít přinejmenším alespoň její základy. Jeden by řekl, že je snadné být upírem, ale trefit se zuby přesně do tepny, naládovat se krví a rychle sprovodit oběť ze světa není nic jednoduchého. Když se vám nezdaří, vaše oběť bude křičet, cukat se, šílet a taky dlouho trpět. Mohlo by se také stát, že pokud bude oběť příliš bojovat, mohly by vaše zuby zůstat nechtěně zaražené v klíční kosti. To jistě nechcete, už jen z důvodů zachování anonymity a cti.


Nebojte se učit. Když jste nesmrtelní, neznamená to, že musíte být blbí.

Velikonoce úspěšně přežity

22. dubna 2014 v 8:24 | KadetJaina |  Děník
A od Kadet mrtvo.
Je to normální. Člověk jako takový prochází obdobím, kdy je velmi akční, zvládá všechno na malíčku a pak přijde období, kdy nezvládá nic. A co hůř, odkládá a odkládá dokud může. Takže nemůžu říct, že nemám čas. Jenom, že si hezky všechno posouvám a posouvám a nic se mi nechce. Pak sedím, na blog nenapíšu, protože jsem líná, povídky neopravím, protože jsem líná a tak dále a tak dále.
Ale to neznamená, že jsem nic neudělala.
Přečetla jsem The Fault in our Stars, kterou jsem si v pátek pořídila. Moc hezké knížka, chápu, co na tom Greenovi lidi viděj (když opominu jeho vlogy a celkové zapojení do geek komunity). Původně jsem plánovala dát knížku přečíst mamce, abychom mohly v červnu do kina na film, jenomže s přihlédnutím k tomu, že jsem si koupila anglickou verzi a v knihovně mají sice šest výtisků, ale čtrnáct rezervací, to nevidím moc růžově. Ale pokud se někdo nudí a nemá co číst, Johna Greena hrdě doporučuji.


Dále jsem taky viděla Son of Batman. DC se velmi snaží dělat spoustu nových batmaních věcí, ale myslím, že by měli přestat a vrhnout se na něco jiného, protože Son of Batman byl mizérie a já bych to napsala líp, aby to dávalo smysl a bylo to dobré. Hněvám se, docela jsem se na ten film těšila. A oni ho takhle zmršej. Jedinou světlou stránku vidím tu, že tam byl Dick a měl dobré vtípky. A možná jeden souboj.
Taky jsem napsala postapo povídku! Ještě nevím co s ní a s přihlédnutím k tomu, že jsem se do ní vrhla jako do "přátelského projektu", to znamená bez plánu jen s tím, že napíšu dvě stránky strašně temně temné rozbité budoucnosti a zahodím to. Jenže jak jsem psala, tak se mi příběh až moc zalíbil a doslova na koleni jsem uplácala povídku, která teď vypadá jako postižený křeček, ale až jí usekám nožičky a přišiju je na správná místa, tak by z toho mohl být dobrý soutěžní materiál. Aspoň myslím a doufám.

Tolik co do mého života. Měla jsem v plánu napsat článek o psaní, zase... ale nějak se k němu nemůžu rozhoupat. Ale myslím, že to zvládnu v rámci víkendové prokrastinace, protože se zkouškové kvapem blíží. Jednu ze seminárek už mám schválenou, druhou musím ještě upravit a doufám, že si na mě týden nepřichystá ještě nějaké ošklivé překvapení. Čemuž bych se samozřejmě nedivila!
Mimochodem, rozhodla jsem se rozšířit si obory a začít číst básničky - nikdy jsem jim nerozuměla, nikdy jsem jim neholdovala a většinu čase mě zanechaly zmatenou a nechápající. Líbila se mi jen Kytice a Havran a po srandě. Takže jestli mi chcete něco hezkého básnického doporučit, budu jen ráda. Chci být chytré děvče. Nebo radši ne.

Takže z vraního hnízda Zdar a Sílu, smrtelníci!

