Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Červen 2016

Tolik co do klidných prázdnin

22. června 2016 v 10:06 | KadetJaina |  Děník
Člověk míní, život mění.

Nejdřív ale začnu včerejškem, protože nastal další bod v bakalářském životě, který se musel přejít. A to příjmačky na magisterské studium na UHK taktéž známé jako "proč sem chodíme, když je to jen špatný vtip?". Na angličtině jsem strávila pohovorem celkem asi dvě a půl minuty, ale aspoň jsem při něm měla možnost říct mému vedoucímu, co u něj vlastně hodlám psát za diplomku. Pokud mě něco na příjmačkách z angličtiny stresovalo, tak to byla hromada slepic, které se hromadně shodli na tom, že přijmačky na angličtinu by měly probíhat v češtině, že už jsou unavené a následně si jedna z nich začala memorovat, co jim vlastně chce říct. Nemluvě o další, kterou zrovna tenhle den zajímalo, jestli se dá umřít na lásku. Na mou odpověď, že jen, jestli je labuť, nereagovala. Angličtináři na UHK jsou hodní pěstí do obličeje, děkuji pěkně.

Dějepis už taková sranda nebyla, komisí bylo asi osm a já z hrůzou zjistila, že jdu ke svým katům z českých dějin. Bylo mi hned jasné, že to nebude taková formalita jako angličtina, protože na dějepisu se o příjmačkách hodně mlčí a záleží na komisi, kterou dostanete. Můžete vypadnout s plným počtem bodů za úsměv, nebo vám můžou začít dusit na husitech a můžete dát magisterskému studiu sbohem. V mojí hlavě zněl jasný alarm - schytala jsem ten druhý druh. Můj strach se ale ukázal neopodstatněným, ve chvíli, kdy jsem začala mluvit o koloniích - a zase to mělo spojitost s diplomkou - tak mě pán miluju-komunistické-československo-jaktože-o-něm-nic-nevíte stopnul, že tohle není žádné zkoušení, ale příjmačky. Odcházela jsem s 90/100, takže si myslím, že magisterské studium už čeká. Ostatní komise ale tak milé nebyly a opravdu se ptaly na první republiky a jiné nesmysle. Jsem ráda, že jsem schytala katy.

No, ale teď k těm prázdninám. Říkala jsem si, že bych si mohla dát volnější prázdniny. Loni jsem byla pořád v práci, letos mě čeká účení se na státnice a tak bych se aspoň jedno léto nemusela moc přetěžovat a věnovat se spíš psaní a čtení, než hloupému Sportisimu. Jediné, co splním, je slavné nevěnování se Sportisimu. Protože mi v pondělí večer zavolal tata (což už je samo o sobě dost divný) a nabídl mi brigádu aka v něděli odjíždíme, MINIMÁLNĚ do půlky července. A tak dám sbohem všemu volnému času, v neděli vyrazím směr Německo uklízet na stavbu a možná se vrátím v půlce července, možná až na jeho konci a po desetihodinových směnách každý den kromě neděle budu asi opravdu dost utahaná. Ale hej, nepůjdu do Sportisima, to je výhra! A budu se moct blíže seznámit s nevlastním dědou, protože abych udělala nějaký bonding s tatínkem, tak by tam musel zůstat a nejet někam uplně jinam.

Čest práci, jak by řekli soudruzi.

A tak si užívám posledních pár dní hlavně tím, že ztjišťuju, co budu potřebovat sebou, rychle doháním recenze, nahrávám si do čtečky nějaké čtivo, na které beztak nebudu mít čas a přemýšlím, co si stáhnout za filmy, kdyby byly na ubytovně zablokované přehrávače a stahování. A jestli má někdo doporučení na nějaký podcast, budu jen ráda, pojedu 900km autem a myslím, že jen hudba mi stačit nebude.

A to jsem si myslela, že bych mohla na blog přes léto trochu víc přispívat. Tak zase sbohem, bitches, nebudu na tohle mít čas.

Zdar a Sílu, smrtelníci.
Užijte si léto víc než já.
A hlavně, chlapci, nepracujte!

K.

Prázdniny začínají

17. června 2016 v 9:24 | KadetJaina |  Děník
Včerejší den nastal a pak přestal a dneska je krásný, slunečný den. Skoro, krom toho šíleného deště, který přichází a odchází. Tak či tak, státnice z angličtiny splněny, začínají mi prázdniny, než se někdy uprostřed léta vrhnu na učení dějepisu. Teď je ale čas začít číst, psát... a uklidit si, teď už se není na co vymlouvat.

Jak teda ten včerejší den probíhal? Překvapivě v klidu. Státnice se na mě nepodepsaly tak, jak bych čekala. Když jsem svou nervozitu porovnávala s maturitou a ze zkouškou z českých dějin, státnice vycházely jako vítěz v tom, že z nich strach nemám. Neznamená to, že bych nebyla nervózní vůbec, ale čelit státnicové komisi vs. čelit obyčejné zkoušce z českých dějin, to jsou prostě dva diametrální rozdíly a každý by hned skočil po tom prvním.

