Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Srpen 2014

Hola, hola, škola... ale houby

31. srpna 2014 v 12:21 | KadetJaina |  Děník
Tak co, kdo jde zítra do školy? Jááááá ne. Já jdu v prvé řadě do práce a následně budu odpoledne trávit u Welcome to Night Vale a tvoření otázek do rozhovoru. Za poslední dny jsem toho stihla tolik, že to je až divné. Měla bych zase zabrzdit, ačkoliv směn na září mám napsaných asi jen pět, takže se není proč bát nedostatku času. Tak či tak - přečetla jsem recenzáky pro Sarden (a našla jsem tak knížku, která se teď řadí mezi mé nejoblíbenější (aneb Škola dobra a zla od Somana Chainania)), dneska jsem koukla na Doctora a právě teď sedím u prázdného Wordového dokumentu a tenhle článek je prokrastinace.
Články na blogu jsou hlavně a především prokrastinace. Když kouknete do deníku, zjistíte, že píšu pořád dokola to samé. (bod 1 Kadet nemá čas, bod 2 Kadet vykládá, co se stalo, bod 3 Kadet žvaní o tvorbě, bod 4 Zdar a Sílu). Já si tím hlavně uspořádávám v hlavě, o co všechno se mám zajímat. Až začne školní rok, vsadím se, že planých keců bude méně a zážitků s podivnými učiteli bude zase více. Je se na co těšit.
Tak, Sladké sny jsou na scifi.sk. Překvapuje mě, že na to, jaké jsou tam komentáře, je hodnocení tak vysoké. Je zábava to sledovat. Mám neblahý pocit, že za to beztak může fakt, že je tam i spousta mizerných povídek. Pak ty lepší vykukujou. Ale je tam teprve druhý den, kdo ví, co se stane za pár dní? Já si to budu průběžně kontrolovat.
Taky nezapomeňte, že zítra je den D. Zítra se děje spousta zajímavých věcí. Začíná školní rok. Maminka má narozeniny (které jsme úspěšně oslavili včera). V Městské knihovně v Praze se bude křtít sborník loňských Žoldnéřů fantazie. Jo a taky vyjde první Ultra Vires. Budu informovat odkazem a všichni povinně naběhnou a přečtou si náš krásný první strip (nejsem spokojená, že jsem vybrala tenhle jako první, ale nemůže se začínat esem, že jo!) Takže zítra je velký den! Jestli někdo zradí, pošlu na něj vraní letku.
Mám dotaz. Mají všichni podobné problémy s kupením knih jako já? Není to tak dávno (o Vánocích), co jsem hlásila novou krásnou knihovničku. Je plná. Totálně plná. Už zase začínám kupit knížky kde se to dá. Musím vrátit ty popůjčované, protože mi kazí estetiku, ale i tak. To co je moje beznadějně přetéká. Začínám přecházet ke kroku, že přemýšlím, že se některých knih zbavím. Teď mluvím čistě jen o těch, o kterých vím, že si je nepřečtu a dostaly se ke mně záhadným způsobem. Jenomže většinou jde o staré kusy, které v knihovně nevezmou, v antikvariátu taky ne (v těch mají plno i tak a zrovna u těhlech knih si myslím, že by je nechtěli) a na to ty knihy vyhodit, nemám vůbec ani trochu srdce. Ne, ne, ne. Takže - co se starými knihami? Nápady? Návrhy?
Myslím, že je na čase přestat prokrastinovat a jít se věnovat tomu, čemu jsem se chtěla věnovat. Článku.
Takže se mějte.
Bod 4.
K.

