Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Květen 2016

Souhrn květen 2016

31. května 2016 v 17:40 | KadetJaina |  Krákání z větve
Státnice se blíží mílovými kroky, takže podle toho vypadá i moje aktivita. Ale něco se přeci jen našlo, aby se to dalo shrnout.

Co se přihodilo?

O Vějíři jsem tenhle měsíc vykřikovala dost. Takže to zkrátím, zde je promo, zde je recenze a tady ho můžete koupit. V recenzi náš komiks nestrhali, takže jsme spokojené.

Kdyby tu byl nějaký komiksář, čas mrknout se, jestli by se vám třeba nechtělo připojit se do Dódžinu. Já a Ryuki hodláme, tak byste tam mohli být třeba vedle nás.


Co se chystá?

V rámci Ultra Vires se chystá pár designových úprav. Ty největší ale až v červenci. Pokud ještě nečtete, tak koukejte začít.


Co jsem napsala?

Recenze



Co mi přibylo v knihovničce?

Bratři Tesařovi: Tisíc masek
Honza Vojtíšek: Útočiště
Kolektiv autorů: 66+6 hororů ve sto slovech
Klára Smolíková (ed.): Bublifuk 1
Temná věž: Zrození pistolníka

Ono to možná nebude tak zlý... zatím

25. května 2016 v 10:53 | KadetJaina |  Děník
Všude kolem začalo zkouškové a já se bavím tím, jak se lidi postupně hroutí a pláčou a tak různě. Užívám si to, protože mám zkouškové z krku a vedle sebe jen třicet obsáhlých otázek na státnice z angličtiny, které mě čekají zhruba za dvacet nebokolik dní. A zatím nepanikařím, zatím si otázky procházím a zjišťuju, že si vlastně docela hutnou část pamatuju z dob, kdy jsem se hroutila, plakala a tak různě. Procházka růžovou zahradou to nebude, ale bude to mnohem jednodušší, než dějepis, který mě čeká v srpnu.

Když už jsme u těch vysokých škol, docela by mě zajímalo, jestli i jiné vysoké školy jsou úplně na hovno a plné dezinformací? Tak třeba navazující učitelství dějepisu. Až sekretářka vám řekne, že musíte před příjmačkama odevzdat papír s tím, co se vlastně chystáte dělat za diplomku, pokud ji budete dělat na dějepise. Mě se to netýká, takže to můžu ignorovat, ale proč tahle zásadní informace není na webu, na přihlášce, na pozvánce k příjmačkám, kdekoliv? Proč je to jen u historických věd, na které se nehlásíme? A proč o téhle problematice každý učitel mluví jinak, protože ani oni nevědí, co se vlastně po studentech chce? Čas napsat na angličtinu, aby mi nějaká zásadní-nikde-nenapsaná informace neunikla jako v případě bakalářky, kde mi kvůli podobným kiksům taky chybí věci. Co vaše vysoké školy, taky jsou plné idiotů?

"Dějepisářka z gymplu měla pravdu, když říkala: Terezo, nechoďte na UHK, udělají tam z vás magora."
"Napiš jí to."

Aby těch blbců v mém okolí nebylo málo, mám v práci nového kolegu. To není nic nového, u nás v práci se to mění rychlostí blesku, protože nikdo nechce dělat pod našim "milým" šéfem a ona ta pracovní doba taky není úplně pro co jasát. Což nevadí tolik, jako to, že mi tenhle nový kolega pije krev a já občas přemýšlím, jestli ho neumlátím krabicí s botama. Nechce dělat svojí práci, neustále se jí snaží hodit na někoho jiného a přesvědčuje vydíráním ("Tak jim to tu zůstane do zítra a já řeknu, že jste to nechtěli dělat." yeah, suck your dick, to je tvoje práce, tvůj problém), a na cokoliv, co se mu nelíbí nebo ho nebaví reaguje hlasitým "FUJ!". A aby toho nebylo málo, smrdí. Předpokládám, že za to může fakt, že v 27°C nosí mikinu. Možná si na něj zvyknu jako ostatní, a nebo ho budu v koutku duše stále stejně nenávidět a plánovat jeho vraždu.

"Proč nejsou ty krabice popsaný, jak mám pak ty míče najít?"
"Já vim, kde jsou."
"Ale já to nevím, ty krabice musíš popsat!"
"Ale nemusím."
"DONES MI FIXU! HNED!"

