Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Září 2015

Souhrn září 2015

30. září 2015 v 18:49 | KadetJaina |  Krákání z větve
Rozhodla jsem se udělat si každý měsíc takový malý souhrn toho, co jsem napsala, co mi kde vyšlo a co se kde děje zajímavého, co by stálo za zhlédnutí. Vzhledem k tomu, jak akční jsem měla září, doufám, že jsem na nic nezapomněla.


Co důležitého se přihodilo?

1.9. úspěšně oslavil rok svojí existence náš webkomiks Ultra Vires.

Sarden nabírá redaktory, jestli vás baví psát knižní recenze, omrkněte.

Přidala jsem se do redaktorského týmu MdS Comics.


Co se chystá?

Na konci října, v rámci Akiconu a jeho Playbišíka, výjde rozhovor se mnou a s Vládkyní Matrixu. O nás, našich projektech a hlavně Ultra Vires. Pokud na Akiconu nebudete, nezoufejte! Celý rozhovor se po akci objeví i na Comics-blogu.

V průběhu října by se možná mohlo objevit něco papírového, v čem mám pár písmenek. Další informace jsou ve hvězdách.


Co jsem napsala?

Rozhovory

S Triumvirátem 1 a 2

Články


Recenze



Co mi přibylo v knihovničce?

Knihy

Mary Shelley - Frankenstein
Oscar Wilde - The Picture of Dorian Gray
Jonathan R. Eller - Becoming Ray Bradbury
Douglas Adams - Stopařův průvodce Galaxií
S. D. Perry - Resident Evil: Město mrtvých
Syd Field - Jak napsat dobrý scénář
Kazuhisa Fujie, Walt Wyman - YuYu Hakusho Uncovered: The Unofficial Guide
Paul Begg, Marin Fido, Keith Skinner - The Jack the Ripper A-Z
Soman Chainani - Škola dobra a zla: Svět bez princů

Komiksy a manga

Kevin Eastman, Peter Laird - Želvy Ninja: Menu číslo 2
Alan Moore, David Lloyd - V for Vendetta
Yoshihiro Togashi - YuYu Hakusho vol. 7-10
Hiromu Arakawa - Fullmetal Alchemist 3in1 vol. 1-3
Jeff Lemire, Dustin Nguyen - Descender vol. 1
Greg Rucka, Michael Lark - Lazarus vol. 1
Alan Grant, Val Semeiks - Lobo: Sedm zbytečných a další příběhy

Fullmetal Alchemist volume 1-3

28. září 2015 v 18:47 | KadetJaina |  Vránonázory
Fullmetal Alchemist je super. Jedno z nejlepších anime, co mi prošlo pod rukama a to v obou svých verzích - podle mangy nebo ne, oboje v člověku probudí emoce, pobaví se u vtípků a najde si aspoň jeden charakter, který miluje a jeden, který nenávidí. Fullmetal Alchemist je prostě pecka.

Když jsem potom našla na Bookdepository souhrné mangy, aneb 3v1, a ještě za super cenu, musela jsem je mít. Jenomže protože musím mít i spoustu dalších věcí, dočkala jsem se první 3v1 k narozeninám od drahé polovičky. Někde se začít musí. Těšila jsem se, až si přečtu, jak vlastní vypadá originál. Všehovšudy je přece známo, že originály bývají lepší, než adaptace - kniha lepší než film, manga obsáhlejší než anime. Anime přeci jen ráno vynechává, pokud se nepočítají fillerové epizody (ahoj, Naruto).

A světe div se, ono je to u FMA naopak.

Dalo to tři volume a už jsme v laboratoři č. 5, což je v původním anime nějakých 20 epizod, v Brotherhood pravda epizod jen 8. Původně jsem myslela, že Brotherhood frčí letem světem hlavně proto, že všichni už znají původní anime (něco jako u Hunter x Hunter, taky si tam s představováním v remaku nedávají takovou práci) a ono houby. Manga totiž frčí letem světem a podobnou rychlostí. To tam je seznamování se s charaktery do hloubky. Takový Hughes svou dceru zmínil jednou (!!!) a to ještě v bonusové kapitole. Nemluvě o Rosé (kterou jsem nikdy neměla moc ráda), její přání oživit přítele je sice řečeno, ale jinak je jen přicmrndávačka, která nechápe, co vidí a na konci neví, co má dělat.

