Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Leden 2015

Vzhůru na výlet, aneb Prahe

31. ledna 2015 v 22:18 | KadetJaina |  Děník
V rámci stresu se mi povedlo vytřískat dva dny volna. Zkouškové sice zdaleka nekončí, ale čert to vem. Měla jsem dva dny volna. A zrovna se tak stalo, že jsem mohla mít dva dny volna ve chvíli, kdy se Vládce Matrixu pohybovala po Praze. No, ona se nepohybovala tolik, jako stála na místě několik hodin a tvářila se, že je strašně kreativní, ale chápete. A tak jsem vyrazila do Prahy taky.
Čtvrtek jsem měla sama pro sebe. Pragoffest jsem odpískala, protože náročnost časová, plánová a peněžní mi prostě nehrály do noty. Takže jsem místo toho vyrazila na benediktýnskou výstavu ve Valdštejnské jízdarně. Spousta křížů, spousta holí, spousta docela zajímavých informací. Náboženství ani středověk sice není tak úplně moje parketa, ale zase jsem si udělala trochu jiný rozhled a jsem za to ráda. Do pár dnů většinu věcí zapomenu, ale čert to vem, zrnko k zrníčku, říká se.
Zbytek času jsem strávila před chrámem svatého Salvátora a mračila jsem se na něj (má to co dočinění s mým 3x opakovaným zápočtem s českých dějiny a s klíčema... neptejte se), potom jsem vyrazila na kafe s Cirrat a zažila s ní miniaturní prohlídku Prahy a divných soch. Divných ve stylu totálně cool, ale stále divných. No a pak jsem zaparkovala u Šiškara, kde jsem měla možnost vidět přednášku, kterou den na to prezentoval na Pragoffestu. Ukradla jsem si pár obrázků, rozhodla se, že někde potřebuju ukrást miminko, ochutnala geniální rum a pak jsem šla spát.
A druhý den už se jednalo o to, dohrabat se ke Karlově mostu, zamračit se na Salvátora, a vyrazit s Vládcem Matrixu za dobrodružstvím! Dobrodružství takové, že jelikož Prahu neznáme ani jedna, tak jsme chodily tam a zpátky. Tam a zpátky. Občas jsme si někde sedly. A nebo jsem vyhlásila lov za dobrodružstvím a šla jsem prostě rovně. Nezabloudily jsme ani jednou... ... ... no... ... ne prostě. Vždycky jsem věděla, kde jsme. Tak. Bylo to epické. Za své osobní vítězství považuji návštěvu několika knihkupectví a antikvariátů a nulový počet nových knih do sbírky. Hah! Awesome me.
Cestou domů jsem potkala spolužáka se základky, tak jsem si měla ve vlaku s kým povídat. Sice jsem měla tiky, že chci sakra dočíst Kladivo na čaroděje, ale vydržela jsem u povídání. Když už jsme se bavili o knížkách a filmech a novém vysokoškolském životě, tak i tak kniha počká. Dočetla jsem ji dnes večer po zoufale nudném pracovním nasazení. Výplata za tenhle měsíc bude strašně malá, ale hlavně uplně za nic. Welp, no, neměla bych si stěžovat, bude hůř.
No, tolik co do mých dvou dnů volna. Sobota byla přežita pracovně, a zítra už se zase musím podívat na učení. Ale jsem ráda, že mám největší prasárny z krku a mohla jsem si dáchnout. Ne fyzicky, jsem utahaná jak kotě, ale aspoň psychicky, je mi dobře.
To volá po Kapitánovi a cole.
Ne, ne Amerikovi, geeeez.
Arrrrrrrrrrrrr!
Zdar a Sílu, smrtelníci!

Novinky.cz #3

25. ledna 2015 v 21:06 | KadetJaina |  Krákání z větve
Tak tady je další várka blbých keců z novinek.cz, které si úspěšně našly místo, aby za sebou dávaly někdy velmi zajímavý význam.


