Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Září 2014


Poklona davu

27. září 2014 v 19:58 | KadetJaina |  Děník
Tak je to zas za mnou. Další rok, kdy se ze mě postupně a jistě stává stará bréca. Jednadvacet. Teď jsem plnoletá po zbytku světa (pokud neexistuje nějaká tramtárie, kde je to ještě posunutý, ale třetí dospěláctiny slavit fakt nehodlám).
Ze začátku všechno vypadalo velmi bídně, ale nakonec jsem po nedokonalé domluvě skončila se dvěma dorty, celkem 42 svíčkama (42!!!!!!!!!) a dvěma Milkami. To považuju za docela dobré narozeniny!
Ale to je naživo, samozřejmě, mí internetoví přátelé na mě byli jako každý rok nejhodnější, takže je nemůžu připravit o děkovačku.
V prvé řadě... to vezmu abecedně.

Adiira mi poslala úspěšný koresponďák, který přišel už ve... středu? nebo ve čtvrtek? Nevermind. Nefotila jsem, ale děkuji velmi mnoho za mého syna, doufám, že mi nesežere Milky :D.

Horo pro mě vyrobila na poslední chvíli to, jak budu vypadat touhle dobou za rok. Svět bude můj a ne, že ne!
A holka, nedělej si starosti s nějakým zapomínáním. Nebýt tak strašnej egoista, zapomenu na svoje narozeniny sama. Ale jelikož egoista jsem, zapomínám jen na všechny ostatní.


Dále, Kér. Nevyfotila jsem to, ale přišel mi od ní keltský přívěšek pro správné válečníky. Bude mi nosit štěstí při tom pokusu ovládnout svět. A taky náramek. Darující sice tvrdí, že to do tří dnů ztratím, ale ne!

Ryuki pro mě samozřejmě opět připravila něco epického, jako každý rok (beztak si snažila vyžehlit loňské upíry :D). Naše steampunkové AU, kde se zaměřuju na svoje kriminální duo, je prostě cool a ne, že ne. A Jack... Myslím, že ze mě V nebude mít radost, až se z detektiva stane fanatická fanynka :D.



A pak samozřejmě liščí žena Sakura. Tvoje přací SMS přišla jako první ze všech (teda, teoreticky čtvrtá, ale já nepočítám nový den, dokud se neprobudím, takže ty, co přišly po půlnoci, nepočítám :D). A čumějící vrána? Takhle přesně špehujou moje letky přes klíčové dírky, když zatáhnete okna >:D



Všichni jste mě náramně potěšili. Děkuji vám mnohokrát.
Já se jdu vzpamatovávat z oslavy.

Bonus

26. září 2014 v 22:50 | KadetJaina |  Anti-Zombie příručka
Na úplný závěr příručky pro vás máme bonus. Rozdíly mezi áčkovými a béčkovými horory.



Čteme

25. září 2014 v 18:11 | KadetJaina |  Děník
Jak jsem si slíbila, tak plním.
Dneska jsem rozečetla Gulliverovy cesty. Pravda je, že v angličtině jsem zatím četla samé nové věci, takže jsem nikdy neměla větší problém s tím, text pochopit. Když jsem se tedy pokusila o Shakespeara, znechuceně jsem ho odložila stranou. Co se Gulliverových cest týče, vím přesně, že je to ten druh literatury, co mě nebude nějak extrémě moc bavit, ale taky mi nebude vadit natolik, abych ho zahodila. Číst se to dá a zvládla jsem už dvě kapitoly. Teď k večeru chci stihnout ještě jednu.
Taky jsem navštívila knihovnu a přitáhla jsem si pět dějepisných knížek. Samozřejmě jsem z obsáhlého seznamu vybírala to nejtenčí z nejzajímavějšího - nepatřím zase mezi ty, co budou pátrat po těch nejtenších knížkách, když se třeba nedají číst. Takže tu mám Cromwella, Stuartovce, Kateřinu Velikou, Úvod do studia dějin VB a USA a v poslední řadě první Dějiny sexuality. Vím, že jsem od stejného autora nedokázala přelouskat Dějiny šílenství, ale jelikož je to literatura doporučená svého času i Kytkou, tak jsem se rozhodla mu dát ještě jednu šanci. Za loňský rok jsem přečetla dost odporně napsanejch částí knih, tak si trochu víc věřím.
Do toho mi ještě ve vzduchu visí recenzáky. Ještě, že mám tolik času na čtení, jsem za to jedině ráda, protože věřím, že až mi nějaký příjde, tak bude sranda všechno dohánět. Ještě štěstí, že beletrii v češtině dokážu přelouskat za den a napsat recenzi je pro mě otázka čtvrt hodinky. Jinak bych to fakt dělat nemohla. Ale když mě to tak strašně baví.
A taky jsem si vědoma, že bych měla brzdit při nákupu knížek. Poměr přečteno:nepřečteno se mi dost ošklivě naklání na stranu druhého případu. A to i v případě knížek, co chci vážně přečíst. Jenomže zatěžko mě zastavit, protože Levné knihy máme v Hradci hned třikrát a když na Facebooku sledujete několik nakladatelství, víte přesně, kdy mají den bez poštovného... kdy mají slevy... a už to jede a je to v hajzlu. Ale nelžu, fakt se snažím. Většinou to ale skončí tím, že se naprdnu a stejně si tu knížku koupím.Ale teď si dám chvíli pauzu, zase se budou nakupovat dárky k narozeninám + se pomalu, ale jistě blíží Vánoce. Je na čase začít šetřit, v průběhu měsíců si dělat seznam, a pak ho poslat Ježíškovi. Aneb o co člověk příjde před Vánoci, po nich může mít!
Prokrastinuju teď čtení Gullivera?
ANO!
Tak návrat.
Zdar a Sílu, smrtelníci!