Aby tohle nebyl jen článek nadávácí, můžu říct, že se mi zase vrací chuť něco dělat. Sice se jí bráním, protože nemám čas rozepisovat povídky, tvořit příběhy a podobně, protože na to si člověk musí urvat čas a já se ho snažím věnovat učení (když zrovna nepíšu obsáhlý článek na blog, yay), ale už mám zase pocit, že mi to trochu myslí. Dávám dohromady scénář pro letošní Dódžin a přemýšlím, co bych mohla letos poslat do jaké soutěže. Nic mě nenapadá, tak uvidíme, jestli si nezačnu spíš tvořit na další rok. Články psát moc nemůžu, protože mám pořád utrum s recenzáky a jednu recenzi, co mi visí ve frontě, pořád opravuju, ale dva mi tenhle měsíc vyšly, což je lepší, než drátem do oka.

A to je asi tak výčet toho, co se mi děje. Těším se na tenhle víkend, protože se jede na Šiščí brigádu, tak bude zase o zábavu postaráno a bude se vesele pracovat. Hlava si zase oddychne a s novou energií budu moct pokračovat v učení a týrání dětí na doučování. Pamatujte, když někdo ve čtvrté třídě propadá, není to jen jeho chyba, ale taky chyba okolí. Jinak si neumím vysvětlit, proč mu to jde, když se trochu zasnažíme. Pomalu, ale jistě.

Takže si užívejte zkouškové a jiné prasárny, co vás ještě čekají.
Zdar a Sílu, smrtelníci.
K.

Praha a nic se v ní nezkazilo

15. května 2016 v 18:11 | KadetJaina |  Děník
Což je asi poprvé. Buď zabloudím, nebo je něco špatně s vlaky nebo se prostě něco stane. Ale ne včera, překvapivě. Včerejší den byl jeden z nejlepších výletů, co jsem zažila, a to i přesto, že jsem v noci oka skoro nezahmouřila a měla jsem naspanou jednu stále přerušovanou hodinu. Energie jsem ale naštěstí měla dost a tak jsem ráno mohla vyrazit do Prahy.

Protože karma byla mrcha, lístky na Titanic jsme musely koupit už na devět ráno. To pro mě znamenalo vstávat v pět a v šest hodin sedět ve vlaku na Prahu. Už ráno to vypadalo, že všechno dopadne mizerně, protože Hradec byl pod vodou. Pršelo jak blázen a já jen doufala, že to přestane. Prý přestalo, ale já na to naštěstí nemusela čekat, protože na západě od Hradce krásně slunilo a nebýt toho větru, tak bylo i docela teplo.

Na kolejích jsme nepotkali žádného sebevraha a tak jsem do Prahy dorazila na čas. Záhy na to jsem se srazila s Vládkyní Matrixu. Obě jsme se stále ještě probouzely, takže cesta na Titanic byla taková všelijaká, ale když už jsme ťapaly směrem výstaviště, veškerá únava z nás opadla a parádní den mohl začít.

Výstavu Titanic doporučím každému. Díky tomu, že jsme šly hned brzo ráno jsme se vyhnuly frontám, ale i přes ty fronty stojí za to tam jít. Protože se dovnitř pouští po třicetičlenných skupinkách po deseti minutách, skoro se tam člověk nemačká. Dejme tomu ještě trochu na začátku, tomu se nedá vyhnout, ale později se všichni hezky rozprostřou a není problém si nějaké to místečko na prohlížení najít. Ale k samotné výstavě - vrazily nám do rukou kouzelná sluchátka, která nám vykládala o všem možném (i když jsme je většinou času nepoužily, protože nýtování nás netankuje, to až pak lidi), a vyslali nás za dobrodružstvím. Historický kontext, technologie, film, artefakty, dostaly jsme všechno. Včetně palubního lístku, abychom se na konci dozvěděly, jestli jsme plavbu přežily. Jedna z nás ne a jedna z nás byla nejdéle žijící přeživší. No a jelikož já jsem záporák, tak je jasný, že jsem skončila na dně.

"Mně ten telefon nefunguje!"
"Jakto?"
"No nefunguje... počkej... poč... ha, už!!!"
"Výborně."
"Um... taky ti to mluví slovensky?"

A taky tam měli příjemný lidi. Prostě, jestli můžete, na Titanic vyražte. Je to zážitek, je to krásně udělaný a trocha čekání za to klidně i stojí.