Zase trochu volna

27. srpna 2014 v 10:12 | KadetJaina |  Děník
Po dlouhých útrapách týdne minulého a i tohoto, mám konečně volno. Nemusím do práce po zbytek srpna a můžu se začít konečně soustředit na věci, co chci dělat. Což pro mě znamená co? Odjet za horší polovičkou, nechat Sparklese doma a celý dnešek pročíst bez internetu a zítra si užívat v Chrudimi v muzeu loutek. Protože jsem se rozhodla, že v posledku řeším až moc věcí (narozeninami mamky počínaje, povídkami pro... cokoliv a kohokoliv... konče). Takže potřebuju trochu klidu a všichni mi to potvrzují, takže yeah! Budou se číst recenzáky a budu se flákat!
Co bych vám měla říct. Nenapadá mě moc věcí. Zase bych žvanila moc o budoucnosti a to jsem si slíbila, že nebudu dělat. Takže dny minulé?
Ozvala se mi Sussanah s tím, že scifi.sk má zájem o to, zveřejnit vítězné New Weird povídky. Takže se tam brzo objeví Sladké sny, kdyby měl někdo zájem a ještě je nečetl ve sborníku. Taky mi za posledních čtrnáct dní vyšly hned tři články na Sardenu, což je docela dobrý, na to, že si nejsem ani jistá, co jsem kdy psala, protože v tomhle ohledu mám temnětemno a prázdno. To nevadí, jsou tam! + Hodlám dělat každý týden malé ohlédnutí za novou epizodou Doctora Who, takže koho to zajímá, prosím!


Co se postapa týče, čekám na poslední korekturu a pak ho posílám a uvidíme, co se mi vrátí zpátky za komentáře. Ale už aby to bylo a mohla jsem se soustředit na předělávání povídky pro Necronomicon. Sice na to je čas, ale jak se znám, budu to chtít mít z krku zase co nejdřív a pak se mi vrátí stresování, kterému se teď snažím vyhnout. Zase mi to nejde, jak tohle píšu, už zase myslím na to, co dělat. Meh! Dva dny bez netu to spraví.
Tajná zpráva pro Siwu a Ryuki: Zatím se mi povedlo vymyslet dva názvy a oba stojej za nic :'D. Ale už jsem o krok dál, než předtím.
Co dál? Asi nic zajímavého. Jsem připravena na všechno, co mi svět přinese... kromě nového informačního systému školního webu. DA FUQ SIRS? Vypadá to, že letos si rozvrh asi nesložím. Možná začnu poctivě pracovat, protože selžu na takové věci, jako je informační systém. Veškeré technictvo zaplakalo.
Takže já jdu balit.
Zdar a Sílu, smrtelníci!
Kadet

Mýtus 7

25. srpna 2014 v 11:42 | KadetJaina |  Anti-Zombie příručka
Další mýtus. Zvířata prý začnou šílet a utíkají, když se v okolí děje něco špatného. Takže jakmile uvidíte, že pes nebo jiné zvíře utíká při zombie apokalypse? Hrrr za ním! Určitě vás dovede do bezpečí!
Nebo?



Názvy, to je ta správná zábava

23. srpna 2014 v 19:01 | KadetJaina |  O psaní
Jsem unavená jak pes, protože když už nepracuju v práci, pracuju hlavou na projektech. Ani jsem dnes neotevřela církevní dějiny. Zato jsem několikrát otevřela svoje složky s dokumenty a zrak mi padl na několik příběhů, které mají pořádně jeté názvy dokumentů. Protože jsem ještě nebyla schopná jim vymyslet jméno.
Jestli je něco těžšího, než napsat povídku, tak je to vymyslet jí ucházející jméno. Takové jméno nesmí prozrazovat rozuzlení příběhu, musí být chytlavé a musí na první pohled zaujmout (viz tento a tento článek). Jinými slovy, není to žádná prdel. Člověk pak u názvu stráví víc času, než je zdrávo, a buď napíše první blbost, která ho napadla (85%) nebo ho konečně osvítí duch svatý a najednou je perfektní jméno na světě (ten zbytek).
Za sebe můžu říct, že při vymýšlení jmen trpím. Za poslední doby jsem dokázala dát dohromady asi tak dva názvy povídek, které opravdu stály za to a nestydím se za ně. Zato zbytek ponechávám v jednoduché jednoslovné linii. Smetiště? Krysa? Labyrint? Vyberte si.
Ono na prostém názvu není nic špatného. Ale o to míň je na něm dobrého. Takovýhle prostý název je neutrální a nudný. Člověk ho přelétne očima a je vymalováno. Zato ty správné názvy čtenáře zaujmou. Za sebe můžu vykřiknout, že nejvíc si třeba z hororového sborníku pamatuji právě tyhle názvy, i když to třeba neodpovídá kvalitě povídky: "Muž, který byl zlý na panenky s dýňovou hlavou" "Jeho rotlinná manželka" "Kde jsi, rytíři?" a "S úctou váš Jack Rozparovač". Proč? Protože tyhle názvy mají něco do sebe. Co na tom, že Loterie byla tisíckrát lepší než Rytíř? Ale ten název mi v hlavě zůstal.
A tak tu teď sedím, koukám na důležitý dokument, a pořád nejsem s to uchopit jméno. Neexistuje recept na dobré názvy. Když už jsem jo v koncích, vyhledávám generátory náhodných jmen věcí a nechávám se inspirovat. Ale ani to nepomáhá. Protože název by neměl být zcestný a člověk by měl po přečtení chápat, proč se povídka jmenovala tak, jak se jmenovala. A teď, babo raď.
Co vy, kteří trochu tvoříte? A nemusí to být jen povídky, však kreslíři pojmenovávají svoje obrazy taky (ačkoliv tam to zavání angličtinou, když to člověk pořád hází na ty devianty, že?). Jak se stavíte k pojmenovávání svých děl? Prsknete tam první myšlenku, nebo poctivě sedíte a přemýšlíte? Nebo to máte stejně jako já a berete to vážněji jen u těch vážnějších projektů? A když už jste v koncích, co vám pomáhá?
Protože já to teď využiju, potřebuju inspiraci na jméno v co nejbližší době.