První týden

24. září 2014 v 16:05 | KadetJaina |  Děník
Ještě pořád probíhá, ale to neznamená, že nemůžu udělat nějaký malý report, že ne? Obzvlášť, když tím prokrastinuju přípravu na doučování, popřípadě shánění literatury nebo jiné užitečné věci, které bych asi sakra měla začít dělat. Kdepak.
Škola začala a já jsem si připomněla, koho a proč nemám ráda a proč jsem (ne)dělala všechny ty věci i minulý rok. Takže pápá přednášky z britských dějin a britské literatury! Ač vás jako předměty miluji nadevše, mám své priority jako třeba osobní klid a žádné běhaní mezi budovami jak ten kretén.
Jinak si ve všeobecnosti zatím nemám na co stěžovat. Sice nám opět na hlavu hodili tunu literatury - což se mi fakt náramně líbí, když jsem ještě nepřečetla povinnou četbu a místo toho jsem konečně rozečetla Divomága. Vypadá to, že půjdu záhy stahovat a vím, co budu dělat v mezičasech na těch mnohohodinových přestávkách. Horší to bude se sháněním článků z časopisů, protože když jsem se naposledy pokoušela sehnat časopisy, vždycky neměli to číslo, co jsem potřebovala. Ale snad se to tentokráte nestane.
Jediný problém by mohlo být každostředeční vstávání v 5:15, abych se dostala na hodinu, co začíná v 7:25. To mě opravdu těší a vždycky si vzpomenu, proč tak nenávidím dojíždění. Ach jo. Ale co už nadělám, pro slávu se musí trpět a středy nebudou tak šílené. Dneska jsem se na to vykašlala po absolvování téhle nulté hodiny, protože jsem odběhla na zápis a pak už se mi nějak nechtělo se vracet. Takže mám už od dvanácti pocit, že je aspoň šest večer a nějak se toho pocitu nemůžu zbavit.
Ale zatím musím zaklepat, nikdo po nás nechtěl seminárku. Ještě se stále může stát, ale! zatím ji nikdo nechtěl. Což by pro mě znamenalo víc času na čtení. A opravdu bych se nutila číst, protože to se nedá za těch pár měsíců stihnout. Vskutku ne.
Čas na stahování britské literatury! Wheee!
Jinak jsem taky debil. Objednala jsem si mangu, protože na Zoneru měli super slevy. Jenomže jsem si jich objednala několik - s tím, že teda první díly nebudu mít, když už je nemaj skladem. To se dohledá třeba ve Valhale. Jenže jak jich bylo víc, a jak mám ve zvyku věci nekontrolovat, tak jsem si prostě objednala jednu mangu dvakrát. Tak a teď někde v okolí udat druhé Případy Kjóko Karasumi. Někdo z blízka - máte zájem?
A to je asi tak vše. Brzy čekám příchod mnoha recenzáků. Mimochodem, Škola dobra a zla konečně vyšla, tak si koukejte tu recenzi přečíst a tu knížku následně taky, protože je naprosto awesome. Just sayin'.
To je asi tak vše.
Jdu stahovat literaturu.
Yeaaah.

Zdar a Sílu, smrtelníci!


Post Scriptum:
Chápu, když někdo nechápe narážky.
Nechápu, když někdo nechápe to, co mu člověk řekne jasně, stručně a v jednoduchých větách.
Dokáže to takový člověk pochopit dřív, než ho to donutí pochopit třeba policie?
A ne, to není narážka. To je výhružka.

