Nezapomeňte navštívit
Ultra Vires - update každé pondělí

Říjen 2017

Pasivní hrdina

30. října 2017 v 13:32 | KadetJaina |  O psaní
Znáte to. Koupíte si knížku a těšíte se, až si s ní sednete a začnete ji číst. Konečně se k ní dostanete, otevřete na první straně a čtete. Je to super, je to všechno, co jste od toho čekali. Je to paráda.

A v půlce vám začne docházet, že vám tam něco vadí. Jen nemůžete tak docela určit co. Až ve třetí čtvrtině knihy vám to dojde. To ten hlavní hrdina. Vždyť on za celou dobu ale vůbec nic neudělal.

A teď nemluvím o hrdinovi, který se nemá k akci. Kdepak, pasivní hrdina toho může udělat hromadu - může nakopat zadek nepřátelům, může diskutovat, může se vyptávat. Jenomže nikdy neudělá žádné rozhodnutí, většinu času s ním smýká buď nějaká jiná postava nebo samotný příběh. Váš mladý hrdina může být jinoch o nějž se stará moudrý učitel. Tenhle moudrý učitel rozhoduje o všem - kam půjdou, co budou dělat, za jakým cílem se teď poženou - a mladý jinoch kýve a následuje ho. Nebo naopak, mladý jinoch je jediný přeživší ve vyvražděné vesnici a příběh ho tak zatlačí na výpravu. Příběh mu potom hodí do cesty člověka, který se o něj postará. Později ho zabije a nechá hrdinu stát se otrokem. A za celou dobu nenechá hrdinu říct ani: "Já bych chtěl začít přemýšlet sám za sebe."

Pasivní hrdina je mor příběhu, protože hlavní hrdina dostane vlastnosti vedlejší postavy, zatímco vedlejší postava je ten rozhodující prvek. Jestli chce autor nechat rozhodovat NPC no. 3, proč z něj rovnou neudělá protagonistu? Čtenáři nechtějí číst o někom, kdo jen vše pasivně odkýve a nikdy neudělá vlastní rozhodnutí třeba i na úkor toho, že všechno pokazí.

Proto příběhy tak často zabíjejí moudré učitele nebo nechávají hrdinu úplně samotného. Hrdina je totiž zvyklý, že za něj všichni myslí, ale když zůstane sám, musí začít konat, rozhodovat se, být aktivní složkou svého vlastního příběhu. Naučí se říkat i ne, takže příště, až si najde nějakého druha, mu bude moct říct, že nechce jít na východ bojovat s krutým drakem, že by radši zůstal na pomoc vesnici proti nájezdníkům. A rázem tu máme někoho, kdo není pasivní "mouch snězte si mě," ale to, co jste celou dobu chtěli. Hrdina.

"Ale Kadet, já jsem tehdy narazil/a na pasivního hrdinu a byl super."

A já se zase setkala s prohlášením: "Vždyť ono je to paráda, když si to domyslíš." Tady prosím sekat ruce. Tohle se děje hlavně ve fandomech a je to zlo. Fandom totiž vezme jednu z postav, která je plochá, pasivní, funguje jenom jako nástroj pro něco jiného, a dá jí charakter. Charakter, který v původním díle vůbec není vidět, ale čtenáři si ho domyslí. A rázem máte super hrdinu.

Jestliže narazíte na pasivního hrdinu a myslíte si, že je super, tak musel mít buď nějakou zajímavou charakterovou vlastnost (a to mě upřímně zajímá jakou, protože pasivní hrdinové jsou většinou tak ploší, až to hezké není), nebo jste mu nějakou charakterovou vlastnost přidělili a teď lžete sami sobě.

Jsou pasivní hrdinové, na který jsou postavené celé příběhy, ale ty příběhy končí tím, že se hrdina konečně odhodlá k akci. Jen to prosím vás neprotahujte moc dlouho. Máte ten příběh hezky vymyšlený, ale když vám bude smýkat s hrdinou, nikdo to nebude chtít číst.

Chraňte životní prostředí. Hodně. A pořád.