Hiromu Arakawa na začátku mangy prohlásila, že má ráda béčkové filmy a béčkový humor. Že chtěla udělat něco podobného - však toho humoru je v FMA dosti. Pak by se jí dala spousta věcí odpustit. Jde pořád o ten samý příběh, co máme tak rádi v anime, ale sakryš, aspoň trošku do hloubky by si zašťourat mohla. Možná jí křivdím, možná se to v dalších volume zlepší, ale zatím charakterům prostě nevěřím. Jediný, kdo se nezměnil, je Ed, Al, Mustang (stále stejná kurva) a Armstrong. Těm to věřím. U zbytku budu doufat.

Hell. Donutili mě pokrčit rameny nad Ninou.
NAD NINOU!!!!

Uf.

Nehodlám přestat sbírat, tuhle věc doma chci celou. Ale oproti anime mě manga zklamala. Možná si spravím chuť tím, že se na anime zase podívám. Nebo si přečtu Yu Yu Hakusho, tam mě manga baví pro změnu tisíckrát víc.


Narozeninový víkend

28. září 2015 v 11:54 | KadetJaina |  Děník
Protože proč oslavovat jednou, když to jde i víckrát? Ono sice z těch tří případů šlo jen jednou o oficiální oslavu, ale zbytek slezin jsem si beztak užila a ještě mi tam bylo popřáno.

O té první, minulý víkend, jsem tady už mluvila. Dostala jsem orgasmus s Batmanem a pak klíčenku, přežila jsem jen ne ve zdraví, a dále mě čekal školní týden. No a pak přišel pátek.

Nejdřív jsem ráno vyrazila do knihovny, abych začala pracovat na bakalářce. Neudělala jsem za tu hodinu a půl moc práce, ale každá pitomost se v tomhle případě počítá a nějak se začít musí. Třeba sesumírováním kde využijete jakou poznámku a tak dále. Už se těším, až to budu dávat dohromady pořádně.

Po knihovně jsem vyrazila s horší polovičkou na oběd, chvíli jsme zevlili na budově E a následně pro nás přijela spolužačka s přítelem a vyrazili jsme do Hoděšovic na slezinu. Finální počet sedmi lidí jsme dosáhli až večer, ale i tak to bylo fajn. Poseděli jsme, pokecali, grilovalo se a večer se hrály Černé historky, které nám šly docela dobře, ale schopnost přemýšlet a pochopit texty postupně klesala úměrně k vypitému množství vína.

V sobotu jsme se odebrali domů po skvělém obědě a proflákali jsme den. Potom přišla neděle a konečně oficiální rodinná oslava, která dopadla velmi dobře. Rodinné oslavy u nás končí různými způsoby, tentokrát nikdo nebyl na šrot a šlo tak víceméně o posezení a o to, kdo sní víc rybích chlebíčků. Byla to Kadet.

"You are not 22 years old. You are two 11 years old children in one body."

Večer jsme se potom podívali na Identitu, kde chtěl přítel vědět, jestli budu hned po deseti minutách znát konec jako u většiny filmů. Přišla jsem na to, ne úplně, ale přišla. Už je to předvídání občas životu nebezpečné.

Co se ostatních týče, samozřejmě mi popřála tuna lidí na FB, většinou ti, se kterými přes rok neprohodím ani slovo. Pak i někteří stálí zákazníci, bez nich by to nešlo. A jako každoročně i příšeráni z blogu, bez vás už by to fakt nebylo ono. Takže vám všem mnohokráte děkuji.

A co že jsem dostala? Od horší polovičky jsem dostala Krakena a FMA volume 1-3; od spolužáků nálož Raffaela, Jenda mi daroval už zmíněnou Batmaní klíčenku, rodiče prohlásili, že jsem dospělá a můžu dostat kytku, Vládkyně Matrixu uznala, že neumím psát scénáře a stále ještě pořád mám málo plyšáků, Saku vyslala Santu-Crowleyho, který mi donesl balíčky obětin, Horo opět zaválela se svým uměleckým skillem a totéž udělala Ája, která ví, koho donutit mi popřát.

Prostě a jednoduše, super narozeniny.






Mimochodem, Crowley, máš za sebou jeden fakt cool sborník a všichni by ho měli mít.