Potom, co jsme dvě a čtvrt hodiny strávily na údajně hodinu a půl dlouhé výstavě (a znovu opakuju, spoustu věcí jsme prošly fakt hodně rychle), jsme vyrazily směrem jiné výstaviště, tentokrát to v Holešovicích. A protože jedna je v Praze už deset měsíců a druhá radši chodí pěšky, tak jsme tam vyrazily samozřejmě oklikou přes město, než abychom si to udělaly jednodušší. Tak či tak, před Svět knihy jsme dorazily a měly jsme tam sraz s Liškou růžovou. Se Saku mé druhé setkání, Ryuki premiéra a musím říct, že to byla paráda :'3. Pokec, jídlo, sranda, SS. Co víc člověk k životu potřebuje?

A právě Saku nám dala nápad na to, kam se zastavit dál. Do autorského čtení chybělo ještě pár hodin, a v centru Prahy se otevřelo nové Hamleys. Velké hračkářství, Sám doma 2 se může jít bodnout. A tak jsme se projely na kolotoči, koukaly jsme jak Krteček nahání zákazníky, staly jsme se oběťmi magických triků, hrály jsme si s Legem a I'm sorry, Dave, I'm afraid I cannot let you do that. Úspěšně jsme tím zabily čas a pak jsme mohly ještě nakouknout do Palladia, kde jsem si ulovila první Bublifuk. A po tomhle jsme mohly vyrazit pomocí mé mapičky na autorské čtení.

Nezabloudily jsme. Jen mapa ukazovala o ulici vedle a jednou jsme se musely otočit a jít zpátky, protože na naší straně křižovky chyběl přechod. Ale po poptání se v jiné kavárně jsme dorazily na místo přesně včas. Moc pěkná kavárna, příjemná obsluha, skvělá limča a autorský čtení šlo taky dobře. Zase jsem si udělala jiný přehled o české hororové scéně a kluky jsem podpořila koupí dvou knížek. Poslechly jsme si čtení a po sedmé jsme to musely zabalit, abych já stihla vlak a R dokoukat W.I.T.C.H. plnit svoje povinnosti. Ještě před odjezdem mi volala maminka a já si tak zajistila odvoz až domů, takže jsem nemusela přespávat u babičky a to je vždycky pozitivní pro moje nervy i záda. Tak jsem o půlnoci vešla do pokojíčku, třískla sebou do postele a spinkala.

"Tady ještě dvě restaurace. Jedna na rohu, ale tam nechodit, tam nazis. A pak v druhý ulici."
"Tak my se kouknem, děkujem."

Prostě a jednoduše, sobota dopadla skvěle a jsem pro to takové výlety opakovat. Nabrala jsem spoustu energie a teď může opět začít nechutný teror. Už se ničeho nebojím!

Tak užívejte i vy.
Zdar a Sílu, smrtelníci.
K.

Vyhráli jsme

11. května 2016 v 20:30 | KadetJaina |  Děník
Nepatřím mezi hokejové fanoušky, takže tenhle výkřik není o tom, jak se daří týmu (což vím, protože jsem na FB a nikdo nesklapne o tom, jak se banda magorů na ledu honí za pukem) nýbrž o tom, že jsem k včerejšímu dni úspěšně dokončila zkouškové období a teď už na mě čekají jen státnice. Úspěšně jsem porazila české dějiny (no vidíte, kolegyně, ale mohlo to jít i na poprvý) a z klauzury jsem dostala krásné C, takže teď už zbývá jen vytisknout, jít si zapapírovat na studijní a učení na státnice může začít. Jsem připravena!

A tak si užívám pár volných dní, abych nabrala energii, abych myslela na něco jiného než je škola, a aby mi zase bylo fajn. Potřebuju se trochu psychicky vzpamatovat. Dopomáhají mi k tomu seriály, komiksy a vymýšlení ptákovin. Pomaloučku a polehoučku se začnu vracet do tvůrčího světa. Ještě to nebudu přehánět, dokud nebudu mít z krku aspoň angličtinu, nebudu magořit, ale po ní se zase vrátím do vyjetých kolejí. Ne nadarmo si státnice rozděluju, angličtina v červnu a dějepis v srpnu. Nebyla bych schopná udělat ani jedno a to nechci dopustit. A takhle budu mít čas a budu moct pracovat tak, jak mi to vyhovuje. Protože se umím zabejčit a pracovat i v domácím prostředí.

Teď mě ale zajímá především Dódžin. Po úspěšném složení Vějíře je načase vymyslet, co půjde do Dódžinu. A aby toho nebylo málo, kývla jsem na tom, že budu spolupracovat na jeho tvoření. Nejen jako autor, ale i jako redaktor. Tak jsem zvědavá, co z toho bude, protože sama nevím, do čeho jdu. Ale každá zkušenost za to stojí. Takže pokud je tady někde nějaký kreslíř nebo kdokoliv, kdo fušuje do komiksu, pojďte do toho. Zrovna Dódžin dovoluje i fan věci, protože není nijak oficiální. Takže to omrkněte.