Fretky napadly miminko, ukously mu kus obličeje
Kouzla z televizní maskérny

Když se muži chovají jako malé děti
Most se zřítil do vody během chvilky

Pendolino srazilo ženu přímo na nádraží, přišla o obě nohy
Jednoduchý trik, jak zmírnit dopady vánočního přejídání

Na Moravě padaly teplotní rekordy
K Štědrému dni patří tradice


Vánoce skončily a Češi berou obchody útokem, jdou hlavně po elektru
V centru Kladna vybuchl dům, hasiči zachránili dva lidi


Pět mužů v Indii měsíc znásilňovalo japonskou turistku
Sexuolog Jaroslav Zvěřina: Klimakterium není ani u sexu konečná


BYDLENÍ: Po rekonstrukci získali majitelé inteligentní dům, který šetří čas, energii i peníze
Dvouletá holčička se zasekla v sušičce na prádlo


BYDLENÍ: Nový dům vnímáme jako pětihvězdičkový hotel, pochvalují si majitelé
Raketa z ohňostroje trefila balkón s rodinou


Islámští teroristé vystříleli v Paříži redakci satirického magazínu, 12 mrtvých
Charlie Hebdo: Satira, která si nebere servítky

Co se tak děje

21. ledna 2015 v 9:54 | KadetJaina |  Děník
Docela mě překvapuje, že blog ještě funguje. Pravda, poslední článek je ze začátku měsíce, ale inu... i tak.
Takže, co se děje v mém okolí zatímco vy ani netápete, kde je mi konce? Jedním slovem - zkouškové. Nepřekvapuje, že jo? Ono více slovy by se to dalo rozepsat do hlubokých dálav, které mi ubírají na času a (hlavně a především) náladě, ale to nikoho nezajímá. A mě nezajímá, jestli to někoho zajímá.
Mám období stagnace, ale začínám mít pocit, že pomalu opadá. Přichází nálada zase dělat věci - nemám na ně čas a ještě pár dní nebudu, ale to mě nezastaví, to je přece jasné. Koneckonců, kdybych tak úplně neměla čas, zvládla bych dvě série RWBY za dva večery? Myslím si, že ne! (Mimochodem, kdo má rád epické bitky a nevadí mu špatná animace a rádoby anime, jděte do toho).
Abych to zkrátila - ještě mě čeká šest zkoušek. Z toho čtyři v mezičase čtvrtek-úterý. Nejsem z toho nadšená a rozhodně nevidím reálný způsob, jak se na některé z nich připravit (Čtenářský deník psaný rukou? Oujé, na tom teď budu po večerech pracovat místo RWBY). Ale nestresuju, koneckonců na vysokoškoláka mám pocit, že se mi zatím daří velmi dobře, takže i kdyby něco nedopadlo, tak co? Jsem pořád skvělá.
Dále chci upozornit na Triumvirátí bleskovku. Je v pořadí druhá a myslím, že stojí za to ji vyzkoušet. Koneckonců, 600 slov se dá napsat za hodinku i s opravou. Jsem toho živým důkazem a moje horší polovička taky (a to dlouho rozmýšlí a píše pomalu). Takže kdo má trochu psacího ducha nebo se potřebuje nakopnout, jděte do toho.
Další novinky budu postupně oznamovat. Občas mám chuť napsat nějaký článek, na druhou stranu si říkám, že mám ještě pár jiných důležitých věcí na psaní, co mi stagnuje, takže by bylo lepší pustit se do nich. S tím to tady ukončím a půjdu se vrátit k Tudorovcům, protože zkouška z britských dějin nebude tak úplně zadarmo.
Zanechte vzkaz o vašem životě. A já se pokusím čas od času něco přihodit. A nebo to vzdám úplně.

Zdar a Sílu, smrtelníci!
K.

GoT: Silvestrovská fanfikce

1. ledna 2015 v 19:46 | KadetJaina
Jak jsem řekla, tak konám. Zde je epická fanfikce na Hru o trůny...
Nečekejte, že bude nějak extrémně epická. Koneckonců jsem ji nepsala já, ale má druhá polovička, která chtěla udělat radost přísedícím na Silvestru nějakou tou chvilkou literatury. Takže mistrem tohoto díla je Alf, takže mu to koukejte trochu pochválit. Nebo taky ne... Tak či tak... Fanfikce, enjoy.