Novinky.cz #4

24. září 2015 v 23:34 | KadetJaina |  Krákání z větve
Tak jsem za těch pár měsíců nastřádala pěkných pár vtípků.


Pravidla moderního svádění
Kajakářka zažila velmi blízké setkání se smrtícími predátory

Nezletilý atentátník v Sýrii plakal strachy, nakonec se odpálil
Selfíčka už letos pozabíjela víc lidí než žraloci

Policisté hledají na skládce na Mělnicku mrtvé novorozeně
Smrtelný zlozvyk, který trápí hlavně ženy

Dvaatřicetiletá česká turistka se utopila v Itálii
Největší kráva na světě je po smrti

Mitrofanov: Proč se vyplatí být rusofil
V mrazáku detroitské matky našli těla jejích náctiletých dětí

Bojovníci Islámského státu zabili přes sedmdesát syrských vojáků
Vítěze tomboly prezidentského plesu Zeman v nadsázce lákal na ovar, jitrnici a tlačenku

Maďaři zuří, v neděli už nenakoupí
Lékaře a zdravotní sestru našli v roubence na Náchodsku mrtvé

Lanovce ve Špindlerově Mlýně se propadlo nástupiště
Jak se žije dlouhánkám

Mladíkovi probodl kuchyňským nožem srdce, soud mu potvrdil deset let vězení
Důmyslné triky, jak zmenšit porce jídel a nehladovět

Batole zachránili z napůl utopeného auta po 14 hodinách
Jak se mění výchovný přístup matek po narození druhého dítěte

V pražském rybníku našli kolemjdoucí mrtvé tělo
Úchylka nebo zpestření partnerského sexu aneb Když v posteli vládne 50 odstínů šedi

Jak stárnou slavné topmodelky 90. let
Hroši v pražské zoo s čištěním zubů problém nemají, náramně si ho užívají

Opilý řidič narazil do betonového sloupu, zemřela jeho nezletilá dcera
Tipy, jak ročně ušetřit v domácnosti tisíce korun

Natloukl jsem si na vašem chodníku nos. Teď mi to zaplatíte
Nechtěl k soudu. Přivlekli ho na kolečkovém křesle s pytlem proti plivání na hlavě

Sexuolog Jaroslav Zvěřina: Přílišná sexualita má různé důvody
Kvůli sedmi sekundám přišel o stamilióny

Když se něco podělá, může za to Macbeth

23. září 2015 v 19:18 | KadetJaina |  Děník
To je tak, když se dozvíte víc, než jste chtěli vědět.

Škola úspěšně pokračuje a já se učím nové věci o nových učitelích. Jako každý rok asi nebudu chodit na přednášku z českých dějin, protože je prostě zzzzz. Ta dnešní mi málem přihodila prasknutí žilky a ztrapnění se před učitelkou, protože kvůli FB konverzaci jsem nebyla schopna udržet kamennou tvář. Ono to pro jiné nemusí být ani zábavné, ale však se podívejte, jaká hovna padala v průběhu výuky.


Zato jsem měla hodinu se svým drahým Dinosaurem, u kterého píšu bakalářku. Nejdřív protáčel oči nad tím, že si odborné psaní dávají třeťáci a pak nám řekl, že ve Stagu je sice odborné psaní 1 a 2, ale oboje je to úplně stejný, takže ten, kdo si ho zapsal, tak vydrbe. Naštěstí k nim nepatřím, protože to by ještě tak chybělo. Pak prohlásil, že zápočet je za účast a jen šprti se ho můžou jít na něco zeptat. Po zkušenosti s loňskými dějinami USA ("Jste šprt, táhněte mi z očí.") vím, že to myslí vážně.


Tak či tak, po hodině jsem se Dinosaura šla zeptat, jak teda na bakalářskou práci, kdy odevzdávat co a jak. Takže k té troše základních informací jsem se dozvěděla vše o jeho ženách, milenkách, o jeho zdravotním stavu - jak má nalomený obratel a měl mozkovou příhodu - a že za všechny jeho útrapy může Macbeth. Macbeth je totiž prokletý a on k němu právě teď překládá předmluvu. A tak jestli mi Dinosaur do ukončení studia umře, nevím, co budu sakra dělat!