Taky jsem si přihodila na hrb další doučování. Zítra mám první hodinu a jsem na chlapce zvědavá, podle dostupný informací to bude pořádná challenge. Propadat ve čtvrté třídě, to už člověk musí být kunšt. Navíc ze dvou předmětů. Uvidím, co se zítra dozvím a jestli se mi povede zachránit další dítě před propadnutím. Budu se muset zasnažit. No, já, ale hlavně dítě a rodiče.

Až do neděle si dávám volno a v pondělí začnu brát vážně státnicovou hrozbu. Zasloužím si ale chvilku pohody a míru a nemyšlení na školu. Už si nepamatuju, kdy jsem měla naposledy den, kdy jsem se nemusela vůbec o nic starat a mohla mít nohy nahoře a nikam jsem nespěchala. Najednou ani nebyl problém chvíli sedět a pokecat s příbuznými, protože nebyla potřeba rychle utíkat ke stolu a šrotit. Svoboda!

A takhle tu teď žiju. Těším se na Prahu, těším se na čtení komiksů, co mi leží na stole a těším se na to, až napíšu recenzi na Pistolníka. Těším se.

A když už se mluvilo o Vějíři, tady je video promo. Jak bude někde ke koupi online, dám vědět.


Zdar a Sílu, smrtelníci

K.

One more to go

5. května 2016 v 20:16 | KadetJaina |  Děník
Tak jsem přežila týden šílenství a hodně špatné karmy. Úspěšně jsem složila zkoušky z obecných dějin, i když mi bylo vytknuto absolutně všechno na mém přehledu, úspěšně jsem vytiskla a odevzdala bakalářku, i když o den později protože fuck them a beztak mi tam chybí věci, a taky jsem úspěšně viděla Civil War, i když jsme na film přišli o pět minut později. Ale pomalu...

Už od začátku května to vypadá pěkně mizerně. Snažím se učit, do toho fungovat v práci a tak všeobecně. Není tedy divu, že nemám vůbec náladu a že se karma obrací proti mě v každém možném okamžiku. V úterý jsem psala klauzuru. Témata byla pěkně mizerná, ale povedlo se mi do pauzy sesmolit skoro celý sloh a jelikož nesnáším dlouhé čekání a neustálé opravy, tak jsem klauzuru odevzdávala hodinu a půl před koncem. Tak uvidíme, jestli se mi to podle mé karmy vrátí nebo ne, ale opravdu nerada pracuju pomalu a ano, jsem vždycky první, co odevzdává testy a podobně. A ostatní tím šíleně znervózňuju. Job well done!

Po klauzuře jsem vyrazila do práce, takže jsem z toho neměla ani trochu radost. Ale přežila jsem ve zdraví, i když mi to vůbec nemyslelo. No a pak nastala středa a zmíněná zkouška z dějepisu. Ještě před ní jsem se dozvěděla, že stránky tiskárny jsou úplně na hovno a nepřijímají soubory z jiných prohlížečů než z IE. Znamenalo to tedy, že moje bakalářka ve skutečnosti v tisku není. Díky bohu jsem se to dozvěděla ráno a mohla jsem zareagovat aby byla vytištěná ještě dnes, ale po rozhovoru se sekretářkou se nedivím, že všichni školní tiskárnu nesnáší. Příště půjdu tam, kde jsem tiskla R hrneček, tam jsou schopný lidi.

Následně jsem šla na zkoušku. Udělala jsem ji, ale vyslechla jsem si svoje o mém obecném přehledu. Jo, vím, že žádný nemám, ale nejsem prostě dítě reálného světa. Kdyby se mě zeptal na spisovatele fantastiky, vyplevím toho mnohem víc, než řešit politický strany. Ale tak jednou se to od historika očekává, co můžu dělat. Ale potom mě čekala ta lepší část dne. Nejdřív jsem zakotvila u babičky, kde nikdo nebyl doma, takže jsem zažila něco, co tam neznám: TICHO!!!!! A bylo to to nejlepší za celý den. A následně jsem vyrazila pro horší polovičku a s ním k Jeníkovi, kde jsme čekali, než nám začne Civil War.