Zvedl se vítr. Grygor nasál ranní vzduch a znechuceně si říhnul. Nedalo se skoro dýchat, jak byl zkažený. Páchnul po mrtvých krabech a statečných objevitelích, co měli tu smůlu a zemřeli dřív, než se stihli zděšením posrat, a tak dodnes nic nepřebilo zápach jejich panického strachu.
Grygor byl taky objevitel. Alespoň to o sobě tvrdil, když nabíral posádku na svou velkolepou výpravu do staré Valyrie. V Bleším Zadku se nikomu moc nechtělo na sotva plující loď, ale Grygor je všechny nalákal na vyhlídku bohatství a nesmrtelné slávy. Rád se vracel k tomu okamžiku, kdy ze sebe dostal tu nejmotivačnější řeč, co kdy kdo slyšel. Ve slabší chvilce si uvědomil, že za to asi mohl fakt, že celá jeho tehdy budoucí posádka byla tak ožralá ze špatného vína, že by je byl přesvědčil, aby šli za Zeď a vykouřili ptáky posádce Divokých.
Jak přežil cestu s těmi nejvíc neschopnými a nejubožejšími opilci, co Královo Přístaviště kdy vidělo, to netušil. Jejich plavba probíhala velice klidně a nic se k jejich úlevě nepřihodilo. To znamenalo, že měli čas na pití a radovánky. Nedostatek žen jim nijak nezkazil náladu a po týdnech plavby nabyl Grygor dojmu, že kdyby řekl, tak jeho posádka půjde na ptáky Divokých i za střízliva. Mimoto hráli kostky a vymysleli si soutěž o to, kdo vydrží nejdéle plavat v moři vedle lodě. Rekord drží mladý námořníček, který před sedmnácti dny utonul a technicky nikdy nevylezl z vody. Nikomu se nechtělo tento rekord překonávat.
Blížili se ke svému cíli. Cítil to. Posádka se ho po večerech ptala, co je vlastně jeho cíl? Vždycky jim odpověděl stejně stručně a stroze: "Najít slávu a bohatství, a když bude příležitost, třeba najdeme konečně nějakou ženskou, se kterou si budu moct po takové době s váma zapíchat." Muži se také těšili. Nejvíc asi na tu poslední část, ale vidina peněz se jim také zamlouvala.
Grygor stál u zábradlí, jednou rukou se přidržoval a v druhé držel láhev vína. Přemýšlel, jak moc je blízko Valyrie, a jestli je možné vzdálenost určit podle zkaženosti vzduchu. Řádně si nahnul a prázdnou flašku hodil do vody, a ta se se žblunknutím potopila.
"Země!" Mladý Willelm měl dnes ráno hlídku a teď stál přehnutý přes okraj vraního hnízda a vzrušeně ukazoval na severovýchod. Skrz ranní mlhu byl vidět obrys hornatého ostrova. Grygor znal legendu o tom, kterak Zkáza rozbila zemi na malé kousky, a vypadalo to, že dorazili na okraj prokleté země. Grygor si špinavým rukávem setřel zbytek vína z vousů a svolal posádku. Nechal spustit čluny a přikázal Jasonovi a Malekovi, aby šli s ním na průzkum, a starého a ostříleného Rowana jmenoval kapitánem. Dva mladí námořníci se ujali vesel a nasadili pravidelné tempo, které je pomalu ale jistě neslo blíže neznámému ostrovu.
Pobřeží bylo kamenité, skalnaté a nevzhledné. Jason se pomodlil ke Kováři, aby jim dopřál ostré meče. Člun se s drcnutím zastavil o ostrou skalku a Grygor opatrně, ale přece dychtivě vyskočil na pevnou zem. Ihned tasil meč a pokynul svému doprovodu, aby jej následoval. Pomalu se vydali na průzkum nehostinné pustiny.
Procházeli zrovna kolem shnilého hájku, když uslyšeli zařičení, které nedokázali identifikovat. Bylo vrčivé, jako mají vlci, ale přeci jen v nich bylo zčásti něco lidského, avšak neméně děsivého.