Už ale začínám přežívat ve zdraví. Krk pomalu odeznívá, i když to bylo ráno asi nejhorší. Zatím jsem do školního procesu nenajela moc aktivně, stále čekám na ty recenzáky. Jednu knížku jsem číst začala, jen co je pravda - o německých vojácích za WW2 - a je to docela dost zajímavý. Drobné detaily, které by mě nenapadly. Konečně taky něco, co mě sakra baví!


No a takhle to zatím funguje. Zítra jdu kromě jedné hodiny na jistotu, protože ty učitele už znám, takže se není čeho bát. Navíc je čtvrtek jediný den, kdy se domů dostanu v rozumnou hodinu a budu mít čas na věci. Můj nabušený rozvrh se tak rozšíří o takové věci jako seriály, četba apod. Protože kvůli časové plísni si teď na všechno musím vyhrazovat čas. Je to na pěst, ale co se dá dělat? Někdy to redaktorování zvládnout musím!

Mimochodem vyšla první půlka rozhovoru s Triumvirátem, tak se na to mrkněte.

A já jdu užívat večera.

Zdar a Sílu, smrtelníci.

I live

22. září 2015 v 16:44 | KadetJaina |  Děník
Tak jsem úspěšně přežila první školní den a samozřejmě je zase hromada na co nadávat. Ale samozřejmě škola není jen o tom negativním, takže už teď vím, že mi pár hodin vypadne z rozvrhu, když na ně nemusím chodit. Ale vzhledem k tomu, že jsou uprostřed dne, tak to mé dojížděcí krizi nijak nepomůže.

Tak či tak, na informatiku nemusím chodit a ani nehodlám. Na hodině jsme strávili asi pět minut, kde nám řekli, že požadavky stejně dostaneme mailem a že na jednu hodinu je napsáno šedesát lidí pro místnost s patnácti počítači. Because fuck logic. Naštěstí není docházka povinná, což je asi jediný logický krok, který UHK udělala. Už se těším, až si budu hrát s wordovským nastavením.

Následně mě pobavila britský literatura formou videa, neboť máme starou známou katolickou firmu. Naklusala do třídy s náladou pod psa, všechny nás seřvala za to, že se jí prváci pořád ptají, jestli můžou z hodiny odejít dřív, a následně si postěžovala, že má zánět močových cest a ve čtyřicítkách psala knihu. Skvělý způsob jak zakončit den, kdy je vám ještě zle, protože na vás leze nějakej moribundus.

No a jelikož je zvykem, že první týden školy učitelé nechodí do školy, zůstala mi na dnešek jen jedna hodina a to ještě od šesti večer. Vzhledem k tomu, že jsem ráno musela na zápis (protože jednou za studium to přece nestačí!) tak jsem si řekla fuck you a hned druhý den školy začínám sbírat absence. Navíc se mi blbě mluví, protože mě bolí jizva - vážně, měla bych tu operaci reklamovat, krk v pořádku a jen to jedno místo nepřestane vysírat - a tak je líp sedět a nalívat se čajem.

Tak jsem místo školy zvládla napsat recenzi na třetí Resident Evil a očekávám, že mi každým dnem přijdou nové recenzáky. Do povinné četby se pustím o něco později, ať mozková kapacita moc neutrpí - čtení mám v posledku absolutně plné zuby. Tak uvidíme, jak to půjde.

Snad budou následující dny lepší a já se zbavím své krize osobnosti.

Zdar a Sílu, smrtelníci.

Předškolní výlet

20. září 2015 v 18:07 | KadetJaina |  Děník
Jelikož zítra započíná velký chaos a s bývalými spolužáky jsme se už nějaký ten pátek neviděli, rozhodli jsme se, že vyrazíme do divočiny. Přežili jsme ve zdraví.

V pátek ráno jsem se scukla s mou horší polovičkou, zašli jsme na oběd a na zmrzku, vyzvedli jsme Želvy Ninjy a já následně zamířila doučovat. Při doučování mi zavolala druhá půlka výletníků s tím, že asi nestíhají koupit lístky na vlak, ať jim je vezmeme, že nás doběhnou. To je tak, když někdy zaleze na Dožínky, nalejvá se medovinou a zapomene hlídat hodiny. Tak či tak, po doučování se nám povedlo se na nádraží sjednoti a vyrazit směrem Borovnice u Staré Paky.