Nebylo nás nastoupených hodně, pro naši komisi šest lidí z toho čtyři i s obhajobou, takže jsme začali v osm ráno (resp. o půl deváté, aneb "kde jsou učitelé?") a výsledky jsme věděli už kolem jedné. Jak při obhajobě tak při zkoušce jsem šla na řadu druhá a musím říct, že to sice nebyla procházka růžovou zahradou, ale díky bohu za učitele, co znám a nejsou to svině, protože mi vážně zachránili kejhák.

Dobře, obhajoba byla procházka růžovou zahradou. Jelikož mi jak oponent tak vedoucí navrhovali něco kolem B a 2 (protože můj vedoucí, jak už jsem na něj mnohokrát nadávala, si prostě dělá co chce a ignoruje fakt, že se už rok známkuje písmenkama), tak jsem se nemusela bát, že by mě vyhodili. Navíc, když na katedře angličtiny a literatury obhajujete v češtině (because fuck logic, that's why), tak to nemohlo být tak strašné. Bakalářku jsem představila, na otázky jsem odpověděla a vcelku do hloubky ("No jo, Fahrenheity byly komiks, taky dobrej, a to vyšel i u nás! A alegorie na Orwella se objevuje ve spoustě britských seriálů -DW hint hint-") a prostě jsem komisi vyrazila dech a odcházela jsem s A. Prý se to tak často nestává, přeskočit známkování až takhle nahoru, jsem na sebe hrdá!

A pak přišla ta horší část. Když jsem nastoupila na zkoušku, předemnou byla slečna "vyznamenání, here I go!" takže mi bylo jasné, že na její kulometný projev nebudu mít ani zdaleka. Natož, když jsem si vytáhla otázky, protože co si budeme povídat, šťastná ruka neprovází každého z nás a já ji očividně vyčerpala na těch českých dějinách před měsícem.

"Tak to je z literatury pozdní viktoriánská."
"Uf."
"A z gramatiky vedlejší věty."
"... srpen bude taky fajn."

Samozřejmě se stalo přesně to, co jsem od sebe očekávala, co mě provází každou zkoušku, a to je okýnko. Viktoriánská literatura mi nedělá problém ani v nejmenším, jenomže ve chvíli zkoušky nevím vlastní jméno, natož nějakou bandu spisovatelů. Naštěstí se mi tohle období trefilo do noty, takže jsem byla nakonec schopná si mimotechnickou pomůckou vybavit, koho můžu říct, ale prostě to nebyla taková nádhera jak by se dala čekat. Co se gramatiky týče, tam jsem měla výstup opravdu špatný (očividně jen na moje standardy, když jsem prošla), protože jsem nebyla schopná o vedlejších větách mluvit sama. Ještě jsem je zvládla rozdělit, ale tam moje schopnosti zhasly, přiznala jsem se, že to nedávám a od té chvíle jsem jen odpovídala na otázky. A to už mi nedělá takový problém - tu gramatiku znám, takže jsem nakonec přežila ve zdraví! A mohla jsem hrdě odcházet ze školy s C.

"Viktoriánská literatura, to je super!"
...
"No do háje."
...
"Tam venku je tak hezky. A to okno přesně popisuje stav mojí mysli."
...
"Ale tak do prdele, vždyť to vím!"
...
"Aaaargh."
...
"Tak a dost. Kadet. Do háje. Koho by si mohl přečíst Jack Rozparovač?"

Po úspěšném splnění jsme potom vyrazili do baru, kde jsem úspěch zapila Mojitem. Ale nebyla jsem jediná, kdo postoupil v životě o kousek dopředu. Takže jsem na čtvrtou vyrazila ke školce, kde se pasoval malej brácha na školáka a kde jsem viděla pirátské divadlo. Obdivuju všechny ty lidi, co pracujou s malejma dětma, protože udržet to v klidu asi fakt zvládnou jen lidi se svatozáří. Tam jsem nepobyla moc dlouho, protože jsem následně utíkala na sraz s učiteli ohledně projektu, který dáváme dokupy. Byli jsme tam celkem dvě studenty a dva učitelé, takže jsem se usadili v hospodě, probrali projekt ("Jo, nic jsem neudělala, učila jsem se." "To je dobrý, my taky ne."), Brexit, učení, příjmačky and all that jazz. S jedním z nich jsem si taky domluvila diplomku (mimochodem můj oponent a můj kat při státnicích), protože s Dinosaurem ji už psát nehodlám, takže už jsem skoro připravená na další rok.

Domů jsem se teda vrátila pozdě večer, vyflusaná, vyčerpaná a fakt, že už jsem B_. mi stále nedochází. Zbytek titulu ulovím v srpnu a budu velká holka. Ale teď už nebudu nic řešit. Teď si hezky uklidím pokojíček a pak dám na hromadu všechny ty komiksy, co mi tu stojí a přečtu je. Všechny. Všeeeechnyyy, mwahahahaha!

A tak jsem přežila státnice z angličtiny.
Doufám, že užíváte červen a prázdniny se vám už taky blíží.

Zdar a Sílu, smrtelníci.
K.