"Zní to jako válečný pokřik," zašeptal Janos. "Měli bychom se držet u sebe."
Uslyšeli další, ale tohle bylo za nimi. "Obkličují nás," řekl Grygor. "Zády k sobě. Kryjte si navzájem záda."
Kolem nich se začali rojit podivné humanoidní bytosti. Byly malé a shrbené, měli šedou až černou kůži a špičaté, okousané uši. Obličeje měly plné kroužků a na sobě nosili potrhané kožené zbroje nebo zrezivělé a nekompletní kroužkové košile. Jejich meče byly krátké, široké a užíváním otupělé a zubaté. Hrozivě vrčeli a jejich temné oči si prohlíželi tři muže s meči v ruce.
Nepřátelé se pomalu přibližovali, až byli jen tak tak na dosah Grygorova meče. Jedna z podivných bytostí udělala první výpad a zaútočila. Grygor zařval, pohotově útok vykryl a přešel do ofenzívy. Meče zařinčely a šedá čepel se zarazila do špinavé kožené vesty. Bestie nelidsky zakřičela a s nenávistí v očích se svalila na zem. Zbytek útočníků se podíval na padlého spolubojovníka. Hájkem se rozlehl odporný jekot a všichni naráz přešli do útoku. Hlavní nápor směřoval na Grygora, jakožto nyní největší hrozbu, a Malek s Jasonem se snažili odrážet údery. Nevšímali si ale výpadů na svá těla a Malek padl, když mu jedna z bytostí zarazila čepel do ramene a projela s ní masem až k hrudní kosti. Jason se k němu zděšeně vrhl a byla mu ihned sťata hlava. Grygor se přitiskl zády ke stromu a zoufale odrážel jeden útok za druhým. Meč mu pořezal paži a druhý se mu zahryzl do boku a on padl na kolena.
Zrovna, když naděje úplně pohasla, se vzduchem roznesl hluboký zvuk válečné trubky a do několika nejbližších stvoření se zabodly šípy. Šedí útočníci se polekaně otočili, zrovna když do nich vjela menší ozbrojená jízda. Mnoho bytostí zemřelo a zbylí se rozutekli do všech stran. Grygor se pokusil narovnat, ale na krku jej zastudila studená ocel jednoho z jezdců. "Ani se nehni, pokud nechceš rudý úsměv."
"Co to bylo zač?" zeptal se Grygor. "A kdo jste vy?" podíval se na vojákův erb. Byl na něm bílý kůň. "Baratheonové?"
"Kdo?" zeptal se jezdec nechápavě. "Nikdy jsem o Behemotech" neslyšel." Pěstí bouchnul na svůj prsní pancíř. "Jsem z Rohanu. Patřím k jezdcům krále Éoméra, vládce Marky.
"O tom jsem nikdy neslyšel já, o tom vašem pohanu."
"A tamto," řekl voják, aniž by zaznamenal Grygorovu poznámku, "byli skřeti. Pronásledovali jsme je, ale před setměním jsme ztratili jejich stopu. Pak nás obehnala ta nejhustší mlha, co jsme kdy v našem věku zažili. Skřety jsme uslyšeli po pár chvílích bloudění a narazili jsme na ně tady, když se zrovna chystali vás roznést na kopytech."
"Špatný fór," poznamenal Grygor. Pokusil se narovnat, ale v rozřízlém boku ho zabolelo tak, že se opět svalil na zem.
"Jsi raněný," poznamenal suše jezdec a slezl z koně.
"Neříkej," procedil Grygor mezi zuby. Rozvázal si tuniku a podíval se na své zranění. Tekla z něj krev a rána se již začala barvit nazeleno.
"To je skřetí jed," vysvětlil Rohir a zakabonil se. Kolem něj se začali shlukovat jeho společníci a všichni se koukali na Grygora a jeho zranění. "To dokáže vyléčit jen elfí magie, jinak je to vždy smrtelné. Musíme tě dostat na sever. A to dost rychle."
"Na severu je akorát zničená Valyrie," řekl Grygor.
"Nikdy jsem o Valyrii neslyšel," odvětil jeden z jezdců. "Asi už blouzní. Musíme rychle."