Morální úpadek

14. dubna 2014 v 8:32 | KadetJaina |  Děník
Nebo spíše pracovní úpadek? Úpadek pracovní morálky! To je vono. To je přesně to, co mě chytá za nohu poslední.... ... dva týdny. Do toho připočtěte, jaký byl minulý týden na houby (veškeré problémy zatím skončili pátkem, takže si nemůžu stěžovat dál, ale jsem velmi nedůvěřivá vůči světu. Bitch.)
Prostě a jednoduše, nedělám nic. O víkendu jsem koukala na můj "must do" seznam, ale přečetla jsem si akorát strašně pitomý text na dějepis a pak jsem všechno odkládala a odkládala a dál odkládám. Snad na další víkend. Nebo ještě ten další. A ještě další a pak už je zápočtový týden a je zle. Aučinky auči.
Nejhorší je, že moje morálka upadá hlavně z důvodu, že mě ten dějepis prostě už unavuje. Tu tuna věcí na napsání, tu tuna věcí na vymyšlení, tu tuna věcí na čtení, tu tuna věcí na opravování a nezapomeňte ještě všechno vědět a být neprosto největší géniové, jaké si můžeme přát. Jo a čtěte dlouhé pramenné texty, nejlépe slovensky, určitě vás to bude velmi bavit.
Zase si stěžuju, ale o tom to už je, ne-že?
Ale vážně bych si mohla stěžovat milionkrát víc.
Nemám moc čas na tvorbu ani na opravování příběhů - ani pro Žoldnéře, ani pro New Weird, nemluvě o Telenovele, na kterou jsem nesáhla ani nepamatuju a začínám se obávat, že ji ani nestihnu dopsat. Což by byla velká škoda. Když už k něčemu sednu, většinou píšu rychlou vraždu nebo nějaký boj nebo prostě něco jiného na uklidnění. Stránka sem, stránka tam, nějaká ta gumová kachna a snahy uplavaly.
A tak funguju.
Jestli je tenhle článek zmatečný, není divu. Je pondělí. Půl deváté ráno. Učitelka tu mele něco o italských městech a já se snažím napůl tvářit, že si píšu. Pak se nesoustředím ani na jednu věc pořádně. Uf.
Nemůžu se dočkat, až budu vědět, kdy dělám příjmačky. Musím se bezpodmínečně do Perníkova dostat, protože tady mě jinak brzo klepne. Fňuk. Hloupé dějepis.
Přestanu si stěžovat, jdu poslouchat o kašnách,
Nebo co to bylo.
Yep.

Zdar a Sílu najdeš v sýru!
(sýýýýr)

Někdy prostě ten víkend není takový, jak by si ho člověk představoval

7. dubna 2014 v 10:11 | KadetJaina |  Děník
Aneb když se může něco podělat, tak se to podělá. Všeobecně. Vždycky najednou.
Beztak je to jen proto, že si toho člověk víc všímá těch problémů, protože se hromaděj. Jinak se samozřejmě nějakej ten blbej věc objevuje pořád. To by v tom byl čert, aby ne. Zavánělo by to bratrancem Gustou - je tu ještě někdo, kdo četl Kačera Donalda?

Ale o tom jsem nechtěla mluvit. Buďme trochu pozitivní, to se spíš cení než mrmlání nad osudem. Někteří lidé by to podle mě měli zkusit. Svět by byl mnohem víc sluníčkovější místo a bylo by to fajn.

A vůbec, sedím ve škole a fičí na mě klimatizace. Já nechci být nemocná, začínám z toho kašlat. Fuck off, klimatizace!

Pohovor nedopadl, můj mluvenej projev stojí za houby, ale s tím se už musí počítat. Bohužel nejsem ten typ, co si sedne před zrcadlo a bude si sám se sebou povídat, abych něco trénovala. To, že si povídám sama pro sebe normálně, to je věc úplně jiná a nedá se použít jako vhodný argument.
Chce se mi spát.

Začala jsem číst Druhou vesmírnou odyseu. Byla tam zmínka o Solaris, hrozně se mi to líbilo. I když to bylo jen slovo uprostřed spousty dalších slov, ale prostě... Solaris! To je moc pěkné. Mám ráda, když někdo odkazuje na jiné věci :3

A ještě jedna pozitivní věc. Dostala jsem se do druhého kola Vidoucích. Pajádička. Povídku neprozrazuju, člověk nikdy neví, na co porotci narazí a nechci z toho mít problémy, ale kdo ví, ví a prostě... je tam! S přihlédnutím k tomu, že před třemi lety jsem se Vidoucích účastnila jako první soutěže vůbec a roznesli mě tam na kopytech, tak jsem na sebe hrdá. Je vidět, že jsem se někam pohnula. Mám z toho velkou radost :). Jak se umístím dál už je mi víceméně jedno. Jsem v první devatenáctce. Ave já.

Jdu poslouchat o Kastilii. Dál. Blbá klimatizace. Chce se mi spát.
Doufám, že odteď bude jen o něco líp.
At least I hope so.
Probably not.
Zdar a Sílu!