"Kadet, prosimtě, kupte nám lísky - nelej na mě tu medovinu - jsme tři z tanku a pes!"

Víkend jsme strávili na skautské základně - což je dřevěná chajda v lese, která nemá ani dveře, ani okna, je otevřena všemu a všem a jelikož je to uprostřed lesa a sluníčko tam přes den skoro nepáchne, je tam taky kurevská zima. To se po každé návštěvě projevuje tak, že je celé osazenstvo nemocné, takže i já jdu zítra do školy s bolavým krkem. Třikrát hurá.

Tak či tak, na základně jsme oslavili hned několik věcí. Já s mou drahou polovičkou tříleté výročí (damn, už bych ho mohla vyměnit, taková doba) a taky moje narozeniny, které mám příští týden. Zuzanka s Jeníkem se postarali o gáblík, dostala jsem parádní orgasmus s Batmanem a pak i batmaní klíčenku. Taky byly na skladě kremrole a i nějaké to slané pečené zobání, prostě paráda.

"Jeník dělá beztak nejlepší orgasmus."

V sobotu jsme vyrazili podívat se na lom, abychom záhy zjistili, že si k němu nikdo nepamatuje cestu. Tak jsme skončili u kapličky a křížové stezky, kde se Jeník vytáhl se svým SS kamarádem. Udělali jsme si pár fotek jako správná banda dnešních mladých. Skončili jsme na louce u posedu (u kazatelny, abych byla přesná!) a pak jsme se vrátili zpátky, neb jsme čekali ještě na další známé. Ty dorazily, takže se zbytek dne sedělo a povídalo se.

"Selfie-stick je ve skutečnosti jedno velké SS. No, natáhni tu ruku výš do pozdravu německého gentlemana."

V neděli ráno jsme vyrazili zpět k domovu. Špinaví, smradlaví, ale spokojení! Jen kdyby mě teď nezačalo škrábat v krku. Člověk si myslí, že když mu vytáhnou mandle, tohle se už nestane, ale opak je pravdou. Aspoň jsem dohnala videa a pustila si první epizodu Doctora. Capaldi je skvělejší a skvělejší, jen jsem zvědavá, co z toho zase vytřískaj. Už Moffatovi nevěřím ani nos mezi očima.

Teď se psychicky připravuju na školu. On ten rozvrh na první pohled není tak zlý. Ale s přihlédnutím k tomu, že mi poslední přímý autobus jede domů v 15:35, tak je to na kulku. A to nemluvím o ránu, kdy mi jede autobus v 7:08 a pak v 11:00, takže třeba v úterý budu dřepět jako idiot na chodbě. Na houby, no ne?



A tady fotka orgasmu.


Jak to dělám s "projekty"

16. září 2015 v 12:00 | KadetJaina |  O psaní
Je to těžký, když jste moc akční člověk. Ve tvorbě to není nic špatného, samozřejmě pokud kvůli jednomu nezanedbáváte druhé. I když to je taky normální. S příhlédnutím k tomu, že nápady jsou děvky, co dají jen když se jim chce, tak se pak není čemu divit, když kvůli jednomu člověk nedělá druhé.

Dala jsem si pauzu s psaním povídek, to už jsem tu zmiňovala. To ale neznamená, že jsem v kompletním tvůrčím stop stavu. Právě teď se plácám v tom, že vymýšlím detaily pro tři projekty - dva velké, které se můžou zrealizovat za deset let nebo nikdy, a pak jeden malý, letní, tedy to samé jako Tak to chodí v pohádkách.

Jak to tak funguje? Nesedím pravidelně každý den hodinu nad tím, že budu vymýšlet věci. Projekty mají čas a tak je i čas na to vymýšlet. Nápad prostě přijde sám, tak ho zapíšu a buď ho trochu rozvinu nebo se o něj už dál nezajímám. Následně ho přednesu mé sestře v triku a buď z toho uděláme ještě větší chaos nebo si to odsouhlasíme. Kooperace v tomhle směru taky pomáhá, jenomže na to je opravdu potřeba někdo, kdo jede na stejné vlně.