Up-Date

22. září 2014 v 20:44 | KadetJaina


Zbytečný krák

22. září 2014 v 14:49 | KadetJaina |  Krákání z větve
Škola je strašná pakárna.
Už jsem si vzpomněla, proč nemám babu ráda.
Takže se nic nestane, když místo ní budu chodit na doučko.
A vůbec.
Jak si to ti učitelé představují, chodit od lékaře pozdě?
Aneb: Místo sezení ve škole sedím u babičky.
A to měli být pondělky ulitané a vůbec nejhorší ever.
Yeaaah... right.

CONiáš 2014

21. září 2014 v 10:47 | KadetJaina |  Děník
I když jsem tam nakonec byla o něco kratší dobu, než jsem očekávala, náramně jsem si to užila. A to i přes to, že přednášky jsem viděla všehovšudy dvě a zbytek času jsem s Hachi a Girou strávila venku před Stračím stánkem za doprovodu spousty divných psavých lidí, kteří mě nutili kupovat knihy.
S Hachi jsme brzo ráno vyjížděli zpožděným vlakem směr Praha. Nejdřív jsme myslely, že nám blbě napsali lístek, a následně (to až při cestě domů) jsme zjistily, že nám blbě napsali lístek. Ale nějak nám to už bylo putna, málem jsme přejely cílovou stanici ("Hele, my už jsme v Pardubicích." "COŽE?") a přežily jsme ve zdraví.
Suma sumárum - viděla jsem přednášku Michaela Bronce o cestách Tolkienových a potom přednášku Ondřeje Neffa na téma jeho nové knihy aka. Verneovky budou aktuální i po letech letoucích. Z knih jsem si koupila Excelsior, gentlemani! - protože tenhle sborník se křtil, všude byla spousta přispívajících a prostě frčel, takže ho mám a mám v něm i pár podpisů se zajímavým věnováním (zlý strýc Leonard Medek mi do něj nakreslil batmaní symbol a já si toho všimla až doma). Následně mám první Kočičí noci, protože zbytek jsem koupila v Levných knihách a prostě jsem nutně potřebovala doplnit ten první díl, abych si to mohla přečíst. Následně jsem byla samotným autorem donucena (resp. usmlouvána) koupit si Umrlčí tanec a v poslední řadě mám Středověký svět od Míly Lince, ve kterém se mi některé věci budou hodit nejen do psaní, ale i do školy.
Záložku jsem si - pro velké zklamání Sikarovo - nekoupila. Také jsme s Viv a ostatními plánovali velkou žužlací žabocalypsu, ale nějak z ní ve finále sešlo. Což samozřejmě Hachiko ani Giře nezabránilo kousat mě do rukou, že jo. Asi nepochopily princip žužlání.
Jenže jak říkám, odjely jsme o ty dvě hodinky dřív, protože jsem byla utahaná jak kotě a vidina toho, že spím spíš ve vlastní posteli než u babičky, byla silnější než já. A tak jsme vyrazily a v rekordním čase se nám povedlo dostat na nádraží jen tak tak abychom stihly vlak. Giru jsme vystrnadily u metra a ještě večer jsme se navzájem ujišťovaly, že jsme cesty přežily a neskončily jsme někde ve škarpě.
Prostě a jednoduše, CONiáš byl naprosto super a jsem ráda, že jsem jela. Sice mám teď na dva-tři měsíce utrum od toho kupovat si knížky (UKK se nepočítá), ale to nevadí, stejně co číst mám, že jo.
Takže mě omluvte, jdu si přeskládat knihovnu, podívat se na Doctora a obalit řízky.
Asi ne v tomhle pořadí, ale všechno to dnes udělám.
Zdar a Sílu, smrtelníci!!!

Mýtus 10

19. září 2014 v 21:16 | KadetJaina |  Anti-Zombie příručka
Říká se, že zombie jsou nebezpečné. Ale když narazíte na zombie psa, měli byste vzít do zaječích.
Jste si jistí, že jsou tak moc nebezpeční?




Ti zle zlí krvelační záporáci

18. září 2014 v 10:55 | KadetJaina |  O psaní
Jelikož Příručka správného záporáka stále není na blogu (ale nebojte se, příjde po skončení Anti-Zombie příručky) rozhodla jsem se, že řeknu něco málo o záporácich jen tak. Protože jsem zase něco četla a vzpomněla jsem si, že záporáci prostě nejsou tak jednodušší.

