Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Říjen 2016

Přesocializovaný víkend

31. října 2016 v 8:52 | KadetJaina |  Děník
A tak jsme porazili buržoazii...
Ne, počkat, haha, to patří jinam. Tenhle víkend jsem strávila přehnanou socializací, ne socialismem. A co jsem vlastně dělala?

Při pátku jsem vyrazila do Borku za rodičovstvem a prarodičovstem, abych se podívala, jak si tam beze mě žijou. A docela dobře. Mamka má novou kuchyň a vypadá naprosto famózně. Konečně má po letech na vaření víc, než mrňavý kamrlík a to zrovna ve chvíli, kdy jsem se rozhodla utéct z domu, takže má ještě míň lidí, kolik tam usadit. Jen ať se ale nebojí, že nebudeme jezdit vyžírat na rodinné a víkendové obědy, jen tak se mě a horší polovičky jen tak nezbaví.
Povedlo se mi víceméně domluvit Vánoce. Sice zůstaneme s horší polovičkou sami v Hradci, ale pár dní předem pojedu k mamince a budu se učit mordovat kapra. Veškeré osazenstvo rodiny mě přesvědčuje, že si můžu nechat kapra zabít u kádí, a málokomu se chce pochopit, že to chci prostě umět. Ale strejda se mě statečně ujme a naučí mě, jak to ubohé němé stvoření připravit na talíř.
Taky jsem za oknem nechala dopis Ježíškovi, tak uvidím, jestli bude schopný mi něco přinést. Bohatě by mi stačilo, kdyby rodina byla zdravá, ale to je jen zbožné přání a já se radši obrátím na náš zdravotní systém a budu doufat, že to, co se posralo, se neposere ještě víc.

No a pak nastala sobota. A při sobotě nastala cesta do Prahy na AkiCon. A protože miluju výluky, tak jedna byla nejen na trati, ale pak i v Praze samotné. To mi udělalo neskutečnou radost. Ale aspoň jsem přelouskala většinu posledního Resident Evil a můžu říct, že ač jsem fanoušek ve velkém, ty knížky mě neuvěřitelně serou kvůli tomu, jak blbě jsou napsané a/nebo přeložené. Beztak je budu číst dál, ale byla bych radši, kdyby nad tím strávila redakce trooošku víc času.
No, do Prahy jsem dorazila úspěšně, R mě nabrala a spolu jsme vyrazili najít KC Zahradu. Nevěřte metru! Na jejich výstupech je KC Zahrada jasně napsané, jenže tehle výstup vás vyplivne v OC Chodov a dostat se odsud ven a odtamtud do Zahrady... no řekněme, že skončíte uplně na druhé straně a místo 500 metrů ujdete 1500 metrů a ještě nebudete vědět, jestli jdete dobře. Ale půjdete a nakonec dojdete. Přesto - nevěřte metru!!
Na místě jsme měly jen pár plánů - najít DanQa a získat naše Dódžiny, najít Kreslírnu a nechat si od Petra Kopla nakreslit nějaké obrázky, najít Saku a její bandu a na chvíli se zastavit a pokecat, a hlavně pobíhat kolem a rozdávat záložky. Všechno se nám povedlo v rámci pár hodin. Saku jsme potkaly vlastně hned a jejich partička byla všehochuť cosplayů, ale zrovna všeho, co mám ráda. Po kraťoučké konverzaci jsme zjistily, jak funguje program a že má zrovna DanQ přednášku, tak jsme zamířily za mistrem a nechaly ho dělat svou práci, zatímco jsme se tak různě vybavovaly na téma komiksů, fušování do řemesla a vůbec.

Takhle vypadaly záložky - podařilo se nám je udat všechny a těch posledních šest dneska posílám poštou lidem, co si je vydupali.

Obrázky od Petra Kopla. Přispěly jsme na charitu a mohly si odnést domů tyhle super věci. A ano, to jsem já, jak jsem nakopala zadek Batmanovi. A to jsou Sonny a Clyde z Ultra Vires.


Po kreslení už na nás měl DanQ čas, tak nejen, že nám dal Dódžiny, ale taky nám za loňský rok vrazil diplom za jonkoma soutěž a nějaké Akibony, se kterými jsme neměly ani páru, co dělat. Druhé Procitnutí jsem si stihla koupit u Kopla, byly jsme na ně dvě a krámek ani neměl moc velký výběr. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si vzpomněly, že má nějaká liška narozeniny a že nemá poslední Vějíř, a tak jsem naše body utratily za dobrou věc.
Veškeré naše plány proběhly jak měly (pro více fotek klikněte na Underland). Tak jsme se nakonec sbalily a rozhodly se vyrazit směr město. Nakrmily jsme obrovské hejno labutí, podívaly se do Hamley's a v osm hodin jsem odjížděla z Prahy naprosto zničená a vzpomínala jsem na doby, kdy jsem byla schopná přežít na festech tři dny bez spánku a stravy. Myslím, že stárnu.