Malý letní projekt není takový problém stvořit. Teoreticky se dá dát dohromady v průběhu jednoho dne. Chce to jen příběh, malé množství charakterů a každému tak jednu, dvě vlastnosti, které se projeví. Je to jako s mikropovídkou, chce to nezacházet do přehnaných detailů. Vždyť s tím jsem bojovala v už zmíněné Pohádce. Původní nápad byl, že komiks začne až ve chvíli, kdy Klára stojí před jeskyní. Po vzájemné shodě s Vládkyní Matrixu jsme ale uznaly, že takhle ale absolutně není poznat, co jsou ty dvě za lidi a tak to chtělo nějaké představení. A voilá, nejlepší charakter celého komiksu byl na světě - Babča.

Vážně, pro krátký projekt toho člověk potřebuje jen málo. Naneštěstí, pokud jste já, tak to tak nikdy nedopadne. Příliš propadám svým postavám. Takže místo toho, abych si řekla: "Jo, tohle bude bohatě stačit!" tak si řeknu: "Jo, tohle bude bohatě stačit, ale hrozně mě zajímá, proč se děje tohle..." A tak je krátký letní projekt sice pořád krátký letní projekt, ale někde tam hluboko vzadu jsou za ním hodiny a hodiny práce, které nejsou vidět, vztahy, které se čtenář nikdy nedozví a zápletky, které navždy zůstanou skryté za oponou autorčina čela.

Od toho jsou tady velké projekty. Tam všechny tyhle pletance vidět jsou, je s nimi ale jiný problém. Jednoduchý krátký příběh jim nestačí. Když už pracujete na něčem velkém, chce to našlapovat opatrně, ucelovat děj a dávat si pozor na detaily, které jsou v krátkých útvarech úplně jedno. Stačí jedna blbá věta, kterou vypustí z pusy postava, co by to za jiných okolností neudělala, a celý příběh se sesype jako domeček z karet. A pak můžete sedět a řešit, co jste kurva udělali blbě, vždyť to všechno šlapalo jako právě namazaný strojek a stejně všichni tvrdí, že je to prostě špatně.

Tak třeba projekt číslo 1. Sedáme nad něj celkem v pravidelných intervalech, když se něco vymyslí. Musíme ho zakládat na skutečných existujících technologiích a občas je problém dohodnout se na tom, jak by to fungovalo. Jeden by řekl, že když je to vlastně fantazie, můžeme si udělat co chceme - a že čas od času nemáme na výběr - jenomže to by si potom každý mohl dělat při psaní co chce, a veškerá reálnost by odešla z příběhu někam do háje. Takže nezbývá než sedět a řešit, jak tohle a tohle můžeme obejít aby si na to stěžovali jen lidi, co tomu fakticky rozumí a ne každý čtenář. Pak není divu, že nám občas hrabe.

To projekt číslo 2 je jiná sranda. Tam pro změnu pracujeme s alternativní historií. Svůj kus s historickou fikcí jsem si zkusila, když jsem psala Rudý podzim. Jak jinak, vraždila jsem rukou Jacka Rozparovače a jen nad tou třicetistránkovou povídkou jsem strávila několik let, protože jsem neustále seděla na wikipediích, článcích, policejních zprávách a snažila se dát dohromady, jak by to celé mohlo proběhnout. Alternativní historie je oproti tomuhle procházka růžovou zahradou - vezmete jména, místa, protřepete ale nemícháte.

Tak třeba nahodím příklad, a vezmu si k tomu právě Jacka. Obecně je přijímáno, že Jack Rozparovač zabil pět žen - jsou známé jako kanonická pětka. Když chcete udělat alternativně historický kousek, nemusíte se spoléhat jen na pětku, vždyť obětí vražd v té době byla spousta a jen v okolí Jacka Rozparovače se mnohdy mluví o desítkách. Může jich mít na účtě víc. Nebo se stačí podívat na kanonickou pětku, jako jsem to udělala já, a říct si - hej, proč ty první čtyři vypadají tak podobně? Hnědé vlasy, hnědé nebo modré oči a všechny podobně staré? A proč je teda ta poslední mladá zrzka a ještě ji zabili v budově? To přece nemusel být vůbec ten samej chlap!

V tomhle případě se projekt alternativní historie tvoří jedna báseň. Člověk si může přečíst pár věcí a uplácat je k obrazu svému. Samozřejmě problém s detaily, tvořením příběhu a charaktery zůstává pořád stejný - jeden krok vedle a jste v hajzlu. Pak nezbývá než přemýšlet a přepisovat a přepisovat.