A tady nastal opět informační šum. Když jsme v sedm dorazili do kina, abychom vyzvedli lístky na Kapitána ve třičtvrtě, zjistili jsme, že tenhle Kapitán je s českým dabingem. To je pro dva angličtináře a dva další nerdy velké no-no. Načež jsme zjistili, že máme celou dobu zamluvené lístky na Kapitána v sedm a prostě jsme to posrali. Nezbylo než sebrat zbývající volná místa a pohnout si. Kdyby nebyla fronta na popcorn, tak to stihneme, koneckonců reklamy mají čtvrt hodiny. Ale ne, přišli jsme až ve chvíli, kdy po krátké scéně naskočil titulek. Stane se. Ale musím říct, že Civil War je ten nejlepší Marvel film co zatím vyšel a já jsem si ho nadmíru užila. Možná je to i tím, jaký přehled o Avengers mám a co vím, ale užívala jsem si fakt každou minutu. Doporučuju.

No a dnes jsem odevzdala bakalářku, aby mi referentka vyčetla, co vše mi tam chybí za formálnosti (které nebyly nikde napsané a dědek mi na mail neodpovídal, tak jak to mám vědět?) a pak jsem dorazila domů s tím, že se budu učit na české dějiny, protože je mám v úterý a podruhé se vyrazit nenechám. Jenomže to bych po těch dnech špatné karmy nesměla být vyčerpaná jak pes a nasraná jako beruška v říji. Místo toho jsem tedy usedla k seriálům, které jsem prošvihla a rozhodla se se na všechno vykašlat. Čas na učení bude záhy.

A takový jsem měla týden. Nejradši bych zabíjela na potkání, lidi se vyhýbají mému pohledu, protože to už není jenom resting bitchface, ale I-will-fucking-murder-you face. A takhle žiju. Jedna z dobrých zpráv je, že mám u sebe Vějíř 2016 a jsem velmi spokojená, že jsem si ho mohla přelouskat. Názor se mi na tyhle sborníky nemění, ale je hezké vidět se v něm. A rozhovor s maminkou.

M: "To je váš? Ale to vůbec nevypadá, jako by to kreslila Ryuki."
K: "Jinej styl, no."
M: "Ale není tam žádnej text."
K: "Je to bezeslov."
M: "A proč tam jsi teda jako autor?"

Aneb jak se v komiksu nemluví, nemůžete být scénárista.
Jdu pokračovat ve flinkání na Flashem.

Zdar a Sílu, smrtelníci
K.

Souhrn duben 2016

2. května 2016 v 8:07 | KadetJaina |  Krákání z větve
Duben je ještě doooocela plodný, ale vzhledem k tomu, co jsem nenapsala, květen nebude tak veselý, co se článků týče. Ale aspoň se přihodily nějaké dobré věci.

Co se přihodilo?

Vyšel Vějíř 2016! Právě v tuhle chvíli sice není na žádných stránkách a Kobuta ho ani nehlásí za zveřejněný, ale v pátek měl křest na Animefestu, takže mějte oči otevřené, on se objeví. Čtěte Mámení, protože nám dalo zabrat ho vůbec dát dokupy. Fuck school.

A právě díky Vějíři, ale tomu loňskému, jsme se s Ryuki taky objevily v hlasování o cenu Fabula Rasa. Není to nic epického, vzhledem k tomu, že nás nikdo nezná a jsme tam vedle úplně jiných hvězd, ale i tak to potěší. Kdo máte trochu přehled v komiksech, co si zahlasovat? Musíte být registrovaní.

Co se chystá?

Klauzura, české dějiny a příprava na státnice, fuck it.

Taky se budu 14.5. pohybovat po Praze. Navštívím výstavu Titanic a hodlám jít na hororovou besedu Honzy Vojtíška a Martina Štefka. Světu knihy se asi vyhnu, protože v době, kdy mám čas, tam krom Kladiva na čaroděje není nic zajímavého. Ale budu se pohybovat po Praze, tak kdyby mě chtěl někdo vidět, je možnost.

Co jsem napsala?

Články


Recenze


Rozhovory


Co mi přibylo v knihovničce?

UKK: Deadpool - Válka Wada Wilsona
Aleš Kot- Zero 3
Soman Chainani - Škola Dobra a Zla: Poslední navěky
Rjósuke Takeuči - All You Need Is Kill
Jiří Pavlovský - Kladivo na čaroděje: Kladivo na démony
Brian K. Vaughan - Sága 2
Joe Hill - Zámek a klíč 5: Časohrátky
Joe Hill - Zámek a klíč 6: Alfa a Omega
Yoshihiro Togashi - YuYu Hakusho 15