Budu-li mluvit vzletně dosti, nepoznáš, že mám půl kosti od blbosti

17. srpna 2014 v 15:27 | KadetJaina |  Vránonázory
Kvá kvá kvá.
Určitě jste to už taky zažili - a dost možná na vlastní kůži. Hromada lidí na internetu, pokud se dostane do nějaké hádky, má tendence začít mluvit spisovně a následně napadat gramatiku ostatních a kdesi cosi. Nechci teď mluvit o té gramatizující části - spíš o té dramatizující. Protože člověk má tendence se stavět nad ostatní. A jak lépe to udělat, než vpálit jim do xichtu vlastní vzdělanost a začít mluvit spisovně. To, že většina lidí pak zachází třeba do přechodníkových extrémů nebo skládá věty uplně blbě, je jiná věc.
Ale já se chci trochu odsunout od argumentů. Všimla jsem si toho totiž v pisálkovské komunitě jako takové (hah, čekali jste nějaký chytrý článek a ono zase psaní. Welp, v poslední době ho řeším víc, než je zdrávo).
Zpátky k pisálkovské komunitě.
V takové komunitě se združují ti horší i ti lepší. Snaží se vzájemně si pomáhat, komentovat příběhy (Random comment: "To se ti moc povedlo, ale měl by sis zkontrolovat gramatiku." Myšlenky Kadet: "Radši k tomuhle bullshitu nebudu nic psát, nebo se na mě sesype hněv boží.") a prostě donutit své okolí ke zlepšování, co možná nejvíc to jde. A to je hezké - od toho takové komunity přece jsou.
Jenomže pak čtu ty komentáře a mám pocit, že jsem se dostala někam do rádoby filozofické školy psaní, kam padají lidi, kteří se nikam jinam nevešli. A zase - nemluvím o všech, ale o tom, co mě uvádí do rozpaků co se psaní týče. Protože člověku vyskočí zpráva a podívá se, kdo se to přidal do skupiny a uvítá ho příspěvek typu: "Jsem rád/a že jste mě sem přijali. Píšu teprve chvíli a je mi 15/16/17 a rád/a bych se něčemu přiučil/a. Nejde mi gramatika, tak snad omluvíte chibi." A tak si řekneme - výborně, čerstvé maso. Nejspíš má i trochu toho smyslu pro humor, tak nevadí, když mu občas nějaké to i/y ulítne, nikdo nejsme svatý.
Jenže pak následuje diskuze a člověk jako já končí.
Když ten samý člověk následně v komentářích několikrát použije slovo "rozbýt", víte, že to s tou gramatikou bude opravdu na štíru. Jenže pak přijde ta rádoby intelektuální část, ke které se tímhle snažím už od začátku dostat. Například: "Tato stránka mě velmi nadchla, s takovouto konkurencí jsem se ještě nesetkal a velmi se těším, až se zlepším." následováno honosnou diskuzí v rukavičkách, kde se to jen hemží "oběvy" a podobnými zhůvěřilostmi.
Kdo mě zná, ví, že si na žádnou spisovnost nepotrpím a v komentářích taky občas udělám nějakou pěknou gramatickou botičku. Krákám jak mi zobák narost. Když potom vidím, jak se podobní lidé strojeně snaží znít inteligentně a na výši mezi ostatními "spisovateli" protáčím oči a jdu zase o kousek dál. Jedna věc je osobní vyjadřování a druhá je vyjadřování se v povídce. Takže i češtinské prase jako já dokáže v povídce víceméně fungovat (i když pak třeba za nějakou větu dostanu naflákáno (oh hai Sikar)), jenže u těhlech (ehm, těchto) lidí máte jasnou představu, že tak jak se vyjadřujou, budou i psát.
Co to znamená? Vzletné věty v textu. Popisy na úrovni Jiráska. Spisovnost kam se čtenář podívá. Perfektní ženy, které nechodí na záchod... a jedna gramatická srágora vedle druhý.
Jsem zbytečně agresivní? Možná, nechtěla jsem být. Do tohohle článku jsem šla s tím, že nevím, jak ho napíšu, a je to vidět. Ale jde mi o tohle - pokud tak člověk opravdu mluví, nedá se asi nic dělat s tím, že tak bude i komentovat. Ale jestli se snaží mluvit vzletně jen proto, že je v komunitě, urazím mu ruce klávesnicí. Jak takové lidi rozeznám? Nerozeznám. Takže ty ruce preventivně umlátím všem (hlavně z důvodu, že i ti, co tak mluví běžně, to očividně nezvládají).
Prostě mě nebaví předstíraná inteligence a ještě míň mě nebaví blbě předstíraná inteligence.
Poroučím se koukat na Freddyho Kruegera, to je aspoň můj kamarád.
Zdar a Sílu!