Za mě je tvoření dlouhodobých projektů skládání střípků. Když do sebe zapadají, mám radost jako dítě o Vánocích. Když do sebe přestanou zapadat, nejradši bych celou skládačku prohodila oknem a šla dělat něco jiného. Přitom ta část s vymýšlením je ta nejjednodušší. Co teprve, až to celé kompletní bude muset být na papíře? To je teprve ta chvíle, kdy si drahý autor nabije kokos. Já ten svůj už teď obrňuji.

Když si člověk rozhodne udělat radost

14. září 2015 v 19:04 | KadetJaina |  Krákání z větve
Já si ji sice v poslední době udělala hodně, ale tuhle knížku jsem chtěla už delší dobu. A když jsem ji na antikvariátu uviděla za zlomek ceny, než za kterou se prodává nová (a musím říct, že 7 dolarů oproti 70 je kurva rozdíl), tak jsem ji musela mít.
Ale k tomu, abych se cítila jako pravý ripperologist mi ještě tak milion dalších chybí.
Už aby vyšel dotisk Z pekla. Need.


Dělení zákazníků

13. září 2015 v 22:28 | KadetJaina |  Krákání z větve
Dneska, kdy jsem jela už druhou celodenku, jsem si začala dávat dohromady list zákazníků, co k nám chodí nakupovat. Zjistila jsem, že se dají rozdělit na pár archetypů.

Všechnoznám
To je typ zákazníka, který se vás bude vyptávat na všechno kolem produktu, aby vám ukázal, že o tom ví mnohem víc než ty. Nevyškoleným brigádníkům, jako jsem já, dělají tito zákazníci pěkně perné chvíle.

Nicneznám aneb rejpač obecný
Je typ zákazníka, který se ptá na úplně základní pitomosti a nebo řeší, jaký je rozdíl mezi tím a tím výrobkem. Po vysvětlení, kterému stejně neporozumí, se začne nimrat v detailech a absolutně vás neposlouchá.
"Jaký je mezi tím rozdíl." "To a to." "A co to znamená?" "No... to a to." "Vy to beztak jen musíte prodat." "..."

Rád vám pomůžu
Zákazník, který je rozhodnutý vrátit vše, co drží, na své místo bez pomoci. Udělá to úplně blbě.

Je mi trapně se ptát
Tichá verze "Rád vám pomůžu" ale v tomhle případě nevidíte, kam zboží strká a vy se pak můžete uhledat.

Kazisvět
Zákazník, který vidí, že jste uklidili krám. Pečlivě ho za vámi znovu rozhází a netrápí ho to.

Zničené matky
Matka typ a) s malým dítětem
Matka protáčí oči, dítě se válí po podlaze a šílí

Matka typ b) s puberťákem
Puberťák protáčí oči, matka se válí po podlaze a šílí

To se tam vejde
Zákazník, který ty boty do krabice prostě narve, a to, že to nejde, není chyba jeho, ale krabice se najednou smrskla. On je tam stejně dostane.

Žrout oblečení
Tento typ zákazníka za sebou nechává ramínka na záhadných místech.

Žrout ramínek
Speciální typ, který nechává oblečení volně po krámu a ramínka jsou k nenalezení. Pravděpodobně je takový zákazník sežral.

Máte holinky?
Vážně, proč po nás všichni chtějí holinky?

Ale tohle jste tu měli. Já si to pamatuju!
Typ zákazníka, který se bude dušovat, že u vás loni kupoval zboží, které už tři roky neprodáváte.

Vy to stejně jen musíte prodat
Zákazník, který vaši radu nebere vážně. Vždyť cena nikdy neodpovídá kvalitě a ta bunda jim přece nemůže slušet.

a poslední, vždy na přelomu sezón

Co, to už to nemáte? Jakto?
Pánové a dámy, není moje chyba, že hlas shůry zavelel a sandálky zmizely v půlce srpna!

Kdybych se zamyslela víc, určitě bych přišla ještě na další. Bohužel po tvrdé práci, kdy už nemůžu ani na nožičky došlápnout, mi to nemyslí. Zítra ještě čtyři a půl hodiny a konečně budu mít prázdniny.
Abych šla 21. do školy.
Yay.