Četla jsem povídku. Typická pro někoho v pubertálním věku, který není zas tak špatný, ale s psaním začíná a tak píše přesně ty věci, jako mnozí v jeho věku psali. Stejně tak se slečna zaměřovala na špatné konce - viděla jsem přesně to, jak jsem psala v jejích letech a musela jsem se usmívat. Bylo to prostě jednoduché a přímé.
Záporačka byla zavřená v blázinci, neměla to v hlavě v pořádku, a když dostala do ruky nůž, můžete jen hádat, co se stalo s personálem.
Záporák cvok je velmi oblíbená forma antagonisty. Prostě to nemá v hlavě v pořádku, takže bude dělat všechny ty zle zlé věci a autor se nemusí pižlat s tím, vymýšlet nějaké další složitější zápletky ohledně téhle postavy. Co potřebuje čtenář víc, než vědět, že je postava na hlavu?
Nebo nemusí být ani na hlavu, stačí, když si užívá nekonečné zabíjení. Jde a pic. Jde a kuch. Jde a celý institut se válí v krvi a vnitřnostech. A záporák je spokojený. Krvechtivý čtenář je pravděpodobně taky spokojený, ale já mručím. Záporák přece není jen o tom, že je záporný! Záporák má charakter!


Každý není šílený jako Kloboučník

Neříkám, že neexistují cvoci, co to nemají v hlavě v pořádku a budou to dělat jen proto, že můžou, ale to je minimum. Pro zbytek záporáků musí být nějaký stavební kámen. Říká se koneckonců, že záporný hrdina je protagonistou ve svém vlastním příběhu. A ten, kdo píše nebo jakkoliv tvoří příběhy, musí taky vědět proč.
Už jsem tu jednou rozpitvávala, proč vlastně záporáky milujeme. Pamatujete? Je to charisma, jsou to motivy, a spousta dalších drobností, které je dělá tak lákavými. Takže i při tvorbě by na to chtělo pamatovat. Jenže spousta lidí, jako ona slečna nebo já před pár lety, si prostě chce užít řežbu a kašle na to. Jenže to je nuda!

Takže záporákům přihodíme nějaký ten motiv, nějaké to charisma, příměřeně... přiměřeně... a máme tu druhý extrém. Záporák, který se jde mstít, protože váš pradědeček kdysi ublížil jeho bratranci ze čtvrtého kolena z tátovy strany. Uuuuf! Tím chci říct - lidi vezmou toho krvelačnýho cvoka, co to nemá v hlavě v pořádku a dají mu motiv. Nevím jak ostatním, ale když pak vidím blázna s motivem, je to ještě absurdnější než jen blázen s kudlou. Dokud je ten motiv nějaká deziluze, je to v pořádku - koneckonců máme blázna, ten je jetej celej. Jenže když potom podobnému šílenci, co to kolem sebe kuchá jak na běžícím páse a očividně je cvok, dáte racionální motiv, působí to jako pěst na oko.
Ne, neprotiřečím si. A samozřejmě, že se taky za nějakých okolností může nějaká taková osobnost objevit. Pokud nebudete přeskakovat v charakterových vlastnostech jako na běžícím páse. Ano, to lidi taky dělají - mají toho jetýho cvoka, kterej se najednou začne chovat naprosto rozumně, spočítá vám obvod kružnice a důvod nepřežití klaďáka, a pak se z něj zase stane killing machine bez jediného záměru. A k tomu mířím.

Pisálci, co chtějí killing machine, si ji tam prostě prsknou. Jenomže pak si vzpomenou: "Oh, neměl by ten záporák mít nějaký důvod toho, proč to dělá?" tak tam prsknou motiv. Nejlépe pomstu za smrt bližního svého. A pak s ním dál nakládají jako s killing machine a v přesnou chvíli nezapomenou připomenout, že je vlastně ublížený. No a co, že zamordoval pejska v parku, on jde po pomstě!!!!! Používají motiv jen proto, aby si na konci nějakým způsobem odůvodnili, že jejich zlatíčko není zlé. To potom ale celý motiv nemá smysl a stejně zůstává autor zaseknutý na nesmyslné kuchačce.

Kombinací, jak vytvořit super záporáka, existuje nekonečně. Nepoužila jsem Mad Hattera jen tak nadarmo, když se podíváte na Batmanovi záporáky, uvidíte tam hrozně moc potenciálu a hrozně moc motivů a charakterů. Ano, jsou tam kuchači, ale ten motiv v hloubi mají a nakládají s ním správně. Oni se na pejska v parku nevrhnou jen proto, že jsou zlí!
Takže pro každého, kdo dělá záporáka - krvavé lázně jsou fajn, pokud jste Lucy a nenávidíte lidi. Krvavé lázně jsou fajn, pokud jste Joker a příjde vám to strašně vtipné a chcete vytočit netopýra. Krvavé lázně nejsou fajn, protože má autor chuť si v nich zaplavat a tak zabije, co se hne, a neřekne nám proč, popř. si vymyslí nějaký nesmysl co zmíní jednou a víckrrrráát ne.
Tvorbu záporáků by si měl člověk užívat, protože jsou druhá stránka mince od hlavního hrdiny. Chemie musí fungovat.
Zdar a Sílu, smrtelníci.
K.