Záhada bílé chodby

5. dubna 2014 v 11:35 | KadetJaina |  Děník
Velmi velmi volně přeloženo. Ale vážně, na co člověk nenarazí, když se mu náhle dostane do ruky nová Epocha. Aneb našla jsem si dalšího vrahouna, o kterém by stálo za to něco napsat. Navíc, když má pořádnou souvislost s Jackem. O kom mluvím? To bych taky ráda věděla. Protože nemá jméno ani přezdívku, pouze nechával po Londýně torza žen a končetiny. Ve stejnou dobu jako Jack a i po něm, dokonce na výročí jedné vraždy. Tak mu budu říkat Mystery, koneckonců, jeden ze známých nálezů je nazýván právě Whitehall mystery.
Takže co dělám? Začínám přemýšlet o tom, jakým způsobem budu dělat výzkum a jak budu psát o dalším vrahounovi. A zase tam zapojím Jacka. Pasivně, ale zapojím. Protože mi to dodalo spoustu nápadů. Jenže - kde na to najít čas? A náladu?Ale to vše je otázka času a toho, jestli se mi bude nebo nebude chtít. Hrabat se v hlavě vrahounů je sranda. Chce si někdo přečíst Jacka?

Jinak, včera byl den pěkně na houby.
Začal vcelku pozitivně a končil pozitivně, ale byl na houby. Proč na houby? I přes veškeré pohovory a Kapitány Ameriky se totižto stalo to, co jsem vlastně čekala, že se jednoho dne může stát, ale i když to člověk čeká, tak to je stejně přesdržka. Long story short, náš věčně zdrhající pes byl sražen autem. Úplně. Takže jsme bez psa. Úplně. Já tomu blbečkovi říkala, že má chodit po chodníku, ale neposlouchal mě. A tady to má.
Hňup.
Takže jo, jsem smutná. Velmi smutná. I když byl Kapitán skvělej a pohovor může dopadnout jak chce, ale slečna byla milá. Jsem smutná, nechce se mi nic.


Takže tak. Snažím se soustředit na školu, na psaní, ale pořád jsem taková kaput. Ale ono není divu. Obzvlášť člověk jako já, aka stone cold, má pak s tímhle velké problémy.
To je asi tak to, co jsem chtěla říct.
Well...
fuck
Zdar a Sílu, smrtelníci

A jak je to vlastně s tím očistcem?

3. dubna 2014 v 15:30 | KadetJaina |  Děník
Začínáme se bát. Asi bychom i měli, protože až jednou umřeme, strávíme v očistci pěkně dlouhou dobu. Teda, pokud nás nešoupnou rovnou do pekla, bylo by to mnohem jednodušší. A proč to? No protože nechodíme na přednášky! A naše učitelka slíbila, že jestli na ně nezačneme chodit, bude si na nás v nebi stěžovat. Nevím jak ostatní, ale já se jí začínám bát. Nevím jak ostatní, ale já na ty přednášky chodit beztak nebudu.
A není to jen proto, že jsem flákač. Jakože jsem. Ale mám i spoustu racionálních důvodů, takže to s tím flákačstvím není tak zlý. Jsem člověk pragmatický.


Taky můžu říct, že jsem úspěšně sehnala Druhou vesmírnou odyseu! Má horší polovička ji pro mě sehnala v antikvariátu v Mýtickém městě (tedy Brně) a já mám teda sérii kompletní. Čtyřky knížky čtyřech různých velikostí a nakladatelů. Moje knihovna bude vypadat strašně!!!!! Ale jsem spokojená, že je mám a budu moct číst. Čtvrtý díl jsem dnes dočetla a jsem vráně spokojené. Takže se můžu vrátit ke knížce o Armadě, protože proč ne.
Zítra mám pohovor. Doučování mi očividně nestačí, takže budu dělat... doučování. Přímo přes nějaký spolek, takže bych měla mít víc hodin, sice za míň peněz, než si říkám sama, ale každá koruna dobrá. A jelikož mám trochu času a po koupi Sparklese prázdnou peněženku, nepohrdnu vůbec ničím. Jenom se obávám, jak to zítra dopadne. Je to takové rande naslepo v kavárně, takže taky dost možná ani nenajdu svůj cíl a budu ztraceně chodit dokola po hradeckém okruhu. Kavárna je sice asi třicet metrů od bytu babičky, ale to někdo nezažil můj orientační smysl a nervozitu. A přitom si nemám být proč nejistá, protože jsem nejlepší. Pffff.