25. října 2017 v 18:21 | KadetJaina |  O psaní
Potenciální spisovatelé píšou o všem možném. Třeba já, já píšu pro zábavu a jednou mi bylo řečeno, že "můj příběh nemá žádnou hlubší myšlenku." V tu chvíli, stejně jako každá kritika než se nad ní zamyslím, mě to vytočilo. Co tím myslí, že tam nemám žádnou hlubší myšlenku? Já píšu béčko. Já tam ani žádnou myšlenku mít nemám!

Pak jsou tu ti, kteří se snaží nějakou myšlenku čtenářům podsunout. Mohla bych tu mluvit o tom, jak nenápadně a hezky zakomponovaně to dělají, jenomže od toho tu nejsem. Já tu vypichuju, co za blbost zase ten jaký pisálek udělal. A podsouvání myšlenek je jeden z nešvarů, který se objevuje hodně. Nejvíc v environmentalismu.

Zlý lide nenič planetu Zemi! Tak by se dala shrnout většina příběhů začátečníků, který smočí palec ve vodách ochrany životního prostředí. Protože jsem fantasák, dotknu se zase fantastiky. Úplně nejlepší je jít ve stopách Avatara - krásný svět, kde jeho obyvatelé žijí v harmonii s přírodou, a pak příjde krutý zlý člověk a hodlá to všechno zničit. Hlavní hrdina příběhu (nejlépe Mary Sue) se pak snaží tyhle zlé zlouny zastavit a ukazuje tím svou nadřazenost, inteligenci a jak je to lidské pokolení hloupé a hodné zničení.

"Ale Kadet, to přece není tak strašný," řeknete si.

Pokud ale povídku podle stejného mustru (a nejlépe od jednoho autora) čtete už podesáté, tak je to opravdu hodně strašné. Problém pisálků, kteří se zaměřují na ochranu životního prostředí, je ten, že se za každou cenu snaží vecpat nám dobrotu hlavního hrdiny a špatnost lidstva, omýlají to pořád dokola, až je jejich svět černobílý, a dávají životnímu prostředí prostor na úkor příběhu.

Plusové body mají za to, pokud zlezlý člověk přijde na tenhle černobílý svět a místní fauna a flora se ho na každém kroku pokouší zabít. Hlavní hrdina mu pak řekne, že zlezlý člověk buď není na tohle prostředí stavěný, je neschopný a nebo neumí komunikovat s přírodou. Svět 1, zlezlý člověk 0. Snaha dotlačit člověka na nižší stupeň potravního řetězce je jasná.

Jak to teda udělat lepší? Na to je snadná odpověď. Nejdřív vymyslete a sestavte zajímavý příběh a pak ho zasaďte do prostředí, ve kterém se environmentalismu můžete dotknout. Poskytnu nápad z oné povídky, která nemá hlubší myšlenku: Revoluce, řekněme 18. století. Revolucionáře vede fext, nesmrtelný tvor, který se snaží zachránit lidi od krutého zacházení šlechty. Hlavní hrdina, voják na straně autorit, se snaží přijít na způsob, jak fexta zabít.

A teď do toho dáme kapku environmentalismu: Fext je zosobnění přírody, která se snaží vzít si zpět to, co jí lidé sebrali. Přeje si, aby spolu žili v harmonii, ale neumí toho dosáhnout jinak, než tím, že se je pokusí pozřít jako to oni dělali jí tak dlouho.

Příběh se tak točí kolem vojáka, ale když se setká s fextem, můžou zmínit zoufalství obyčejných lidí a magických bytostí. Voják zase může ukázat, že všechno není tak černé a autority se nesnaží za každou cenu přírodu zničit a chtěli by se dohodnout. Ale přistoupí na to fext?

A tady to máte: Nemusíme na environmentalismu stavět celý příběh a nemusíme čtenáři dokola cpát do obličeje, co zlezlý člověk zase udělal. Ochraňujete životní prostředí, chcete harmonii… tak ji sakra ale používejte i ve svém psaní! Kolikrát ještě budete chtít číst o Mary Sue, která potrestala/poučila/zachránila člověka tím, že mu ukázala chybu jeho kapitalistického smýšlení?

A nemá tedy environmentalismus blízko ke komunismu?

Otázky, samé otázky.