"Naložte ho na koně, vrátíme se zpátky mlhou a pak ho vezmeme na sever k elfům."
Trvalo to jen chvilku a Grygor ležel skoro v bezvědomí na koni a z boku mu slabým proudem tekla podivně zbarvená krev. Dlouho tápali hustou mlhou, ale nakonec vyšli na druhém konci.
"Kde to jsme?" slyšel Grygor jednoho z Rohirů. "A jak to, že je den? Byli jsme pryč ani ne pár hodin, má být hluboká noc."
"Tamhle je vesnice, půjdeme se optat."
Grygor střídavě ztrácel a zase nabýval vědomí. To, co slyšel, se mu zdálo všechno jako ze snu, ze kterého se už nikdy neprobudí. Slyšel výkřiky Rohirů, které jej informovali o tom, že jsou sice mnohem blíž kýženému místu, než by měli být, ale zdálo se, že jsou i v jiném čase. Zaslechl něco o podivných lidech v Kraji a o temnotě na Východě. Grygor to nechápal, přál si, aby teď mohl být v zaflusané putyce v Bleším zadku s flaškou piva v ruce a na klíně mít nahatou holku s velkýma prsama, co by mu šmátrala v kaťatech. Ale měl tušení, že byl od Králova Přístaviště dál, než si dokázal představit. Vybavil si tu nejprsatější ženskou, co znal, a s touto myšlenkou se propadl do tmy.
Probudil se v měkké posteli. Byl umytý a učesaný a místo nepořádných vousů nahmatal akorát příjemné strniště. U jeho postele stál vysoký muž s dlouhými černými vlasy a přísným, avšak příjemným obličejem. "Jak vám je?" zeptal se jej hlubokým hlasem.
"Dobře. Pominu-li to, že moje poslední vzpomínka je o tom, jak jsem umíral."
"Ach ano, to bylo dost zapeklité zranění. Služebníci nepřítele nejsou zrovna proslulí tím, že užívají jedy, ale když už se nějaký takový jedinec najde, jeho oběti málokdy přežijí."
"A vy jste?"
"Jsem pán tohoto domu. Odpočiňte si. Uleví se vám a za pár dní se budete moci vydat domů." Otočil se a odešel.
Grygor strávil v tom pěkném sídle možná týden, viděl vysoké, krásné postavy se zářivými vlasy a špičatýma ušima. A pak viděl malou bytůstku, která většinu času proseděla na lavičce a něco si brumlala pro sebe pod vousy.
To ráno, na které mu pán domu slíbil propuštění z péče, jej vzbudil podivný hlásek: "Kde to jsem a kolik je hodin?"
Na to mu odpověděl hlubší a starší hlas: "V Elrondově domě a je deset hodin dopoledne. Je ráno-"
"TO TEDA KURVA JE RÁNO, TY VOLE STARÁ! CO TAKHLE NECHAT SLUŠNÝ LIDI SE VYSPAT, HUH? TOHO MALÝHO KLUKA MŮŽEŠ VOJET POTOM, ALE TEĎ MĚ NECH LASKAVĚ SPÁT!"
Grygor se rozzlobeně otočil zády ke zmatené dvojici a se spokojeným úsměvem na rtech zase usnul.

Winter is coming aneb Silvestr 2014 ve fotkách

1. ledna 2015 v 17:48 | KadetJaina |  Děník
Udělat si tematickou pařbu není nikdy od věci. O to lepší, když jde o tematický Silvestr a je od začátku jasné, že někdo umře... dobře, nakonec nikdo neumřel, takže jsme neuspěli v tom, udělat si pořádný večer s Hrami o trůny, ale to neznamená, že nebylo o zábavu postaráno.
Nebudu ho nějak hojně komentovat, snad řeknu jen - tohle byl jeden z nejlepších Silvestrů, na kterém jsem byla. Fajn lidi, hodně jídla, dobrá atmosféra, všichni se bavili a, jak už jsem zmínila, nikdo neumřel. Téma se nám projevilo v občerstvení, rozdávání jmen, hraní nové GoT hry od Telltale, v novoročních fortune eggs a ve čtení epické GoT fanfikce, kterou sem večer vložím. Ale teď už ty fotky, posuďte samy, jsme jsme byli dosti GoT.