Mýtus 6

16. srpna 2014 v 17:42 | KadetJaina |  Anti-Zombie příručka
Když už je ta apokalypsa, je obecně známo, že se jí konzervované jídlo. Ale je vždycky bezpečné?



Co se (ne)děje

15. srpna 2014 v 17:38 | KadetJaina |  Děník
Ano, právě teď prokrastinuji, a proto píšu tenhle článek. To znamená, že se v něm zase nikdo nic nového nedozví. Ale tak co, já si popíšu a budu mít pocit, že dělám něco užitečného, zatímco užitečné věci budou chcípat kolem mě.
Viděli jste poslední díl Korry? Ten dnešní? HOLY SHIT! Už když Zaheer odkrágloval Earth Queen, říkala jsem si, že ze seriálu pro děti udělali docela masakr, ale dnešek? To bylo tak strašně smutný a drsný, že i já jsem vyskakovala ze židle. Potřebuju co nejdřív další díl, protože jestli opravdu zabili koho zabili... NEMOHLI HO ZABÍT!


Uf.
No, dále jsem přežila další dny v práci a dneska jsem si konečně koupila boty. Halelujah, něco, co jsem nutně potřebovala už dobrého půl roku, jenom jsem nebyla s to na ně ušetřit nebo si je vydupat od rodičů. Ale tadá, teď už je mám, krásné nové tenisky, a můžu konečně chodit po venku normálně, aniž by mi do nich teklo nebo mě bolely nohy jako kráva.
Na víkend plánuju spoustu věcí. Potřebuju nutně psychický odpočinek od lidí, protože už trpím těžkou ponorkou. Jednou za čas na mě prostě vleze a jak se ke mně někdo přiblíží, začnu zuřivě prskat a jít všem po krku, takže si sedím doma a plánuji, jak se budu flákat.
Což není tak úplně pravda. Nejdřív musím sesmolit čtenářák a konečně se začíst do Církevních dějin národa Anglů. Taky jsem si slíbila, že se v sobotu posadím nad postapo a začnu ho poctivě přepisovat. Vím přesně, co musím udělat, aby to dávalo mnohem lepší smysl, jenom se k tomu dokopat. Koneckonců předělávat celou povídku je prostě utrpení a ne, že ne. Dělalo mi problém opravit kousek u robotů, natož přepsat celou třinácti stránkovou povídku (yep, vidíte to? Můj průměr, třináct stránek. Až s postapem skončím, dám vědět, kam jsem se dostala).