Mimochodem, jestli si matně vzpomínáte na Lví srdce, nezahodila jsem ho. Teda, zahodila jsem ho, ale nezahodila jsem ho. Už od začátku bylo odsouzeno k záhubě, koneckonců já a kreslení nejde dohromady. Na to mám lidi. Budu mít lidi (soon), takže prostě už žádné další kreslení. Navíc na to nemám čas. Ale ten příběh mám vymyšlený a ač je to trošku hloupý klišé, je tam pár zajímacích věcí, které chci prostě dát na papír. Takže jsem při psychologiích začala psát. Už mám skoro přepsanou onu první kapitolu do písmenek, takže pokud bych se u toho měla udržet, možná sem dám Lví srdce ve formě písmenkové polévky.
Říkal někdo Telenovela? Co je Telenovela? Proč bych měla psát Telenovelu? ... oh, yeah, už vím. Budu k tomu psát i Telenovelu. O víkendu musím bezpodmínečně dokončit čtvrtou část. Musím bezpomínečně udělat spoustu věcí, ale tomuhle dávám větší váhu. Koho zajímá studium, když musí psát gift, že jo?


To je asi tak všechno, co jsem chtěla říct. Možná ne, ale copak já si pamatuju, co všechno chci? Kdybych si nezačala v poslední době dělat seznamy věcí, co musím udělat, co potřebuju atd., tak bych teď někde ležela slintající v příkopu, protože bych si zavařila mozkové buňky. Brzo si asi budu muset psát i jiné normální věci. Jako třeba "nezapomeň se napít". Abych zase nebyla kaput jako v pátek, kdy jsem ťapala po městě mírně dehydratovaná a pak se mi neměla motat škeble, že jo?
Takže se jdu vrátit k lodičkám, ať se tvářím, že aspoň něco pro tu školu dělám.
Zdar a Sílu, smrtelníci (a ti ostatní).

Lovci a dhampiři

1. dubna 2014 v 23:28 | KadetJaina |  Příručka správného upíra

Lovci a dhampiři


Jestli si myslíte, že jako upír budete nejsilnější a nejlepší v celém kraji, tak se pletete. Je tu spousta lidí, kteří si krátí chvíli tím, že snižují řady upírů. Jistě jste o lovcích upírů už slyšeli. Jsou to temní lidé, kteří ve dne spí a v noci číhají na násosky v parcích. Mají rozevláté kabáty, pod kterými skrývají kůly, česneky, kříže a zápisníček, ve kterém si zaškrtávají počet obětí.
Musíte se smířit s tím, že vás budou odstřelovat a pravděpodobně se vás pokusí dřív nebo později zabít. Nepomůže vám ani zametání stop, protože lovci upírů mají oči a uši všude, takže jestli na vás doteď nepřišli, tak o tom pravděpodobně jenom nevíte.


Jak získávají lovci informace je jejich vlastní recept, takže není jednoduché se ho dozvědět. Vaše jediná možnost, jak sledovat pohyb lovců, je rozhodit si po vašem teritoriu informační síť. Podplatit policisty, nějaké úředníky a třeba i obyčejné občany. Nezapomínejte, že lovci jsou zatraceně vynalézaví. Ačkoliv jsou to jen lidé, pravděpodobně vám natrhnou šos, ani nemrknete. Jsou na to cvičení.
Speciální odrůdou lovců jsou dhampiři. Jde o křížence lidí a upírů. Vypadají jako lidé a často tak fungují, ale mají speciální regenerační schopnosti. Když pijí krev, vyléčí se jim jakékoliv zranění. Kupodivu dhampira nejednou stvoří upír právě proto, aby lovil jeho druhy. Jestli se ptáte, jak může upír s mrtvými rybičkami vytvořit křížence s člověkem, může příručka prozradit, že musí ke styku dojít brzy po zvampirovatění nebo musí nastoupit černá magie. Z toho důvodu je dhampirů velmi málo, ale pokud se nějaký objeví, upíři se raději schovají.


Varování na konec: Pamatujte, že lovci upírů nemají slitování. Většinou je totiž žene pomsta nebo temná minulost. Ať se zeptáte jakéhokoliv lovce, buď byl zamilovaný do osoby, ze které se upír stal nebo mu upír zabil celou rodinu a nutil ho se na to dívat. Proto s lovci nesmlouvejte a trhejte!