Při neděli jsme měli oběd u maminky horší polovičky a následné setkání s jeho nejlepší kamarádkou, která mě už léta chtěla potkat. Byla kapánek nervózní a já se nedivím, vzhledem k tomu, jakou bestii ze mě horší polovička neustále dělá. To se pak ze všech konců světa dozvídám, jak jsem zlá, krutá, brutální... a mají pravdu, soudruzi! Myslím, že setkání ale proběhlo vcelku úspěšně a můžu si odškrtnout dalšího nováčka mezi kamarády.
Vzhledem k celému tomu chaosu jsme už neměli na nic sílu. Když jsme přijeli domů se jen najíst a pak vyrazit na Halloweenskou párty, tak to nakonec skončilo tak, že jsme se omluvili a radši hybernovali každý po svém. Čeho je moc, toho je příliš a socializace bolí.

A dneska si dávám zasloužené volno, které zaplním četbou pro esej a možná i skládáním portfolia k praxi. Oběd a cesta na poštu mi sice naruší činnost, ale to je jen drobnost. Jen se nemůžu rozhodnout, jestli začít už v devět, nebo si dát ještě ranní hodinku pauzu, protože nadejde hodina čtení o otroctví a občanské válce. Ale to už je čistě na mém rozhodnutí.

Doufám, že jste měli podobně úspěšný a šílený víkend a že nejsem vyčerpaná vrána jen já.

Zdar a Sílu, smrtelníci!
K.

Ze života jedné vrány

24. října 2016 v 15:05 | KadetJaina |  Děník
Ještě jsem nezemřela, ještě žiju.
Po vyčerpávajícím půlroce, ve kterém se mi dohromady zamotalo všechno možné, co mi chtělo sežrat čas, nervy a trpělivost, jsem se konečně dostala do fáze, kdy je vcelku klid a nemám si moc na co stěžovat. Je to jen na pár dní, ale i to se počítá. A tak jsem si řekla, že je načase znovu se do toho obout, zanechat po sobě nějaký update a tak vůbec.

Co s Vránou poslední dobu bylo?
- stěhování - už jsem zase měšťan, už to mám zase všude blízko a sakra fix jak miluju fakt, že nemusím dojíždět. Jsem taky šťastná, že po náročném měsíci na gauči konečně přivezli postel a my ji s horší polovičkou úspěšně složili. Zasloužený spánek, all hail.
- praxe - průběžná praxe se sedmými třídami, které byly na pěst. Zmínila jsem, že nenávidím praxe? Nenávidím praxe.
- škola - magisterské studium je zlo nejvyššího ražení. Kvůli praxím. Samotné zase není taková hrůza, ale to říkám teď, protože jsem ještě nezačala psát eseje. Zapláču. Jsem si ale jistá, že to taková hrůza nebude.
- Coniáš - tam jsem byla, tam jsem si pokecala a tam snad zase jednou pojedu. Sikarova přednáška o nezodpovědných cestovatelech časem za to stála.
- Welcome to Night Vale - live show!!! Byli v Praze!!!!! Miluju je! Nejlepší zážitek roku 2016!!! "If you happy and you know it the chemtrails are working."
- po státnicovo-pracovní pauze jsem se vrátila k psaní a to nejen recenzí a článků, ale taky povídek a příběhů. Rozjezd je to pomalý, koneckonců jsem rok nevyplodila nic písmenkového, ale myslím, že bych se mohla vrátit k soutěžení. Jen se rozhoupat k tomu pokračovat a nebo začít něco soutěží hodného.
- prooce - ty proběhly dnes. Jsem oficiálně diplomovaná a bolí mě nohy.
- Akicon - v sobotu tam budu.
- co mi právě teď ničí život - čekání na nejnovější epizodu Gothamu.

No a tak to se mnou asi vypadá. Pokusím se vrátit k důležitým oznámením a měsíčním výčtům, protože do nich bude zase co dát. I když zatím úspěšně přispívám jen na dva weby, tak to stačí. K osobnostem hororu se zase vrátím. Dřív nebo později. Nejdřív si ale musím udělat trochu pořádek v pracovním/školním/líném životě.