Ale zvládnu to opravdu? Nemyslím si! Mám totiž v oblibě totálně ruinovat svoje vlastní plány, takže uvidíme, kam to dotáhnu. Třeba tam, že příští týden jdu do práce většinu dní (krom soboty) a ani netuším, jak se mi to stalo! Měla jsem mít hezký týden. Uf.
Takže teď jdu rozečíst ty dějiny, ať netvrdím, že nic nedělám. Prolog a pár kapitol zvládnu.
Mějte se tu.
Zdar a Sílu, smrtelníci.
K.

Dovča 2014

11. srpna 2014 v 11:10 | KadetJaina |  Děník
Tak jsem doma živá a zdravá, s pár šrámy na těle i na duši. Ale tak už to chodí, proč by se tím měl člověk nějak otravovat, že jo?
Minulý týden jsem jako obvykle každý rok byla s rodiči v Orlických horách. Propršelo nám jen tři dny, takže dovču považuji za úspěch. Na svou činnost na ní si taky nemůžu stěžovat. Přelouskala jsem sedm knížek, napsala jsem scénář pro Vějíř, povídku pro soutěž Necronomiconu a rozepsala jsem space operu pro Triumvirát. Bohužel tu asi nezvládnu dokončit, protože se mi toho na hlavu nasypalo mnohem víc.
Právě na dovče jsem se totiž dozvěděla, že V. Němec se nějak dostal ke Smetišti, které mi vybojovalo umístění ve druhém kole ve Vidoucích. Takže co teď Kadet dělá? V Klacíkově se jí vrátilo její postapo a ona ho musí brutálně překopat, protože existuje naděje, že se dostane do apokalyptického sborníku. Informaci, že mě pan Němec chce, jsem musela jít zapít. Což mi připomíná, že jsem si na dovče vypila tričko - tohle tomu určitě dosti pomohlo.
Následoval den doma, jak jste si mohli všimnout, a následně jsem vyrazila směr Klacíkov, kde se nás letos sešlo 17. Kdybych měla rozpitvávat všechny Muchteriéry, Vřešťany (což jsou popínavé opice) a balonkovou kapelu, byla bych tu do zítra. Takže stačí jen vědět - Triumviráti nemají rádi fórky (aneb dostat namláceno za Zeuse není milé), setkala jsem se s Leonardem Medkem a Michaelem Broncem (oba dva milí chlapíci a ráda je uvidím znovu) a jako obvykle se žralo, pilo a dělaly se bejkárny.
Včera jsem konečně rozradostněně přijela domů, hodila nohy nahoru a vybodla jsem se na všechno. Přepsala jsem Necronomicon povídku a zbytek práce jsem si nechala na dnešek. Protože co dnes nevytvořím, budu mít zase problém stíhat. Nejen proto, že jsem lemroid, ale i proto, že prostě mám hodně věcí na práci, hodně věcí co dohánět na internetu, a mám prostě málo času. Geeez.
Tak doufám, že jste taky měli bájo týden.
Zdar a Sílu, smrtelníci.
K.

-> a ano, jsem pravý kadet, nevěříte? Věřte


Tease, tease, tease

7. srpna 2014 v 21:09 | KadetJaina |  Krákání z větve
Na malý okamžik jsem si odskočila domů, abych zítra zase skočila do divočiny. A co se za tu dobu nestalo.
Ne, to se stalo předtím, ale toho chaosu kolem toho, tomu jsem se úspěšně vyhnula (ačkoliv mobil mě pronásledoval na každém kroku).
Tak či tak, koho zajímá Ultra Vires, máme premiérové datum.
Je to ošklivé datum.
Nikdo školou povinný ho nemá rád.
A tak, alespoň těm školou povinným, zpestříme hned ten první den.
Takže, páni a dámové.
1.9.2014
INCOMING!